Aby teplo neutíkalo stěnou

Pokračujeme již čtvrtým dílem v našem seriálu o úsporách tepla v domácnosti. V minulém čísle jsme se věnovali zabezpečení stropů, nyní se podíváme na problematiku izolace obvodového zdiva. Tato série vzniká za pomoci Karla Murtingera, poradce v oblasti úspor energií.

Velkou překážkou pro mnoho lidí, kteří uvažují o tepelné izolaci stěn, je cenová náročnost a delší doba návratnosti takové investice (15 - 20 let). Ale nesporných výhod takového opatření je mnoho.

Výhody izolace obvodových zdí V případě izolování obvodového zdiva se tepelné ztráty dají snížit na méně než jednu třetinu původních ztrát skrz zdivo. Kromě úspor tepla se dá počítat s dalšími výhodami: lépe se např. dosahuje tepelného komfortu. Pro pocit tepelné pohody by měl součet teploty zdí a teploty vzduchu v místnosti dát hodnotu přibližně 38^oC.
Pokud nejsou obvodové stěny zajištěny izolací, může se teplota zdí pohybovat kolem 15^oC. V takovém případě musí mít vzduch v místnosti teplotu kolem 23^oC, abychom dosáhli tepelného komfortu. Jestliže však opatříte obvodové zdi například izolační vrstvou polystyrenu o tloušťce 12 cm, teplota stěn stoupne na 20^oC. V takovém případě stačí k dosažení tepelné pohody nižší teplota vzduchu v místnostech.
Zdi, které jsou izolované z vnější strany, mají také vyšší tepelnou setrvačnost a podstatně větší využitelnou tepelnou kapacitu. Pokud se tedy přestane v místnostech topit, stěny chladnou daleko pomaleji, než nezaizolované zdivo. Čím větší je pak tloušťka izolace, tím vyšší je i tepelná kapacita zdí. Silnější vrstva je také finančně výhodnější, protože cena vlastního izolačního materiálu tvoří jen zhruba polovinu ceny celé tepelné izolace fasády.

Vnější izolace - Dá se rozdělit na dva druhy:
Kontaktní izolace
Taková izolace se přilepí tmelem přímo na zdivo, a poté se překryje vrstvou vnější omítky chránící izolaci před atmosférickými vlivy. Kontaktní izolace nemění vzhled domu, proto se může používat i u některých historicky cenných budov. Jedná se o běžnou a lehko zvládnutelnou úpravu. Zachovává také tradiční vzhled zděných domů. Mohou se použít dva druhy materiálu - pěnový polystyren (PS), nebo minerální vata.
Polystyren je levnější než minerální vata. Vhodná tloušťka tohoto materiálu je 10-12 cm. Z polystyrenu se také vyrábějí prefabrikáty pro vytváření štukatérských prvků na fasádě, které jsou vhodné zvláště pro dotváření vzhledu fasád zvláště historických objektů a městské zástavby.

Jeho nevýhodou je však odpor pro prostup vodní páry. Protože je PS izolační vrstva méně prostupná pro vodní páry než normální zdivo, mohou páry kondenzovat. Pokud máte zdivo z plných cihel, je takové riziko poměrně malé, ale u pórových cihel, pórobetonu či jiných stavebních materiálů s dutinami se izolace pomocí polystyrenu nedoporučuje.

Tam, kde jako materiál PS nevyhovuje, se dá použít minerální vata; hlavní výhoda minerální vaty je v její podstatně lepší propustnosti pro vodní páru. Avšak je dobré si uvědomit, že i tmel, který se použije k nalepení izolace, může snižovat prostup vodních par.
Odvětraná (plášťová) fasáda
Na zeď se připevní rošt, do kterého se vtlačí desky izolačního materiálu. Taková izolace je pak naprosto prodyšná, a tak odpadá problém s kondenzací vodních par.
Jako izolační materiál lze například použít minerální vaty nebo celulózová vlákna, prodávaná pod značkou Climatizer.
Odvětraná izolace se nedá použít na členité fasády. Další nevýhodou odvětrané fasády je cenová náročnost jejího překrytí. Na druhou stranu se však nabízí velké množství materiálů, které lze na povrchové úpravy použít. Mohou to být např. tenkovrstvé cementové obklady zavěšené na hliníkové držáky, nebo šablony z eternitu, plastu, či materiálu cetris (cementotřískové desky) atd.
Pokud si nemůžete pořídit vnější tepelnou izolaci, je možné zaizolovat obvodové stěny i zevnitř.

Vnitřní izolace je levnější a méně pracná než vnější, nemá vliv na fasádu. Ale její velkou nevýhodou je to, že u podlahy a u stropu končí. V takových místech mohou vznikat tepelné můstky a hrozí zde nebezpečí kondenzace vodních par. Okna, trámy apod. pak mohou snadno vlhnout a být napadeny plísněmi, kovové stavební prvky mohou korodovat. Proto je nezbytné před provedením izolace nechat provést odborné posouzení specializovanou firmou.
U vnitřních izolací se používá tenčí vrstva materiálu než u izolací vnějších, aby teplota takto izolované zdi neklesala nízko a tepelné můstky (a tudíž ani kondenzace par) nebyly tak výrazné. Na druhou stranu však pouze centimetrová vrstva izolace také nestačí.
Velmi výhodné jsou vnitřní izolace např. u koupelen - zde není těžké obložit všechny stěny, podlahu i strop.
Materiály pro izolace Materiály, které se používají jak na vnější, tak na vnitřní izolaci, jsou nehořlavé (minerální vaty), nebo samozhášivé - PS a Climatizer (ten je napuštěn roztokem kyseliny borité a boraxu, jež zabraňuje hoření a slouží i jako ochrana proti škůdcům).
Na závěr je dobré připomenout, že by se izolace, nebo alespoň vypracování jejího projektu, mělo svěřit odborníkům, neboť nevhodně provedená úprava může podmínky užívání prostor i podstatně zhoršit.

---

reklama

---