Chcete ekologicky šetrnou dovolenou? Vůbec to není jen o letence

Čas, po který máme možnost čerpat a vychutnávat dovolenou, je bohužel striktně omezený. A podobně omezené jsou i naše představy o tom, že jediným škodlivým faktorem naší cesty je přeprava do cílové destinace. Jenže ono to není jen o letence. / Ilustrační foto

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | pear_media

Události předchozích měsíců obohatily náš slovník o švédský termín flygskam, neboli hanbu z létání. Lidé, kteří trpí panikou z cestování v nadoblačných výškách, se teď aspoň mají před kamarády a kolegy na co vymluvit a zaštítit se hrdě svým nezpochybnitelným environmentálním cítěním. Pochlubit se dnes čerstvě zakoupenou letenkou je v některých společenských bublinách považováno za podobný prohřešek, jako zasednout u kanibalské hostiny. Abyste unikli pohoršení, musíte na dovolenou do zahraničí vyrazit ideálně vlakem. Na cenu jízdenky v zájmu vlastního zdraví nehleďte. Pokud zvolíte jako dopravní prostředek auto, hodí se alespoň ze slušnosti párkrát cestou vyfotit u dobíjecího panelu elektromobilů. Protože chybně zvolený mód přepravy je to zásadní a nejhorší, čeho se můžete během letních radovánek na dovolené dopustit. Nebo ne?

Prvotní hřích cestování

Záměrně ironizující úvod vám neměl pokazit dovolenou, jen podtrhnout fakt, že většina k životnímu prostředí smířlivě smýšlejících výletníků nedohlédne za mantinel svého prvotního „hříchu cestování“. Ano, je pravdou, že letecké přeprava osob produkuje opravdu spoustu emisí. Spoustu. A emise jsou dnes problém. Stranou teď raději nechme, z jakého zdroje asi tak pochází elektřina, která krmí váš expres na kolejích nebo pohání váš hybrid. Protože pokud nejste ve Francii (kde vás kupředu žene jádro), nebo v Norsku (vodní elektrárny), jedete nejspíš na uhlí. Jen bez páry.

Podstatné je totiž také to, co se odehraje, až konečně dorazíte do cíle. Svého vysněného dovolenkového ráje, ostrova klidu a zasloužené relaxace. Protože tady to většina lidí, kteří si ještě před chvíli pro kontrolu přepočítávali uhlíkovou stopu, doslova zabalí. A vůbec se o tom nemluví. O co jde?

Letenku s přehledem projíte

Představte si třeba krásný all inclusive hotýlek s občerstvením all you can eat. Tedy sněz, co můžeš. Čtrnáct dní dovolené, nekonečná hromada vynikajícího jídla a pití, omezený počet v hotelu ubytovaných strávníků. Klasika. Odkud to jídlo vlastně pochází? Z domorodé tržnice nejspíš ne, pravděpodobnější je nějaký velkosklad supermarketu. Na kolik energie vyjde příprava (a přeprava) těch dobrot v neomezeném množství? Jsou lokální, nebo lokální “jen tak trochu“? Jako že je musela z pevniny přivést loď. Třeba zrovna vaše veganské pochoutky, které tu domorodci nejedí. A co se tak asi na konci dne stane s tím, co se nesní? Kolik kubíků skládky tu naplní jeden turista? Jinými slovy, za dva týdny volného bufetu můžete svou na emisích uspořenou letenku projíst i čtyřikrát, a to se ani nemusíte moc přecpávat. A to se bavíme jen o jídle „v ceně“. I když po promenádě v záři slunce tančíme v lehoučkých žabkách, zůstává za námi ekologická stopa podobná tlustokožci. Tak velkou váhu totiž na dovolené má každé naše rozhodnutí.

Na kole jako na voze

Kdo by se v tropických třicítkách mořil na kole, nebo v přeplněné karose, že? Jenže ten vzdušný tuk-tuk nebo grand-taxi také produkuje emise a vzhledem ke svému stáří ne zrovna malé. Fakultativní zájezd s občerstvením uprostřed pouště nebo pralesa? Když to domyslíte do důsledků, bylo by asi úplně nejlepší nevystrčit nos z pokoje. Který je ale samozřejmě, jako celý hotelový areál, plně klimatizovaný. Takže zase špatně. A bazén vyhřívaný… chlorovaný. Navíc komplet vystavěný na místě bývalého mangrovového porostu. Všechna ta upřímně míněná snaha užívat si bezstarostně místního koloritu a nasávat atmosféru se prostě obrací proti nám. Nepomůže nám chlácholení svědomí, „že místní to tak taky dělají“. Ti rozhodně neobrazí deset pamětihodností a neochutnají tolik místních specialit, jako my každý den naší dovolené. Jasně, chceme toho prostě stihnout a vidět co nejvíc. A proto je i naše ekostopa násobná.

Toxická bilance cestovního ruchu

Výsledek nepotěší. Naše osobité pojetí dovolené prostě ze svého principu nekoresponduje s vizí udržitelnosti. Což je ten hlavní důvod, proč je cestovní ruch odpovědný za 8 % globálních emisí (a mezi lety 2009-2013 se jeho bilance zvýšila z 3,6 na 4,5 gigatun). Skutečně nejde „jen“ o létání, ale o to, co v cílové destinaci podnikáme, kde bydlíme, co jíme, jak se tam přepravujeme. A také, kolik nás tam do které destinace jezdí. V roce 2018 poměrně komplikovaně Manfred Lenzen z univerzity v Sydney přepočítal environmentální „škodlivost dolaru“, povšiml si, že turistika je větší zhoubou pro klima, než třeba průmyslová výroba nebo stavební průmysl. Každý utracený dolar v cestovním ruchu váží zhruba kilo CO2. O 20-40 % víc, než v jiných odvětvích. Současně totiž přispívá jak k emisím z dopravy (nějak se tam dostat musíme), tak i zemědělství (něco tam jíme) a stavební činnosti (aby měli turisté kde bydlet).

Lenzenův pohled na globální turistiku je osvěžující. Díky němu třeba víme, že pro klima v USA nejsou špatní turisté přilétávající z Evropy. Naopak, největší komplikace tam vychází z emisí, které „na dovolené“ vyprodukují jejich sousedé. Kanaďané. Ve Finsku, Norsku a Švédsku problém s emisemi turistů nemají. Největší zátěž z cestovního ruchu si totiž na dovolené působí sami navzájem. A samozřejmě, na ze zahraničí dovezené emise dojíždí populární středomořské destinace, tedy Řecko a jeho ostrovy, Chorvatsko a také dostupnou exotikou zavánějící Thajsko. Největším vývozcem emisně náročných turistů do světa je Německo a Čína. Naopak, největší cílové destinace jsou USA a Indie. A mezi emisně náročné turisty patří Švýcaři, Dáni a Holanďané. Kam jezdí na dovolenou, tam rychle stoupají emise. Jen škoda, že Lenzen nezapočítal i Čechy. Je nás prostě málo, byť svou nemalou stopu také zanecháváme. Jak ji zmenšit?

Zodpovědné cestování je důležité, jako zodpovědná přeprava

Jak ji zmenšit? I k tomu by se vázala jedna aktuální studie, svého druhu ovšem ojedinělá a ne úplně nezávislá. Její vypracování si totiž zadala společnost Responsible Travel. Která iniciativně propaguje ty své „udržitelné“ destinace k dovolené. Podnětné ale je, že upozorňuje na to, že letenkou (nebo lístkem na vlak?) dovolená a její emisní bilance teprve začíná. A že pokud si nechcete připsat na svůj uhlíkový dluh pořádnou cifru, je třeba přemýšlet o dovolené jako o komplexním celku. Například ubytování ve čtyřhvězdičkovém hotelovém řetězci může zvýšit vaši zátěž na životní prostředí zhruba čtyřnásobně, než když spočinete v menším a udržitelném, byť možná ne tak komfortním zázemí. „To, že jste dojeli na dovolenou vlakem, vám prostě nedává uhlíkový bianco šek,“ říká Stefan Gössling, jeden z autorů. Počítat prý musíte i na dovolené a skutečně nejde jen o letenku.

Jednoduchý recept? Zkuste nepospíchat

Takže máme radši zůstat doma a strávit dovolenou místo exotiky někde na Lipně? Nemusíte. Pro své klidnější vědomí a svědomí (a pro klima) ale zvažte následující. Cestujte efektivně, ale udržitelně. To neznamená, že se zřeknete letadel. Tam, kam to jde i bez nich, o tom rozhodně popřemýšlejte. Nemusíte hned sedlat jaka nebo rozvinovat plachty katamaránu. Ale myslete na to, že i cesta je svým způsobem cíl a kus dovolené. Nespěchejte na sebe. Když už se do cíle nemůžete dostat jinak než letadlem, určitě zvažte delší pobyt. Ať to za to stojí, ne? Prodloužený víkend v Egyptě nebo Kapském městě, výpady na otočku a na skok, to je nejen environmentální zhůvěřilost. Když na místě pobudete déle, uvidíte a pochopíte z něj mnohem více. Nebudete pak mít jako čínský turista problém mezi tisíci fotek rozpoznat, co je ještě Český Krumlov a co už je Berlín.

Ubytování zvolte spíše skromnější, mimo velké hotelové řetězce. A než se divoce přesouvat každý den z místa na místo přes celý ostrov nebo region, radši se několikrát přestěhujte. Dopřejte si pohled na svůj dovolenkový ráj z různých úhlů, zasloužíte si to. Při delším pobytu se nebojte trochu sladit svůj harmonogram s životem v místě. Podívejte se, čím se místní živí, a co je tedy skutečně „lokální a typické“. Ochutnávky specialit si dopřávejte během speciálních příležitostí, stejně jako místní. Třeba během festivalu, trhu. A ne třikrát každý den v restauraci. Když se v nich stravujete, nestyďte se zeptat, odkud pokrm na vašem stole pochází. Možná se tak seznámíte s kuchařem. Nebo s rybářem, který vás pak brzo ráno vezme na loď. Dovolená, při které trochu přemýšlíte a nesoustředíte se jen na sebe, na to mít (a vidět, ochutnat, poznat, vyfotit se u…) všechno hned, je k životnímu prostředí šetrnější.