Ejhle ježek! Jak to zařídit, aby se mu u vás na zahradě líbilo?

Pomáhat ježkům je fajn, protože nenáročnou proměnou své zahrady pomůžete jim, i spoustě jiných nenápadných živočichů. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Tiffany Bailey / Flickr

S ježky je tak trochu potíž. Ačkoliv jsou to nepochybně fotogenická zvířata, zájmu médií se jim zpravidla dostává až s příchodem podzimu. V krajině, která se zbavuje listí, jsou najednou funící a dupající tvorové tak nějak viditelnější. A lidé se jim najednou pochopitelně snaží upřímně pomáhat.

Záchranné stanice po celé republice jsou tehdy zaplaveny celou lavinou údajně zbídačelých a žalostně podvyživených ježků. A těch otázek v eko-poradnách: Neublíží mému psovi? Přenáší jeho blechy mor a skvrnitý tyfus? Nebude jim špatně, když se najedli kočičích granulí? Jsou dobře vykrmení? Nebude jim zima a mají vůbec kde přezimovat? Těžko říct, jestli jsou nám ježci za tuhle pozornost vděční. Už proto, že mnoho z nás v zápalu ježčí sounáležitosti vyřkne předsevzetí, že napřesrok pro tyhle bodlinaté drobečky jistojistě učiní nějaké dobro.

Dobré skutky nepočkají

Tohle předsevzetí pak přes zimu obvykle usne jako ježek zimním spánkem a na rozdíl od něj se už v novém roce znovu neprobudí. Na ježky si pak znovu vzpomeneme až zase na podzim, kdy už je trochu pozdě ježka honit. I proto tenhle text vychází teď, aby vás pozitivně nabudil. Protože jestli pro ně chcete udělat něco dobrého, je třeba s tím začít hned, jak sleze sníh. Na podzim, když už to tak nějak bez vaší pomoci (jako každý rok) zvládli, vyžadují spíš klid, nerušení a pozornost minimální. Jak tedy ježkům ulehčit život? Do začátku bude úplně stačit, když jim velkoryse nabídnete kousek své zahrady, jako místo pro život. A bude už na nich, jestli tuhle vaši nabídku přijmou. Nebojte, kout, který jim vymezíte, uvítá i řada jiných živočichů.

Místo pro život

U bližší specifikace „ježčího koutu“ ovšem narazíme na problém. Hledisko estetické. Sousedovi za plotem, který sestříhává vlastní trávník nůžkami z manikúry, to budete vysvětlovat jen obtížně. Ježek potřebuje zarostlisko, šúní a šáší, kříb a buřeň. Spisovná čeština nejspíš nemá ten správný termín pro výškově rozrůzněnou bylinnou vegetaci, s vyšším podílem sušiny a listového opadu při zemi. Ale přesně takový zaplevelený a nesečený/nehrabaný kout je pro ježky ideální. Záleží jen na vaší štědrosti, 4 metry čtvereční neudržované plochy by ale měly stačit. Tím, že jste tu nic neudělali a nechali takové místečko pár zim vlastnímu osudu, jste vytvořili i fantastický prostor k životu některých bezobratlých. Včetně těch, kterými ježek nikdy nepohrdne.

Není to jen o těch s bodlinami

Ježci mají rádi zahrady, na kterých stojí alespoň jeden listnatý strom. A skutečně nemluvíme o katalpě, škumpě, albízii nebo kořenujícím trubači. Zkuste něco víc provinčního. Třeba lípu, habr, buk nebo doubek. Nejspíš už asi začínáte tušit, že „chystat“ zahradu pro ježky není výhradně jen o ježcích. Protože vytváříte biotop vstřícný vůči nejrůznějším živočichům. Skalkou nebo starou zídkou potěšíte ještěrky, hromadou nepřeloženého různo-druhového a malinko nahnilého dřeva uděláte radost hmyzákům, vyšší květnatá loučka místo trávníku potěší opylovače. Ono to pak postupně přijde všechno. A aby to mohlo přijít, musíte, stejně jako štěstí v životě, vyrazit naproti. Nebo tomu aspoň do cesty nestavět zbytečné překážky. Třeba ploty.

Cesty a průchody

Ježek za jednu noc obrazí při hledání potravy v průměru 700-1500 metrů. Pokud tedy zrovna chce a může. Protože přes pletivo nebo zeď se nedostane. Hodí se mu tedy v příhodných místech (ideálně v těch ústících do ježčích koutů) udělat průchod. Není to razantní demoliční zákrok, ježek potřebuje díru velikosti řekněme cédéčka. A hodí se průchodnost takového otvoru párkrát za sezónu zkontrolovat. Šance, že dírou v plotě vedoucí k místu s nabídkou úkrytu a potravy dorazí na inspekci i pan Ježek, tím dramaticky narůstá. Jde pochopitelně o to, že nic z popisovaného nevznikne přes noc. Přichystat to musíte už letos na jaře. A co ještě mají ježci rádi?

Určitě neuděláte chybu, když si zřídíte kompost. Nebo hned několik. Tlející hromady vegetace totiž mají v oblibě. Kvůli bezobratlým je pro ně ekvivalentem švédského stolu „sněz-co-můžeš“. A mít na zahradě kompost, to samo o sobě vůbec není špatný nápad. Pokud chcete, aby se u vás ježci zabydleli, vyplatí se i pár věcí nedělat, nebo dělat jinak. Třeba dát sbohem chemickým postřikům. Zase jde o kolečko: hmyz-hladový ježek. Na druhé straně, ježek se na oplátku s chutí postará o většinu hmyzích škůdců. Za jednu noc spořádá pětinu své váhy ve slimácích, dřív, než řeknete Arion vulgaris (tedy plzák španělský).

A dál? Určitě se hodí trávu na zahradě sekat méně. A před tím, než se do sečení pustíte, je dobré si obšlápnout terén, abyste někde nenarazili a nezranili ježka. Máte někde připravenou hromadu větviček na spálení? Zkuste ji – než škrtnete sirkou – přeházet. Třeba pod ní někdo bydlí a zrovna spí po noční.

Krmit nebo nekrmit?

Určitě neuděláte chybu, když se na svou zahradu podíváte „z ježčí perspektivy“. Dřepněte si do trávy, hlasitě zadupejte a zafuňte a … A teď vážně: překážky a terénní nerovnosti, které lidem mohou přijít nepatrné, mohou být pro ježky problém. Odkrytá jímka nebo vyústění větrací šachty. Pro malého ježka je to stejná past, jako jáma na mamuta. Podobné je to se s bazény a okrasnými jezírky, které mají příkré stěny. On ježek není špatný plavec, ale do rána nevydrží. Neméně rizikové jsou odhozené konzervy a plechovky, které se (jistě tedy ne na vaší) zahradě mohou povalovat. Voní rozkladem, to láká hmyz, a ten láká ježky. Ne vždy pak zvládnou z plechovky vycouvat. Chcete ježkům (a spoustě dalších anonymních obyvatel vaší zahrady) pomoci? Nachystejte jim na zem několik pítek.

Postačí miska od květináče s vodou, do které položíte velký kámen. Ale zase to úplně nepřehánějte s příkrmem. Ano, ježci nemají problém s kočičími granulemi, ale jejich přirozená strava to není. Není to domácí mazlíček, jako morče. Je to divoké zvíře. Tedy, roztomile divoké zvíře. Rozhodně jim nedávejte do misky mléko. To je nesmrtelná pověra, která stála už spoustu ježků život. Neumí jej strávit, s doslova se z něj pose… Podobné je to s ježčím mlsáním, v podobě předchystaných moučných červů. Ano, je to pamlsek a dobrota, ale do krajnosti nevýživná. Prázdné kalorie, fastfood. Podobné je to s oříšky a slunečnicovými semínky. Je to všežravec, sní to. Ale ježek není sýkorka. Berte to tak, že dobře spravovaná zahrada mu nabídne tolik potravy, že příkrmy nejsou zapotřebí.

Tady je Ježkovo

Jak poznáte, že ježek už k vám dorazil? Je to podobné, jako s legendárním Yettim. Možná najdete nějaké stopy (chodníčky v trávě), uslyšíte zvuky (teritoriální dupání a funění za šera), trus (pěticentimetrové válečky s fragmenty hmyzích krovek). Ale ani to, že jej třeba nikdy neuvidíte, vám nebrání věřit tomu, že tam někde venku je. A tím, že jste na jaře udělali (nebo přestali dělat) na své zahradě pár věcí, jste dobře pomohli nejen ježčí věci.