Fritovací olej, barvy, vložky a kondomy do záchodu nepatří

Olej ve friťáku je už potřeba vyměnit. Jenže kam s tím starým? Nejjednodušší je ho spláchnout. Co se zbytkem ředidla a barvy? Šup s tím do záchodu. A kam s dámskou vložkou nebo použitým kondomem? Není nic snazšího, než hodit do záchodu, zmáčknout splachovadlo a je po problému. Jenže nejjednodušší řešení nebývají vždycky ta nejlepší!

Tím, že něco vylijete nebo vyhodíte do záchoda, samotný odpad nezmizí. Putuje kanalizací do čistírny odpadních vod (pokud tedy nemáte odpadní vody svedeny do vlastní čistírny odpadních vod či do septiku). Problémy může takový odpad dělat už cestou, například tím, že ucpe kanalizaci, ale velké alotrie může napáchat i na čistírně odpadních vod. Čili kdo používá záchod jako popelnici, může svým chováním zkomplikovat odtok i následné čištění odpadních vod. A ještě ke všemu porušuje zákon.

Podle dat Českého statistického úřadu je v současné době napojeno na kanalizační síť více než 80 % obyvatel ČR. Toto pohodlné řešení zpracování odpadních vod je dobře funkční do té doby, dokud všichni zúčastnění (lépe řečeno napojení) používají kanalizaci tak, jak mají. Kanalizace je projektována na odpadové vody – tj. vody mírně znečištěné během běžného splachování, koupání, uklízení, praní nebo umývání nádobí a potravin v kuchyni. Koncentrované kapalné, tuhé nebo nebezpečné odpady do ní v žádném případě nepatří.

---

Copak jsou v domácnosti nějaké nebezpečné odpady, které by šlo vylít do záchoda? Ano, čas od času se doma nějaký zbytek barvy či rozpouštědla najde, stejně tak zahradní či úklidová chemie nebo lepidla. Sem tam se v garáži objeví zbytek nějakého oleje nebo pohonných hmot. Tak nic z toho do záchodu nepatří. „I relativně malé množství ropných látek zhoršuje přístup kyslíku do vody a může zcela zlikvidovat bakterie, které v čistírnách odstraňují biologicky rozložitelné látky,“ vysvětlila důvody pro časopis Odpady Renáta Kollarczyková. Kam tedy s takovým odpadem? Odevzdat ve sběrném dvoře. Informace o otvírací době a adrese sběrného dvora snadno najdete na webu místního úřadu.

Co kanalizaci nechutná

Do kanalizace nepatří ani zbytky potravin, a to ani propasírovaných skrz kuchyňské drtiče, a už vůbec ne oleje a tuky z friťáků. Právě tuky obecně jsou největším problémem pro provoz stokové sítě. V ní se totiž tuky sráží, usazují, a tak snižují kapacitu zařízení a brání odtoku vody. V nejhorším případě mohou přípojku nebo stoku dokonce ucpat. Kromě toho tukem zanesené kanály nepříjemně zapáchají.

Správně by měli lidé použitý tuk shromažďovat do nádoby s pevným uzávěrem a tu poté vyhodit do kontejneru na směsný odpad nebo ještě lépe odnést do sběrného dvora.

Zbytky potravin jsou problém především v místech s malým sklonem stok, kde dochází k jejich usazování a zahnívání. Potraviny vyhazované do záchoda také usnadňují život potkanům, sousedům, o které nikdo moc nestojí. Česká kanalizace není projektována ani na v zahraničí rozšířené drtiče kuchyňského odpadu. Jejich používání proto v kanalizačních řádech vodohospodáři výslovně zakazují. „Drtiče se používají v přímořských státech, kde není organizován sběr a likvidace odpadů jiným způsobem. Kanalizační stoky tam mají běžné profily až 2 metry a jimi přepravovaný odpad končí v moři,“ vysvětluje rozdíly oproti českým podmínkám Ladislav Haška z Brněnských vodáren a kanalizací. Čili jestli vás někdo osloví s nabídkou nainstalovat drtič odpadů, s poděkováním odmítněte.

Kanál není popelnice

Do kanalizace nepatří samozřejmě ani žádné hygienické potřeby jako pleny, vložky nebo kondomy. A není dobré do ní splachovat ani dětské vlhčené ubrousky nebo tvz. separační vložky do látkových plen, byť takovou likvidaci někteří jejich výrobci doporučují. Obojí je totiž vyrobené sice z tenkých, ale velmi pevných textilních materiálů, které se na rozdíl od toaletního papíru ve vodě nerozvlákní.

„Pokud je kanalizace gravitační, není to tak veliký problém. Látka se zachytí na česlích před čistírnou,“ uvádí Ondřej Pokorný z Pražských vodovodů a kanalizací. Horší je to podle něj ale v případě, kdy jsou odpadní vody čerpané. Zvlášť u menších stanic, kde jsou instalována čerpadla s malou průchodností. V tomto případě dochází k jejich ucpávání a provozovatel je musí téměř denně čistit. „Protože producent samozřejmě neví, jak je kanalizace v povodí čistírny řešena, bylo by obecně lepší tuto formu likvidace plenek nepropagovat,“ říká Pokorný.

Dalšími nevítanými předměty v kanalizaci jsou provazy, uhynulá zvířata, stavební materiál a kovové předměty (např. žiletky, hřebíky, dráty).

To, jaké a v jaké míře znečištěné odpadní vody je možné vypouštět do kanalizace určuje tzv. kanalizační řád vypracovaný konkrétně pro každou provozovanou kanalizační síť. Kanalizační řády se však v mnohém podobají, jelikož shodně vychází z vodního zákona a zákona o vodovodech a kanalizacích. Ten mimo jiné také zakazuje, pokud je kanalizace ukončena čistírnou odpadních vod, vypouštět do kanalizace vody ze septiků a jímek. V případě, že je od kanalizace splaškové oddělena kanalizace srážková, zachycující pouze dešťovou vodu, řídí se každá svými pravidly.

Stokrát nic

Do jaké míry tedy lajdácké domácnosti kanalizaci škodí? Podle slov Ondřeje Pokorného je vliv domácností poměrně malý. Problematické látky jsou totiž místně a časově rozptýlené a rozředí se ve velkém množství vody v kanalizaci. „Podstatně větší problémy dělá pražské čistírně masívní vypouštění zakázaných látek z průmyslu a stavebnictví,“ dodává Pokorný.

Na druhou stranu ale platí známé přísloví o tom jak i „stokrát nic umořilo osla“, v našem případě komunální čistírnu. Citlivé jsou zejména menší čistírny. „Už i malé firmy produkující zakázané látky nebo prostě nadměrné znečištění běžnými látkami, tam dokáží proces čištění výrazně poškodit a v krajním případě zcela zlikvidovat,“ říká Pokorný. Stává se to zejména v případě, kdy stravovací zařízení opomene instalovat nebo zanedbá péči o lapače tuků.

---

reklama

---