Hrabání listí na zahradě? Někdy je lepší nedělat nic
Jak se tedy zvednout proti zažitým konvencím estetického trávníkáření? Jak nejlépe oživit vybledlou plochu zatravněné pseudo-zahrady? Odpověď pravděpodobně přinese pravověrným trávníkářům třes v rukou. Zní: „Přestaňte na podzim s totálním hrabáním listí.“ Když se totiž povznesete nad realitu nezbytnosti listopadového hrabání, dojdete vy i vaše zahrada pokoje. Lidské snažení má vždy svůj cíl, a na pomyslné úsečce můžeme výsledky péče o trávník zachytit dvěma cílovými body. Tím prvním je úžasný zelený trávník, kterého za jednu lidskou generaci stejně nedosáhnete.
V jeho opozici, na protilehlé straně, stojí další zmíněný bod, stav, kdy se travnatý pokryv vaší zahrady blíží louce. Úsloví: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ tu platí jen z části. Když omezíte podzimní hrabání listí, vzdálíte se nedosažitelného ideálu trávníků, ale přiblížíte se více ke květnaté a životem tepající louce. Bohužel nelze na podzim vůbec nehrabat, a přitom zachovat dokonalý trávník. Svou cestu mezi cíly mezi dokonalým trávníkem a přírodnější variantou si musíte projít sami.
K čemu je vlastně dobré spadané listí? Na trávníku samozřejmě jen překáží, a když je tu ponecháte do jara, výsledkem budou jen podivné fleky a lysiny v jednovrstvém pokryvu. Ale jinak? Pestrobarevná deka opadu na zemi výtečně pomáhá chránit před mrazem všechny rostliny a také hezkou řádku živočichů. Současně slouží jako přírodní mulčovací vrstva, která zadržuje vlhkost, izoluje půdní povrch a chrání ho před vymrzáním, a ve finále ještě zvládne půdní substrát obohatit o živiny. Je to vlastně ideální hnojivo na přírodní bázi!
Pečlivě hrabat listí znamená okrádat sám sebe o přírodní hnojivo, které na jaře budete muset do trávníku přidávat uměle. Vyhlásit boj spadanému listí je podobné, jako bojovat proti sněhové pokrývce v prosinci. Můžete sice dosáhnout úspěchu, ale vlastně si neprospějete. Naopak můžete model přírodní recyklace živin a hnojení uspíšit tím, že shrabané listí nasekáte a rozmělníte po půdním povrchu. Takto upravené listí se do jara pohodlně rozloží, a dubnové vyhrabávání se skutečně změní na lehké začišťování a provzdušňování.
Je tu ještě střední cesta. Stačí k ní „přírodní kompostovací systém“. Spadané listí shrabete na úhledné hromádky ke kmenům stromů a překryjete jím kořeny. Ochráníte stromy na své zahradě, poskytnete čerstvou potravu půdním mikrobům, kteří se vám odvděčí přírodním humusem nejvyšší kvality. Sadaři se na tento model údržby dívají s despektem, protože prý láká škůdce ovocnáčů. Spolu se škůdci se ale do zahrady s neshrabaným listím plíží i jejich přírodní hubitelé.
Na důsledné hrabání lze také pohlížet optikou odpadového hospodářství. Například Americký přírodovědec a popularizátor domácí ekologie, David Mizevejwski, vidí v odhánění listí fukarem nebo jeho pracném vyhrabáváním na úhledné hromádky problém. Z hromádek se totiž přesouvá sesbírané listí do pytlů, a v množství 33 milionů tun končí na skládkách. „Listový opad tvoří až 13 % podílu odpadů ukládaného na amerických skládkách,“ dodává. Jistě, v Čechách je situace s kompostováním lepší, ale právě podzimní listí nepatří mezi materiály, které by se snadno rozkládaly.
Co tedy navrhuje? Namísto likvidace listí, které může posloužit za úkryt obojživelníkům nebo bezobratlým živočichům, jednoduše nehrabat. Čas, který ušetříte hrabáním listí, pak můžete využít k tomu, že budete pozorovat další roční období, které navštívilo vaši zahradu.
Hanopis o udržovaných trávnících
Trávník je už z definice udržovanou travnatou plochou parkového typu. Proto pouhé zamyšlení nad tím, jak snad tuto přisedlou zeleň udržovat co nejméně, zavání nebezpečným odpadlictvím. Když, chcete trávník, na kterém zálibně oko spočine, musíte dřít. Hnojení, zavlažování, sekání, zastřihování a vyčesávání trávy, mulčování, ba dokonce zastiňování. To vše jsou časově náročné aktivity, které vám mohou dopomoci ke chvilkovému uznání závistivých sousedů. Protože jen tehdy, když se sto, dvě stě nebo tři sta let neodkloníte od této zacyklené rutiny, dosáhnete dokonalého výsledku. Britové to nedělají jinak, a výsledky mají. Nejstarší trávník na tenisovém kurtu v britském Edgbastonu pochází z roku 1867. Nejstarší golfový je pak v St. Andrews, a založený byl roku 1754. Svěží jemný pažit obou může konkurovat hebkostí perským kobercům. Pohled na tyto neskutečně husté a vyvážené královské trávníky v nás kromě drobné závisti vyvolává i otázky. Opravdu tohle chcete?
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
Opravdu chcete trávit svůj volný čas průběžnou obnovou nízkého a středního porostu trávníku, zabývat se doplňujícím výsevem, plýtvat hektolitry drahocenné vody, nesmiřitelně bojovat proti plevelům, pravidelně zasypávat jeho povrch hnojivy, v dávce zhruba 2-4 metráků NPK a cirka padesáti kubíky hnoje na hektar? Opravdu chcete vyhlásit válku stromům, které s nehoráznou pravidelností každý rok vašeho zeleného pěstěnce zavalují lavinou pestrobarevných listů? Jediným výsledkem vaší snahy je totiž „jen“ esteticky dokonalý trávník, který – buďme k sobě upřímní – vlastně není nic jiného, než kulturní poušť, jako třeba pole s ječmenem nebo vojtěškou. Nežije tu nic jiného, než pár kousků jednoděložných rostlin, a vše ostatní, co se zde pokusí uchytit, je hubeno mistrem trávníkářem na potkání. Zelená barva prý na pohled uklidňuje, ale po anglicku udržovaný domácí zelený kurt nabízí jen smutný a rozpačitý pohled. Kam zmizel život? Vyhubili jsme ho svou s posedlostí hraničící snahou po dokonalosti.
Rady a tipy
• Nechte listy ležet tam, kam spadnou. Trávníku neublíží, pokud budou v rovnoměrně silné vrstvě.
• Pokud chcete přeci jen vykonávat nějakou činnost kolem podzimních listů na zemi, zkuste je projet mulčovací frézou.
• Když kladete sesbírané listy do kompostu, nezapomeňte je hustě prokládat jiným materiálem. Jednolitá lavina listů se rozkládá pomalu.
• Menší kupky listí, rozmístěné v rozích zahrady, lákají k přezimování ježky a obojživelníky.
reklama
Čerstvě vylíhlí kohoutci už nemusí končit v rychloběžném mlýnku. Pohlaví kuřete lze poznat před vylíhnutím
Neolitická kultura na Ukrajině byla po staletí soběstačnou komunitou. Klíčem k její udržitelnosti byl hnůj
Z jaderného bunkru v Polsku byl do světa vypuštěn milion kanibalských mravenců
