I solární lampy mohou rušit noční přírodu. Jak svítit na zahradě šetrně

Solární zahradní svítidlo působí jako téměř dokonalý ekologický výrobek. Přes den si vyrobí elektřinu ze slunce, večer se automaticky rozsvítí a ze zásuvky nespotřebuje ani kilowatthodinu. Jenže právě automatické rozsvícení a několikahodinový provoz mohou být z pohledu přírody větším problémem než samotná spotřeba elektřiny. Pro noční hmyz totiž není rozhodující, odkud energie pro lampu pochází. Podstatné je, zda v místě, kde by přirozeně byla tma, svítíme, jak intenzivně, jak dlouho a jakým světlem. Umělé světlo v noci, označované jako ALAN (Artificial Light At Night), dnes odborná literatura považuje za jeden z faktorů ovlivňujících noční ekosystémy. Umělé světlo může měnit orientaci, aktivitu, rozmnožování i potravní chování hmyzu a zasahovat do vztahů mezi rostlinami a jejich opylovači. Známý terénní experiment publikovaný v časopise Nature například zjistil na osvětlených plochách o 62 procent méně nočních návštěv květů než na plochách ponechaných ve tmě. U sledované rostliny se zároveň snížila tvorba plodů o 13 procent. Jiná terénní studie zjistila pod pouličním osvětlením o 47 procent méně housenek můr v živých plotech a o 33 procent méně na travnatých okrajích než na srovnatelných neosvětlených stanovištích.

To neznamená, že každá zahradní lampička způsobí podobný efekt. Výsledky jednotlivých studií nelze jednoduše přepočítat na konkrétní zahradu, protože záleží na intenzitě, spektru a délce svícení i na přítomných druzích. Z hlediska omezení dopadů umělého nočního osvětlení je ale nejúčinnějším řešením ponechat tam, kde světlo nepotřebujeme, přirozenou tmu.

Nejdříve rozhodnout, zda světlo potřebujeme

Při plánování zahradního osvětlení proto není první otázkou, jakou lampu koupit, ale zda je na daném místě světlo skutečně potřebné. Dekorativní osvětlení stromu, záhonu nebo fasády ponechané v provozu do rána nepřináší v době, kdy zahradu nikdo nepoužívá, praktický užitek. Z hlediska nočních organismů je přitom právě zachování období skutečné tmy nejbezpečnějším řešením.

Podobně vyznívají doporučení zaměřené na netopýry v městském prostředí. Výzkumníci doporučují omezovat noční osvětlení v maximální možné míře a jako jedno z řešení uvádějí stmívání nebo světla aktivovaná pohybem. Přestože tento výzkum sledoval netopýry, nikoliv zahradní hmyz, dobře ilustruje obecný princip omezování zbytečného nočního osvětlení. Evropská komise se problematice věnuje v odborném přehledu, který se zaměřuje právě na možnosti omezení dopadů umělého světla na citlivá stanoviště a organismy.

Jiná situace nastává u schodů, vstupu do domu nebo frekventované cesty, kde má světlo bezpečnostní funkci. Ani zde však nemusí svítit od soumraku do úsvitu. Časovač umožní osvětlení po určité hodině vypnout a pohybové čidlo jej zapne pouze tehdy, když je skutečně potřeba. Omezování délky svícení patří spolu se snížením intenzity mezi základní opatření používaná při omezování světelného znečištění.

Méně modré, méně světla a pouze tam, kde je potřeba

Hmyz nevnímá světlo stejně jako člověk. Řada skupin je citlivá také na ultrafialové a krátkovlnné části spektra, a proto mohou světelné zdroje s výraznou modrou složkou představovat větší problém než světlo posunuté k delším vlnovým délkám. Nelze však říci, že teplé světlo je pro přírodu zcela neškodné. Výzkumy ukazují, že reakce se liší podle druhu a ekologického kontextu a že samotná změna barvy neodstraňuje všechny dopady nočního osvětlení.

Pro běžnou zahradu proto dává smysl vycházet z principu předběžné opatrnosti: pokud už svítit, zvolit co nejnižší potřebnou intenzitu a teplé světlo s omezeným podílem krátkých vlnových délek. Důležitější než hledání jedné „správné“ barevné teploty je přitom omezení celkového množství světla, doby jeho provozu a nežádoucího svícení mimo plochu, kterou skutečně potřebujeme osvětlit.

Stejně důležitý jako barva je totiž směr světla. Lampa osvětlující cestu nepotřebuje zároveň svítit do koruny stromu, na živý plot a k obloze. Zdroj by proto měl být zakrytovaný a namířený dolů pouze na plochu, kterou potřebujeme vidět. U nízkých cest lze často místo několika jasných svítidel použít slabší světelné body umístěné níže nad zemí. Cílem není proměnit noc v den, ale umožnit člověku bezpečnou orientaci.

Solární panel ekologičnost nezaručuje

Samostatnou kapitolou jsou levná solární světla. Jejich výhodou je provoz bez odběru elektřiny ze sítě a jednoduchá instalace. Označit je pouze kvůli solárnímu panelu za ekologická by ale bylo příliš zjednodušující. Svítidlo je výrobek složený z plastů, kovů, elektroniky, fotovoltaického článku a obvykle také malého akumulátoru. Po skončení životnosti proto nepatří do směsného komunálního odpadu, ale mezi elektroodpad, který se odevzdává do systému odděleného sběru.

Problémem může být i způsob používání. Solární světlo vybavené soumrakovým senzorem se často rozsvítí automaticky každý večer bez ohledu na to, zda někdo zahradu využívá. Z pohledu organismu ovlivněného světlem přitom není podstatné, zda elektřinu vyrobil malý fotovoltaický panel, nebo přišla ze sítě.

Při nákupu proto stojí za pozornost také životnost výrobku a možnost výměny akumulátoru. Lampa, kterou je nutné po selhání malé baterie vyhodit celou, vytváří zbytečný elektroodpad bez ohledu na to, že během svého provozu využívala sluneční energii.

Jednoduché pravidlo pro zahradu

Šetrné zahradní osvětlení lze nakonec shrnout bez složitých technických parametrů. Kde světlo nepotřebujeme, necháme tmu. Kde jej potřebujeme, svítíme pouze po nezbytnou dobu, co nejslaběji a pouze na požadované místo. Přednost dostane teplejší světlo s omezeným podílem krátkovlnné složky, dobře směrované svítidlo a časovač nebo pohybové čidlo před celonočním provozem.

Takový přístup může současně snížit spotřebu energie i množství zbytečného světla v prostředí. A především připomíná skutečnost, na kterou se při debatách o úsporných LED a solárních lampách někdy zapomíná: Noc není nevyužitý čas. Pro značnou část živočichů je tma nutnou a přirozenou součástí životního prostředí.

---

reklama

---