Jak si kdo ustele. Matrace jsou noční můrou recyklace
Marketing hraje v byznysu s matracemi podstatnou roli a v Británii dnes není neobvyklé, když vám prodejci v obchodě nebo na síti nabídnou k matraci sto denní zkušební dobu. Tenhle systém generuje spokojené a dobře vyspalé zákazníky, ale také výrazné množství odpadu.
Protože o již jednou použitou matraci nikdo zájem nemá. Nedozvíte se, jestli na ní předchozího majitele jen tlačily záda, nebo na ní umřel. Takže se řada matrací vlastně vyhodí po jednom použití. Reklamace použitých se pohybuje od 5-20 % prodejů. Trochu to připomíná situaci, při které by muselo být sešrotováno každé auto v salónu, do kterého se posadíte, ale nevyberete si jej. Ano, je to přehnané. Ale zdroje na výrobu matrace jsou tím stejně nenávratně promrhány, bez užitku a za vzniku obtížně recyklovatelného odpadu.
Matrace pro každého
Jak velký problém to je? 5,5 milionů Skotů ročně vyhodí 600 000 matrací, zbytek Británie dalších 7 milionů. A to se bavíme jen o odpadech produkovaných domácnostmi, ne o těch z obchodů a třeba hotelů, ubytovacích zařízeních. Ty spadají do jiné kategorie. Matrace také drží pomyslné prvenství, coby odpad nejčastěji nelegálně vyhazovaný na černých skládkách. Městské radnice v Británii ročně vyplatí neuvěřitelných 58 milionů liber na sběr, přepravu a likvidaci (nelegálních černých skládek, převážně s matracemi). A účelná recyklace matrací?
Podle Národní federace prodejců postelí (NBF, v Británii mají opravdu sdružení pro všechno) je každoročně recyklováno jen kolem 19 % vysloužilých matrací. Proč? „Jsou to zabijáci strojů,“ říká Mike Scollick, jeden z majitelů recyklační továrny. Jednou měkké a podruhé tvrdé, vícevrstvé i odpružené, jsou ideální k zacpávání drtiček a soukolí separačních linek. „Navíc se jich nikdo nechce dotknout. Mohou být prolezlé blechou, vší, štěnicí. Nevíte, co se na nich odehrálo. Všechny ty skvrny a fleky na jejich povrchu. Rozebrat matraci chce hodně silný žaludek.“
Vyrábíme více, než recyklujeme
Časy, kdy každý měnil svou matraci v průměru jednou za 10 let, jsou prý nyní pryč a pobídka po solidní recyklaci zaspala dobu. Jen pro porovnání, třeba ve Státech se dnes ročně vyhodí 18,2 milionů matrací ročně a specializovaných recyklačních zařízení tam mají jen 56. Produkty pro zdravé spaní tam přitom ve velkém dodává 175 společností a obrat trhu s matracemi ročně činí 30 miliard dolarů. Celý byznys tak má podobu velmi široké nálevky v místě vzniku, ale velmi úzkého hrdla v konečné fázi životního cyklu, u recyklace odpadu. Tento trend je v celém světě velmi podobný.
Snaha po opětovném využití stále kvalitních matrací se míjí účinkem. Jejich dokonalé přečištění není zadarmo a nedorovná jej prodejní cena. Matraci z druhé ruky prostě nikdo nechce. Drtivá většina jich tak končí přímo na skládkách. Ostatně, řada recyklačních schémat se kompromitovala sama, což připouští i Scollick. „Centra sbírající proti poplatku matrace k ekologické recyklaci je pak odesílala k kontejnerech na skládky někam do Asie. Nechci zmiňovat konkrétní jména, ale v tomhle byznysu je spousta kriminality.“
Vyrobeny k nezničitelnosti
Problémem je i samotná povaha odpadu, tedy matrací. Jsou složeny z řady různých materiálů, od organických vláken, kovových pružin až po směsi plastů a pěnových výplní, vše dokonale poslepované dohromady. Každá vrstva a každý materiál si zaslouží odlišný přístup, jinou technologii. A typů matrací je dnes skoro nepřeberné množství.
Ani s dokonale „na součástky“ rozebranou matrací nemáte vyhráno. Materiály v ní obsažené mají nulovou přidanou hodnotu a upcyklovat část z nich jako předložky do auta, rohože nebo kartáče pro koně vám recyklaci nezaplatí. A pálit je? I do pece je třeba matrace naporcovat, s tím, že zdaleka ne všechny její složky jsou nezávadné. Britové a jejich Národní federace prodejců postelí nyní řeší, jak do roku 2028 odklonit 75 % matrací ze skládek. Klidné spaní z toho ale nemají.
reklama