Jak zachránit planetu? Je potřeba nechat zdivočet krajinu. A začít jíst koninu
Receptů na ochranu přírody a krajiny je spousta. Liší se svými výsledky, rychlostí, s jakou jich dosahují a výší nákladů potřebných pro jejich realizaci a údržbu. Kritérií pro jejich hodnocení je samozřejmě spousta, ale v poměru cena/výkon si velmi dobře stojí metody tzv. rewildingu.
Volně přeloženo tedy znovuzdivočení, návrat krajiny do stavu divokého. Oproti jiným metodám, které více než malou měrou spoléhají na péči člověka (který rekultivuje, dosazuje, probírá, reguluje a směřuje) je „divočení“ zajímavé tím, jak málo si od lidí žádá.
Vlastně, je to příroda sama, která si designuje vlastní plán péče, koriguje stav vegetace a velikost populací. Lidé dodávají jen volný prostor, omezují rušivé vlivy a vlastně dodají jen startovní impuls.
Právě tahle povšechní absence lidského faktoru je zdrojem největších kontroverzí. Lidé prostě rádi něco řídí a mačkají čudlíky.
Dejme šanci inženýrům. Zvířecím
Při dobře nastaveném rewildingu toho ale není zapotřebí, a řízení, správa, je ponechána v režimu neviditelného autopilota – přírody.
Příklad? Řekněme, že chcete v nějakém lidmi neobydleném povodí nějaké říčky realizovat protipovodňová opatření, zvýšit současně retenci vody v krajině a druhovou pestrost lokalit.
A už asi v duchu přepočítáváte, kolik buldozerů a bagrů bude zapotřebí na vyhloubení nových meandrujících koryt, jakým způsobem budete sanovat jejich stabilitu. Už se vám ve skladu vrší kůly, pletiva a sazeničky cílových dřevin, bataliony ptačích budek.
Prostě ambiciózní projekt za miliony. Celé čety zelených brigádníků čekají na váš pokyn.
A najednou vám někdo řekne, že tohle všechno zastane jedna nebo dvě rodiny bobrů. Jak jako? Tak. Prostě.
Uvedou krajinu do požadovaného stavu, ať už z hlediska retence vody, odolnosti vůči povodním a zvýšení biodiverzity. Zadarmo. Tedy, za prostor k životu a vlastní nerušení. Z toho se jednomu až dělá nevolno, protože jak by se to vykázalo v papírech, viďte?
Lidé jen dodají prostor, tedy říčku, bobry jako startovní impuls a je vlastně hotovo. Je to tak fascinující, až je skoro zvrácené, že to takhle neděláme pořád.
Samozřejmě, že dobrý rewilding „není jen tak“, není to jedno univerzální a instantní řešení bobrem. Je to věda převedená do praxe, vyžadující hluboké znalosti a zkušenosti.
Jak dobře to může fungovat, vidíte na loukách a pastvinách v bývalém vojenském prostoru Milovice. Stáda divokých koní tu více než dobře plní roli původních velkých spásačů. Udržují přirozené bezlesí, louky. Tedy to, co je v naší krajině, na rozdíl od zalesněných ploch, tak vzácné.
Je třeba zdivočet Evropu
Pochopitelně, mohli bychom to dělat jinak. Sekačkami a střídavým kosením. Traktory. Pojížděním luk pásovými vozidly. Dosazovat cílové dřeviny a vyřezávat ty, které se nám zrovna nehodí. Někde v zázemí odchovávat cílové druhy hmyzu a ptáků, a pak je na tuhle zahrádku vypouštět, v naději, jestli se uchytí.Dost náročná, pomalá a nákladná dřina, s ne úplně jistým výsledkem. Ale dal by se na to vypsat grant. Anebo tam prostě necháme celoročně žít divoké koně, kteří přirozeným způsobem celou rozsáhlou lokalitu regenerují do přírodního stavu.
My ale v současnosti nepotřebujeme upravit a přírodě přiblížit jen jednu lokalitu. Potřebovali bychom stejně dobře fungující řešení pro mnohem rozsáhlejší areál. Zhruba velikosti Evropy. Řešení, které nám pomůže víc než z jednoho problému. Něco jako celosystémovou změnu. A tady to začíná být trošku divoké.
Koně. Velká spousta koní
Potřebujeme totiž ideálně uchovat nějaký ne zrovna minimální standard kvality našeho života, chtěli bychom efektivně zareagovat na klimatické změny (snížit emise), pomáhat přírodě… a nezbláznit se z toho.
Šlo by to.
Teď jde jen o to ze širokého spektra možných řešení, receptů na ochranu přírody a krajiny vybrat ty, které se osvědčily.
Třeba zrovna rewilding a jeho divoké koně. A vyhnout se krátkozrakým vratkým řešením, které jsou spíš než fakty vypodložené emocemi.
Do téhle kategorie nepraktických nápadů spadá třeba nápad nejíst červené maso. Proč? Protože kráva na volné pastvině (nikoliv ta celoročně zavřená ve chlévě u žlabu s granulemi) je pro udržování minimální rovnováhy v otevřené krajině, za absence jiných velkých kopytníků, naopak velmi užitečná.
Co bude dnes k večeři?
Jedna rohatá stračena do každé rodiny by sice byla ideálem, ale tak nějak v době paneláků cítíme, že tudy to nepůjde.
Když už nic jiného, zrovna kráva patří mezi přežvýkavce, kteří svým říháním produkují skleníkové plyny. Kterých bychom se rádi zbavili. Takže potřebujeme něco o chlup lepšího.
Pokud to dosud bylo trochu divoké, teď to začne být divoké hodně. Chceme rušit chovy skotu? Prosím. Ale naše krajina potřebuje spásače, přírodní hnojiva a lidé potřebují živočišné bílkoviny. Takže … zrušme kravíny a vypusťme do naší krajiny zvířata, která dokáží to samé, jako krávy, ale s jejich plynatostí to není tak vážné.
Vypusťme do krajiny koně!
A začněme je jíst místo hovězího!
Místo prorostlého stejku pořádný flák koniny. Zbavíme se tím ekologické zátěže hospodářských chovů skotu, příznivě zdivočíme evropskou krajinu, zlepšíme svou klimatickou bilanci a přitom se neochudíme o kvalitní masité kalorie.
Šílené, že?
Kopytem sem, kopytem tam
A co je na tom vlastně tak šíleného? Čistě technicky, ten nápad s koňmi jako ideálními spásači (kteří se starají o probírku vegetace, hnojí krajinu, regenerují ji, usnadňují biogeochemické cykly živin, limitují ničivé nepřírodní požáry a přitom produkují nejméně skleníkových plynů) už teorií prověřili švédští agro vědci z univerzity v Umeå.
Pravda, z jejich emisní bilance vyšli nejlépe sloni a nosorožci. Protože jejich působení na krajinu pastvou je skutečně výrazné. Ale jsou to „pomalí“ K-stratégové, nemáme jich dost a pro naše zimní evropské klima se zrovna nehodí.
Stáda divokých koní z hlediska efektivity stála hned za tlustokožci. Takže se skutečně zdá výhodné nahradit naše krávy koňmi. Po všech stránkách, včetně té konzumní. Že je nápad švédských vědců, vyzývajících k rewildingu a nepřímo i k pojídání koní, do krajnosti drastický? Jděte.
To když na začátku července přišli švýcarští vědci s neméně šíleným a drastickým nápadem na vysazení bilionu stromů, to se vám líbilo, viďte?
Chápu, lidé prostě rádi něco řídí, kontrolují, regulují a mačkají čudlíky. Příroda je to stromečkově zelené. A teď by nám s transformací celoevropského zemědělství, posunu užívání krajiny směrem k přírodnímu stavu a produkovanými emisemi měli pomoci koně? A ani bychom nemuseli přestat jíst maso, jen bychom místo hovězího jedli koninu? Děsivé, rozumím.
Na druhé straně, místo hovězího koninu do každé rodiny? Maso ze zdravých a nepříliš starých zvířat se vzhledem i chutí velmi podobá hovězímu. Barvu má tmavě červenou, má hrubší svalová vlákna, chuť je díky vyššímu obsahu glykogenu mírně nasládlá. Nutriční hodnotou se téměř shoduje s hovězím, průměrně však má nižší obsah tuku. Je zdravější. Na konině si pochutnávají v celé Asii, na Sibiři, v Kazachstánu a Mongolsku, Mexiku, Austrálii, Argentině. Neošívají se nad ním Italové ani Francouzi. Tedy, ošívají, ale svých 60 000 a 20 000 tun ročně spořádají.
Vždycky tabu, vždycky in
Je přitom dobré doplnit, že kraví oči nejsou o nich smutnější, než koňské, a pojídání koní je v Evropě tabuizované teprve nedlouho, a dost střídavě.
Koňským masem se živili křesťané za časů Římské říše, a tuhle pochoutku opustili poprvé až v roce 590, kdy jim ji zatrhl papež Řehoř I. Veliký.
Svatému otci nešlo o lásku bližních ke zvířatům, ale o to, že koně byli užitečnější do tahu. Také skoro všechny bitvy po tisíc let vyhrávala obrněná jízda. Koně byli zapotřebí jinde než na talíři.
Další zákaz pojídání koniny přišel v roce 732, a po něm se fáze povoleno/zakázáno prakticky opakovala se stoletou periodou.
Naposled jsme si ve velkém v Čechách dopřávali koninu během krize v 50. letech, takže tuhle „barbarskou a zavrženíhodnou praxi“ zcela jistě absolvovali naši pradědové a prabáby a dost možná naši otcové a matky.
Na koňském mase prostě není nic špatného. Na rewildingu také ne. Ani na boji proti klimatickým změnám.
Takže když tak moc prahneme po změnách a nebojíme výzev, pojďme vypustit koně do divočící přírody. A začněme jíst místo hovězího koninu.
reklama
Další informace |
Další články autora |
Umělý velrybí trus. Vědci testují, zda pomůže schopnosti oceánů pohlcovat oxid uhličitý. Vypadá to slibně
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studieOnline diskuse
Všechny komentáře (10)
Miroslav Vinkler
12.9.2019 09:10
Karel Zvářal
12.9.2019 16:33Jan Šimůnek
12.9.2019 17:11A možná ještě jedna věc: Konina je daleko tužší než hovězí, takže se musí opracovávat výrazně déle a tudíž s daleko vyšší spotřebou energie. Týká se jak stejků, tak různých masových závitků a rovněž i kostek na guláš. Takže "prdící" krávy (koně ale taky vylučují metan) nahradíme koňmi a ekologicky příznivý výsledek změny chovných zvířat prošustrujeme při vaření. A druhou věcí jistě je, že delší vaření = víc času se tomu musí věnovat, takže tohle opatření navíc okrádá lidi o čas.
Dalším problémem je daleko vyšší obsah tetanových spor v koňském hnoji oproti kravskému.
