Jedna ideální dieta pro celý svět neexistuje, uhlíková stopa se změnou režimu výživy bude růst

Jíst méně masa a tím prospívat životnímu prostředí (snižovat vlastní uhlíkovou stopu, bojovat tím proti klimatickým změnám) je dnes poměrně často citovaným receptem z kuchařky na záchranu planety. Zavedení jednorázové zelené bezmasé diety pro celý svět teď ale zpochybňuje studie publikovaná v žurnálu Global Environmental Change. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | FreeToUseSounds / pixabay.com

To, co by mohlo přinášet vítanou změnu v zemích globálního severu, by ne pokaždé mohlo pomoci na globálním jihu. Vlastně, velmi rozdílné výsledky přináší nejrůznější formy prorostlinné stravy napříč jednotlivými regiony a ono věcné rozdělení na sever/jih dost pozbývá smyslu.

Podle výzkumníků Centra pro životaschopnou budoucnost je třeba pochopit, že zatímco řešíme jen utahování kohoutů spotřeby v zemích rozvinutých, země s nízkými a středními příjmy naopak potřebují kohouty povolit. Pokud se v nich lidé mají stravovat zdravě a řekněme cenově dostupně, spíše pro-rostlinou potravou, je třeba očekávat výrazné navýšení produkce jejich emisí skleníkových plynů a vyšší spotřebu nedostatkové vody.

Emise kvůli potravinám porostou dál

Jinými slovy, pokud tu lidé nemají v budoucnu umřít hlady, budou jejich emise vyšší. O kolik se jejich emise zvýší, bude samozřejmě záležet na tom, jaký koncept zajištění potravní bezpečnosti zvolí. Vyhodnocovali přitom devět typů progresivní prorostlinné diety, od klasického „nejíst červené maso“, přes pescatariány (nejí maso, ale jí ryby), ovolakto vegetariány (ne maso, ale mléčné produkty ano) až po vegany.

A tady to začíná být zajímavé: výzkumníci totiž při vyhodnocování optimální diety vzali v potaz jak ekologickou stopu (produkci skleníkových plynů a spotřebu vody) jednotlivce, tak i celých států. Na vzorku 140 modelovaných zemí se ukázalo, že ne všude se dá v případě prorostlinné stravy hovořit o nějakých benefitech pro klima.

Například 173 milionů hypotetických veganů v nejlidnatějším africkém státě Nigérii by znamenalo slušně řečeno ekologickou katastrofu. Očekávaný pozitivní efekt nemasité, rostlinné stravy by tu byl převálcován emisemi souvisejícími se záborem půdy pro zemědělské hospodaření a masivní spotřebou vody. Mezi klíčová zjištění studie tedy patří, že regionální rozrůzněnost diet a stravovacích konceptů je zásadní.

V některých zemích, kde lidé konzumují živočišné bílkoviny převážně ze zvířat na nižším stupni potravního řetězce (malé ryby, mlže a plže), dnes dosahují strávníci téměř stejné uhlíkové stopy, jako by dokázala strava veganská.

Univerzální recept neexistuje

Strávníci tradičně a téměř výhradně konzumující maso by v případě omezení své spotřeby o 2/3 dosáhli stejného výsledku, jako laktoovo vegetariáni. „Náš výzkum tedy indikuje, že tu není univerzální model planetární diety stejně příhodné pro všechny,“ říká Keeve Nachman, hlavní autor studie. „Kontext je tu naprosto zásadní a politika produkce potravin musí odrážet podmínky konkrétního státu.“

Změny jsou nezbytné, ale musí optimálně vyvážit jak nutriční požadavky, tak kulturní preference i řekněme planetární limity. „Předepisovat nějaký univerzální recept výživy je komplikované a ošidné,“ doplňuje spoluautor Martin Bloem. „Zásadní vždy je, odkud vaše jídlo pochází.“

Bloem upozorňuje na často citovaný fakt extrémně vysoké environmentální zátěže hovězího masa: „Ano, za kilogramem hovězího z Paraguaye stojí 17x více emisí skleníkových plynů, než u kilogramu hovězího z Dánska. To, jak funguje a je uspořádán mezinárodní obchod, je pak hlavním faktorem ovlivňujícím dopady spotřeby, emisí souvisejících s potravinami, v jednotlivých zemích.“

„Bylo by samozřejmě maximálně uspokojující mít jednu jedinou stříbrnou kulku, univerzální recept řešení problematiky produkce potravin,“ dodává Bloem. „Jenže v komplexním systému, kde řešíme globální výživu, klimatické změny, produkci emisí a spotřebu vody nic takového možné není. A měli bychom se vyvarovat toho, aby jen čistě vyhodnocený environmentální dopad byl tím hlavním kritériem pro výběr naší vhodné potravy.“