Kde je díra v cirkulární ekonomice? Třeba v podivné recyklaci elektroniky, končící v Africe
Řekněme, že se zbavujete výběhové LCD televize, tiskárny, monitoru nebo stolního počítače. Kam s ní? Nejspíš do svěrného dvora, odkud pak asi nejspíš zamíří k recyklaci. Ta by se podle platné legislativy měla v ideálním případě odehrát v zemi původu, v horším případě pak v některé sousední členské zemi EU.
Děje se to? Ověřit si to můžete podobně jako lidé z BAN, kteří „obětovali“ 314 malých sledovacích GPS, které zamontovali do staré elektroniky a odevzdali je spolu s odpadem k recyklaci. A pak jen sledovali, co s ní bude dál.
Elektronika na cestách
Hned do startu je třeba si říct, že na téhle jednoduše načrtnuté investigativní práci BAN by se dala najít spousta chyb: „testováno“ bylo jen 10 zemí EU, zastoupeno bylo jen naprosté minimum z možných sběrných středisek, distribuce GPS mezi sledované země byla nerovnoměrná, výsledek mohlo ovlivnit i to, zda se jednalo o tiskárnu, nebo počítač… ale i tak tu byly zajímavé výsledky.
Třeba to, že se 19 zásilek staré elektroniky (tedy 6 % vzorku) velmi záhy ze sběrného dvora ve své zemi odklonilo od očekávané trasy. Osm zamířilo do jiné země EU a hned 11 jich vyrazilo do světa.
Třeba LCD obrazovky z Velké Británie se podívaly do Nigérie, Tanzanie a Pákistánu. Do Nigérie a Ghany se podívaly počítače vyhozené v Itálii, původně německý monitor skončil v Thajsku, elektronika odevzdaná v Polsku se svezla na Ukrajinu. Stará tiskárna z Irska skončila v Hongkongu.
Nic proti výletům, ale přesně tohle by se dít nemělo. Tedy pokud platí Basilejská úmluva, dohoda omezující pohyb nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování. Všechny zmíněné země ji ale porušily. Zda vědomě? „To těžko říct, ale prakticky všechny tyto vývozy byly velmi pravděpodobně nelegální,“ konstatuje zpráva BAN.
Z procent jsou statisíce tun
Pak už je to jen otázka extrapolace získaných dat. Pokud 6 % zásilek elektronického odpadu končí tam, kde by nemělo, stačí se podívat na celkový souhrn elektronického odpadu vyprodukovaného ročně v EU a chvilku počítat. Výsledek? Zmíněných šest procent totiž odpovídá 352 474 tun elektronického odpadu. Což je pořádná hromada. Pokud byste ji naskladnili na přívěsy kamionů, bude z toho 400 kilometrů dlouhá kolona. Případně, k naložení téhle hromady na přepravní lodě byste potřebovali 17 466 kontejnerů. To jen pro ilustraci toho, o jak nepřehlédnutelnou věc se jedná. S tím, že někdo tady musel něco přehlížet dost dlouho.
Průměrná trasa, kterou odpad z Evropy do neplánovaného cíle urazil, činila 4127 kilometrů. S čímž se jistě pojí nějaké nemalé emise z lodní přepravy. Aby pak ve svém cíli, v zemích, které nemají dostatečné kapacity pro recyklaci takového odpadu, došlo k jejich spálení a rozebrání. To vše za uvolnění olova, rtuti, kadmia, dioxinu, PAU do místních vodních zdrojů, půdy a lidí.
„Takové pojetí recyklace je skutečně děsivé,“ říká Jim Puckett, ředitel BAN. K rozhořčení jej vedou ještě dva důvody. Předně, Evropská komise trvá na tom, že je v současnosti velmi přísná a tvrdě na dodržování zákazu vývozu dohlíží a je pro ni prioritou. Čemuž ale zjištěná skutečnost zrovna neodpovídá. A druhý? „V posledních měsících roste v EU tlak na zrušení (i tak selhávajícího) opatření o zákazu vývozu staré elektroniky k recyklaci.“ Jak by to v Asii a Africe asi vypadalo potom?
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (14)
Miroslav Vinkler
16.12.2019 10:12Problematika odpadů a jejich globálních dopadů na ŽP se pak krčí v koutě jako Popelka.
Přitom se jedná nejméně o stejně závažný problém jako je klima.
Bohaté státy Severu pokrytecky vyvážejí nebezpečný odpad do kolonií (bývalých) a mají plnou hubu cirkulární ekonomiky.
Povšimněte si laskavě, že kolem každého ppm CO2 nahoru se pořádají mediální orgie.
Nikomu však nestojí za to , aby předložil korektní studii kolik odpadů z USA/EU mizí v Asii a Africe , jakého je složení, jaké má dopady na ŽP v místě apod.
Je to doslova kostlivec ve skříni, všichni o něm vědí, ale nikdo ho nechce vytáhnout.
Miroslav Vinkler
16.12.2019 21:32 Reaguje naVyšší výroba skutečně vede ke snížení nákladů ale následnými dopady na ŽP se nikdo nezajímá = skládky
Richard Vacek
16.12.2019 18:23Jan Šimůnek
16.12.2019 19:29A už tu byla v diskusi zmínka o nesmyslné EUrolegislativě, která smysluplné práci s odpady také překáží.
A zcela jistě platí i to, že řada přístrojů v ekodvorech je buď zcela funkční nebo relativně snadno opravitelná, třeba i "kanibalizací" součástek. A pokud se taková elektronika objeví v zemích 3. světa a bude se tam i používat, tak to bude jen dobře.
Stanislav Brabec
17.12.2019 22:41 Reaguje na Jan ŠimůnekZbývají některé specifické součástky a obvody, které často odcházejí, nebo je možné jimi rozšířit jiné zařízení, nebo jsou zajímavé pro bastlíře.
Demontáž přesně vybrané součástky pro opravu jiného kusu je ovšem něco jiného.
Pracovníci afrických dílen jsou kouzelníci improvizace, a vědí, které díly lze kombinovat, a ze šrotu sestaví funkční zařízení.
Jan Šimůnek
18.12.2019 10:25 Reaguje na Stanislav BrabecJá měl kancelářský program Klasik ještě na 486ce s DOSem a v podstatě poskytoval stejné služby jako nejnovější verze MS (nebo Libre) Office (protože tyhle programy mají stovky až tisíce funkcí, pro normálního uživatele zcela bezcenných, kterými jen zvyšují paměťové nároky a "kradou" systémový výkon.
A pokud potřebuji něco speciálního, použiji TeX (nebo některou jeho nádstavbu). A tenhle systém jsem provozoval už na počítači s procesorem 286 (a byl vytvořen pro počítače ještě slabší).
A protože jedu na Linuxu, tak už na té 486 jede prakticky jakékoli video ve fullscreenu (jsou-li k dispozici linuxové nebo obecně otevřené ovladače ke grafické kartě), zatímco na Windows se ještě na pentiu stejné videosoubory "škubají".
Tím jsem chtěl naznačit, že "nějaký bastl ze zastaralých součástek" může udělat překvapivě dobrou službu.
A to ještě neberu v potaz takové věci, jako je např. domovní server k WIFI, který může i coby vyřazená 286 či 386 bohatě stíhat kontrolu paketů na viry, což standardní WIFI neumí.
Jiří Svoboda
17.12.2019 13:58Každý výrobce elektroniky by měl zaručit, že je výrobek vyroben z inertních materiálů a takovýto způsob likvidace je možný.
Recyklace se možná začne vyplácet, až budou suroviny řádově dražší. A jsme zase u zdanění těžby surovin.
Stanislav Brabec
17.12.2019 22:26 Reaguje na Jiří SvobodaProblém je, že získávání těchto látek na koleně ve venkovské dílně je zdravotně i ekologicky problematické.
Otázka je, proč funkční elektroniku recyklovat, když ji levný africký opravář renovuje a prodá na místním trhu.
vladimír šmídl
18.12.2019 19:11Inovace TV vysílání má také své otazníky. MPEG-4 byla komprese, dostupná již v době ,kdy se v ČR zavádělo vysílání DVB-T (MPEG-2). Lidé reagují běžně tím, že koupí nový televizor , nikoli jen nějaký set- top- box. Hezké je to, že se objevují vedle popelnic televizory se zdířkou ,,12V - 8A" , tedy, že napáječ žije nezávisle na televizoru.
Jednou to bude i u mobilních telefonů. Hadex prodává za stovku nabíječku pro AA, AAA, Li-ion 3.7V a Li-ion 7,4V v jednom.
Recyklace elektro vyžaduje jistou odbornost a místní průmysl.
Oklika přes Bangladéš něco stojí.