Letos na skládky zamíří 5 miliard mobilních telefonů

Jeden průměrný iPhone v sobě nese okolo 0,034 gramů zlata a 0,34 gramů stříbra. Není to mnoho, ale roznásobeno pěti miliardami je to už o něčem jiném.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Poravute_Siriphiroon / Depositphotos

WEEE tím upozorňuje na globálně rozpačitý postoj k recyklaci elektroodpadu, jež v sobě ale váže hodnotné materiály. Suroviny jako například kovy a vzácné zemní minerály, které by mohly být dále zužitkovány při další výrobě elektroniky.

„Jednotlivé mobilní telefony sice nesou jen nepatrná množství vzácných kovů, ale v celosvětovém měřítku odpadů představují obrovské objemy surovin,“ vysvětluje Pascal Leroy, generální ředitel WEEE.

Jeden průměrný iPhone v sobě nese okolo 0,034 gramů zlata a 0,34 gramů stříbra. Není to mnoho, ale roznásobeno pěti miliardami je to už o něčem jiném.

„Nejde pochopitelně jen o vzácné kovy,“ říká Leroy, „Podstatně výrazněji je v telefonech zastoupená měď. A když ji nerecyklujeme, musíme ji pro výrobu nových mobilních telefonů znovu vytěžit, vyrobit.“

Až kritická situace pak panuje u dalších funkčních „složek“ – kobaltu, lithia, paladia, tungstenu, neodymu, platiny – jež jsou v nepatrných koncentracích v telefonech obsaženy též.

Dodává, že po celém světě se doslova povalují hory elektroodpadu, jehož objem neustále narůstá.

„Od starých praček, přes GPS, tablety, toustovače až po staré počítače jich v roce 2030 bude 74 milionů tun,“ tvrdí. Jen necelých 17 % z tohoto obřího objemu se přitom dočká recyklace, což je podle něj tragické mrhání materiálem a surovinami.

Elektroodpad je přitom jedním z nejrychleji rostoucích a současně jedním z nejkomplikovanějších (ve smyslu propojení mnohasložkových materiálů) toků odpadu. Který může škodit životnímu prostředí, pokud do něj látky v něm obsažené uniknou. Recyklace tedy nedává smysl jen ekonomicky, ale i ekologicky.

Ve světě je momentálně v oběhu přibližně 16 miliard mobilních telefonů, a přibližně třetina z těch, jež se nyní nachází v Evropě, je nepoužívaná. Odpočívají zastrčené v šuplících, nepoužívané a vyřazené jen lapají prach. Pasivně tak v sobě zadržují suroviny, jež by mohly být užitečné někde jinde.

Jak vysvětluje Magdalena Charytanowicz, výzkumnice z WEEE: „Mohly by být využity k výrobě nových zařízení, k sestavení turbín větrných elektráren, pro výrobu elektromobilů nebo solárních panelů, zkrátka a dobře, mohly by posloužit k ekologickému přechodu nízkouhlíkové společnosti.“