Lidé nosí do záchranných stanic stovky ptáčat denně. Protože neví, jak se v případě nalezeného ptáčete správně zachovat
Nemá smysl, aby lidé při nálezu ptáčete reagovali tím, že ptáče seberou, odnesou a pak v tom lepším případě hledají pomoc záchranné stanice. V tom horším případě pak mláďátko piplají doma.
Co tedy dělat? Pokud najdete ptáče a máte pochyby, zda pomoci, zavolejte odborníky ze záchranné stanice (www.zvirevnouzi.cz) nebo z jejich dispečinku 774 155 155, pošlete jim třeba fotografii ptáčete a pak se držte toho, co vám poradí, zní doporučení ochránců přírody.
Telefonátů týkajících se ptačích mláďat mají v záchranných stanicích několik stovek denně.
Jenže přibývají i případy nesprávně odebraných ptáčat. Těm pak ošetřovatelé v záchranných stanicích musejí zbytečně dělat náhradní rodiče.
Záchranné stanice v tomto období nestíhají a jsou výjezdy a péčí o zvířata kriticky vytížené. I z tohoto důvodu je lepší pro radu kontaktovat centrální dispečink 774 155 155.
A rada většinou zní: pokud je ptáče na nebezpečném místě, stačí ho vyzvednout na nejbližší větev, parapet, stříšku – a vzdálit se.
Pouze ptáčata s neopeřenými částmi těla, která ještě ani nestojí na nohách, patří zpět do hnízda, a pokud to není možné, pak do záchranné stanice.
Ptáčata napadená kočkou či jiným predátorem pokud možno nezachraňujeme. Správný postup si však vždy předem zkonzultujte s odborníky.
Přečtěte si také |
Současné zákony jsou pro kočku. Chceme zavést povinnou kastraci koček, říká Kamila DvořákováPosláním Národní sítě záchranných stanic je na území celé České republiky poskytovat potřebnou pomoc divokým zvířatům v nouzi, výchovně působit na veřejnost a upozorňovat na příčiny zraňování zvířat. Mnohé z nich jsou totiž lehce odstranitelné. Pokud byste chtěli podpořit činnost záchranných stanic, můžete tak učinit prostřednictvím veřejné sbírky Zvíře v nouzi.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (4)
smějící se bestie
30.5.2024 10:20co lidem neřeknou v televizích, to neexistuje, přece !
Břetislav Machaček
31.5.2024 00:47odložených v přírodě na dobu, než jim rodiče obstarají potravu nedostanou
děti ve škole, tak je nemají odkud získat. V mém dětství nás to ve škole
učili a tehdy to ani nebylo třeba, protože na vesnici jsme to věděli od
rodičů už dávno. Od koho se to dnes mají děti naučit a v dospělosti zase
učit své děti? Stačilo by tomu věnovat jednu vyučovací hodinu a ukázat
názorné příklady, které mohou natočit záchranné stanice, aby se nemusely
starat o zbytečně přinesená mláďata. Poučené děti pak poučí i rodiče, na
kterých se už absence takové výchovy podepsala taky. Ona ta mánie zachraňovat cokoliv je znakem odtrženosti od přírody, která je bohužel
drsná a nemá smysl zachraňovat vše za každou cenu.