Návod, jak jít v přírodě na záchod a nenechat za sebou podpapírák
Tzv. podpapíráky nejsou doménou jen cesty na Ještěd. Autor tohoto textu je zaznamenal ve stejné hojnosti i na mnoha turistických cestách v okolí Máchova jezera. Viděl je i v Krušných horách, na Šumavě a jinde. Tvrzení, že podpapíráky jsou podél všech frekventovaných turistických stezek, nebude daleko od pravdy.
Vadí podpapíráky přírodě? Vyjma velmi citlivých ekosystémů lidské výměšky a toaletní papír žádnou katastrofou nejsou. Časem se prostě rozloží. Stačí trochu silnější déšť, který papír rozmáčí a naruší jeho strukturu a je téměř pryč. Věc jiná jsou vložky a pleny, protože obsahují plastové vsadky a absorpční materiál, které se nerozloží. I vlhčené ubrousky v přírodě přetrvají dlouho.
Jak to udělat, aby po vás nezůstala viditelná stopa? Jednoduše. Prostě si najdete místo, které není moc frekventované (to je spíš kvůli vašemu soukromí). Pomocí boty či klacku odhrnete svrchní vrstvu hlíny, někdy stačí odhrnout jen jehličí či listí. Zpravidla to jde snadno. Po vykonání potřeby výměšek včetně toaletního papíru zakryjete odhrnutým materiálem. Takhle prosté to je. Jsou-li vhodné podmínky, můžete jen odklopit vhodný kámen a pak zase přiklopit. Jsou i určitá zpřesnění pro to, kde je nevhodné svou potřebu nechat, dočtete se o nich dále v textu.
Jak to chodí v chráněné přírodě?
Radek Drahný z Krkonošského národního parku říká, že papírky podél cest správu parku trápí hodně. Stejně to vnímá i Tomáš Salov z NP České Švýcarsko.
„Ty papírky jsou velký problém. Naši strážci nebo brigádníci samozřejmě uklízejí hory a seberou kdejakou PET lahev. Ale papírové kapesníčky - to opravdu nesbíráme,“ říká k tématu Radek Drahný. V Národním parku České Švýcarsko to vnímají podobně, ale tamní pracovníci podpapíráky ke své nelibosti odklízejí alespoň na exponovaných místech.
Příroda je mocná čarodějka, a když zavelí, že se musí na záchod, pak se nedá nic dělat, musí se potřeba vykonat. Je to prostě potřeba. Jsou ale místa, kde lidské výměšky přeci jen vadí víc než jinde. V případě Krkonošského národního parku je to třeba celá 1. zóna, která je vyhlášena kvůli ochraně křehké arkto-alpínské tundry. Podle pravidel se v 1. zóně smí návštěvníci pohybovat jen po značené cestě. Vyběhnutí si z cesty do křovíčka je vlastně přestupkem. Jak ale Radek Drahný podotýká, správa parku má pro vykonání lidské potřeby pochopení. „Ne všude je horská bouda na dosah a těžko turisty nutit, aby si své exkrementy odnesli s sebou. Což ale neplatí pro obyčejné odpady, obaly od sušenek a lahve od pití,“ říká Drahný.
Tomáš Salov z Národního parku České Švýcarsko, který je svou rozlohou druhý nejmenší český park, říká, že na všech výchozích místech parku jsou buď mobilní toalety nebo restaurace se záchody. Nejnavštěvovanější výletní cíle, kde jsou i restaurace se záchody, jsou dostupná do dvou hodin chůze, což by zdravý člověk mohl vydržet.
„Samozřejmě ale může dojít k situaci, kdy si člověk prostě musí odskočit v přírodě,“ říká Tomáš Salov. V podmínkách pískovcové krajiny Českého Švýcarska je pak více než žádoucí, aby lidé vykonali potřebu v lese, nikoli pod převisem či při patě skal. „Doba rozkladu exkrementů i papíru je pod převisy, kde je sucho, mnohonásobně delší, než v lesních porostech,“ vysvětluje Tomáš Salov.
Za Národní park Šumava se přidává i Jan Dvořák. Odhazování odpadků a kálení podél cest je podle něho stále se rozšiřující nešvar návštěvníků asi nejen CHKO a NP Šumava, ale celého Česka. "Samozřejmě, kdo si odskočí do první zóny ze značené cesty, jasně porušuje zákon a lze to řešit jako přestupek. Nicméně z pohledu strážců je to spíše o výchovném působení na lidi, domlouvání," říká Jan Dvořák a dodává, že na lesních okrajích roste většinou dost velkolistého utíracího materiálu, který je 100 % odbouratelný. Není potřeba za sebou nechávat viditelné stopy. "Kálením člověka dojde k dlouhodobé eutrofizaci. Díky tomu se pak šíří nitrofilní druhy rostlin jako jsou kopřivy, či hrozí eutrofizace na živiny chudé vody, např. ledovcová jezera. Dalším možným nebezpečím je nadměrné používání léků a hormonální antikoncepce, které jsou spolu s výkaly vyplavovány do prostředí," říká Jan Dvořák.
Přečtěte si také |
Právo narazilo u Novomlýnských nádrží na hranici vymahatelnosti
Co se týče rozmístění mobilních záchodů, v terénu jsou podle Dvořáka na parkovištích a na exponovaných místech, například Březníku, Poledníku apod. "Paradoxem ale je, že nejvyšší míra výskytu podpapíráku je v okolí venkovních toalet, např. na Jezerní slati, kdy někteří lidé se prostě štítí jít na mobilní wc a jdou radši do lesa v okolí," říká Dvořák.
reklama
Další články autora |
Rozhovor o historii environmentálního hnutí u nás s historikem Matějem Spurným
Jaká je u nás situace u vícepodlažních dřevostaveb? Odpovědi přinesla panelová diskuze odborníků
Ministr Vlček pokřtil publikaci Dřevostavby: Nová éra udržitelných staveb Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Lukas B.
29.9.2016 08:59vlhčený ubrousek (nebo dámské propriety) ponechaný v přírodě je prasárna, ten si zaslouží odnést do koše stejně, jako třeba jednorázová plena. třeba v igeliťáku v kapse.
a prosím o osvětu ohledně hovínek pod převisem (to je problém a nejen estetický české i saské strany švajcu, okolí populárních legálních bofů na němacké straně vypadá opravdu smutně), klidně bych to fláknul i na tu informační tabuly hned u parkáče a přimlouvám se za to.
