Nezachraňujte prosím ptáčata vypadlá z hnízda. Příroda se o ně postará

Zasahovat do probíhajících dějů, kterým sami moc nerozumíme, je ošidné. Zachraňovat ptačí mláďata vypadlá z hnízda je do značné míry bláhové, naivní a může být i vyloženě škodlivé.

Taková upřímně míněná snaha schválně popostrčit vyčkávající auto z vedlejší silnice do rušné křižovatky jen proto, že to vypadá jako by jej ta ostatní zlá auta na hlavní nechtěla pustit, může skončit nehezkou nehodou. Dopravní provoz má prostě svá daná pravidla, která se v zájmu bezpečnosti všech účastníků vyplatí dodržovat. To asi všichni chápeme.

Jenže příroda kolem nás má taky svá pravidla, byť pro nezasvěceného lidského pozorovatele ne až tak jasně sepsaná. Ta se rovněž vyplatí respektovat. Ne vždy jim rozumíme a coby náhodným divákům nám některá z nich přijdou nespravedlivá. To nic nemění na tom, že bychom do nich zasahovat neměli – měli bychom je pouze respektovat. Stoprocentně to platí v případě vyvedených mláďat, na které můžeme narazit. A které bychom svou ochotou pomoci mohli dostat do problémů.

Pomáhat za každou cenu je hloupost

Vtlačení důchodce z přechodu do silnice na červenou taky není zrovna chvályhodným příkladem, jak mu pomoci překonat vozovku. Ano, naši starší spoluobčané si občas zaslouží pomoc, ale takhle prostě ne. I příroda docení, když jí tu a tam pomůžeme (byť by víc ocenila, kdybychom jí místo toho pomáhání raději jen neškodili).

Co to znamená? Jednoduše, když se proaktivně pustíte do zachraňování ptačích a jiných mláďat, podle vás vypadlých z hnízda nebo rodiči opuštěných, ignorujete tím velmi pravděpodobně pro vás neviditelnou červenou na semaforu. A nehoda na sebe nenechá dlouho čekat. Protože vaše dobře míněná pomoc je vlastně dost invazní a nepříjemná, zasahující do pravidel děje, kterému nejspíš nerozumíte. Jako když vám tchýně chce uklidit v dílně.

Zahlédli jste hopsající ptáče v trávě pod stromem? A něco se vám na tom nezdá? Chyba! Všechno je v nejlepším pořádku a opeřený jedinec, navíc čile hopsající, je na té nejlepší cestě ke svému plnohodnotnému ptačímu životu. Neberte jej do ruky, neklaďte jej znovu na větev. Prospějete mu nejlépe tím, že jej ponecháte jeho vlastnímu osudu. Bojíte se, že by ten osud mohl mít i neradostnou podobu číhající kočky? Tak snad abyste odehnali ji a vzali si z toho poučení pro příště. Ptáče ale nerušte, ideálně „vykliďte“ prostor.

Jak říkají policisté v amerických detektivkách: „Není tu nic k vidění.“ Není to samozřejmě pravda, podívaná je to fascinující, adrenalinová, ale přítomnost lidského diváka tu vyloženě škodí – už jen pouhým přihlížením můžete totiž kočku či jiného smrtonoše k mláděti přilákat.

Rodina je zase pohromadě…

Vzpouzí se vaše svědomí, brání vám zanechat bezbranné mládě napospas? Vždyť to vypadá, jako by to nebohé stvoření jeho rodiče opustili! Chápeme vaše pocity. Ale to, že zrovna kolem nevidíte ptačí rodiče, vlastně vůbec nic neznamená. Dost možná tu nejsou právě proto, že jste tu zrovna vy a bojí se vás. Možná tu jsou, ale tiše vás sledují: nechtějí prozradit sebe a další mláďata. Nebo jen poletují po okolí, shání potravu a krmí mladé na dalších hnízdech. Pokud je zdržíte tím, že se motáte kolem jednoho jejich potomka, můžete klidně nevědomky ohrozit přežití půltuctu dalších.

Umírání k životu patří

Statistika je přesná věda s nepřesnými čísly. A jednou z nehezkých jistot ptačího života je, že cirka 50 % mláďat proces „vyvádění z hnízda“ prostě nepřežije. Postará se o to liška, kuna, krahujec nebo sousedova kočka. „Nebo paraziti, hlad. Ale to je přesně ten pověstný přírodní výběr Charlese Darwina, o kterém jste se učili na základce,“ říká profesor Tomáš Grim, zoolog a ornitolog. „Smiřte se s tím, nepleťte se mu do práce. Bez něj by totiž v první řadě ani ta krásná mláďátka neexistovala.“

Že to zní cynicky? Jistě, ale tak to prostě je. Příroda není a nebyla bezpečným a laskavým místem pro život a naivní pokusy o záchranu ptačích mláďat nepoučeným člověkem na tom nic nezmění.

Víc škody než užitku

Nehledě na to, že nepřiměřenými pokusy o záchranu mláďat se vlastně ocitáte za hranou zákona. Když to zkrátíme, bez „povolení“ se nesmíte mláďat, vajec či hnízd ani dotknout. Že to zní divoce? To jistě, ale vzhledem k tomu, že váš vpád do cizího hnízda může mít pro jeho obyvatele fatální důsledky, stavíte se tím na roveň lidí, kteří třeba stromy s ptačími hnízdy svévolně kácí. Byť máte odlišnou motivaci, dopady vašeho počínání mohou být podobné. A třeba pohledem stráže přírody: dost těžko budete vysvětlovat, stoje na žebříku ve větvích u ptačího hnízda (a s ptáčetem v ruce), že mláďata zrovna nevybíráte, ale ukázněně vracíte zpátky.

Přítel na telefonu? Záchranná stanice

Co když je situace akutní? Víte, to je v přírodě dost relativní pojem. Pokud si na ptáčeti hodlá pochutnat liška, činí tak možná proto, že má hlad. Máte právo rozhodnout o tom, kdo bude lovcem a kdo svačinkou? Má snad život lišky menší cenu, než ptačí? Před vašimi zraky se neodehrává zlo, kterému byste měli za každou cenu bránit. Tohle je příroda.

Něco jiného je, když ve směru ptáčete míří váš pes, aby se s ním pomazlil. Odvolejte ho. „V takové situaci je pochopitelně jasné, že je třeba odebrat psa a nikoliv mládě,“ dodává Grim. „Odebrat mládě je to nejhorší možné řešení. Když je přemístíte na domněle bezpečnou sousedovu zahradu nebo dokonce k sobě domů, už nikdy nenajde své rodiče.“

A nosit takový poskakující chomáček peří do záchranné stanice? „Ani ten sebelepší pracovník nenaučí mládě interakci s příslušníky stejného druhu,“ říká Grim. „Ti tam nejsou, ty jste, milí pomocníci, nechali marně hledat jejich potomka na svobodě..."

Ostatně zkuste naučit malého rehka chování, hlasovým interakcím, antipredačnímu chování. Tohle vysoce praktické vzdělání pro život dá ptačímu mláděti jen příroda – jeho biologičtí rodiče. Která jej bude vést a přísně známkovat a místo nedostatečných jej nechá zahynout. Tak to ale prostě je. Může nám to, jako nepoučeným divákům, přijít nespravedlivé. Ale má to svá pravidla, která bychom měli respektovat.

Takže malé shrnutí na závěr? Volně se pohybující ptačí mláďata vzhledu „poskakující chomáček peří“ nikdy nikam neberte. Jen je-li ptáče zjevně zraněno a nechcete být lhostejní, konzultujte situaci s některou ze záchranných stanic a řiďte se jejími pokyny.

---

reklama

---