Nikdy tolik lidí nesnědlo tolik masa. To, co si dáme k jídlu, ovlivňuje naši planetu, zaznělo v debatě

„To, jestli jíme nebo nejíme maso a živočišné produkty, zásadním způsobem ovlivňuje planetu,“ uvedl na nedávné debatě o jídelníčku paleoekolog Petr Pokorný. Spolu se socioložkou a vegankou Terezou Vandrovcovou a přírodovědcem Martinem Mikešem se na setkání Enviro Meetup v Paralelní Polis pokusili vykreslit, jaké dopady konzumace masa na planetu z jejich pohledu má.

Shrnuto do jedné věty: naše stravování je jednou z hnacích sil klimatické změny, určuje způsob využívání půdy, přispívá k vyčerpávání zásob pitné vody, znečištění vodních i suchozemských ekosystémů a k vymírání druhů.

V tomto kontextu nepřekvapí výrok přírodovědce Martina Mikeše, který současný tlak lidské civilizace na planetu s nadsázkou komentuje: „To nejlepší, co můžete pro přírodu udělat, je zabít sami sebe. Což bych vám nedoporučoval.“ Takové extrémní řešení samozřejmě není třeba, poukazuje ale na jádro problému, proč jsou naše stravovací návyky neudržitelné.

Je nás prostě moc lidí a ke všemu moc lidí, kteří jedí maso. Poptávka po mase se zvyšuje spolu s tím, jak narůstá počet lidí na Zemi. Nikdy nás nebylo tolik, kolik nás je teď: 7,7 miliardy. Nikdy tolik lidí nesnědlo tolik masa.

Jaké to má dopady? „Od roku 1970 klesla globální populace divoce žijících živočichů o 60 %, a v některých oblastech, například v jižní Americe, je ten úbytek až 89 %,“ říká socioložka Tereza Vandrovcová a odkazuje se na studii Světového fondu na ochranu přírody (WWF). Jiná studie mluví o historicky šestém masovém vymírání druhů. Studie mají společné to, že za hlavní příčinu, proč volně žijící živočichové ubývají, vidí ztrátu divočiny. Ta ustupuje ponejvíce zemědělství, a to především chovu hospodářských zvířat a pěstování krmiv. Více o tom, proč je živočišné zemědělství problém, viz box níže.

Luxusní potravina

„Maso je v podstatě luxusní potravina, stejně jako mléko a sýr, právě z hlediska environmentálních dopadů,“ uvádí Petr Pokorný, který se na Centru pro teoretická studia zabývá vývojem kulturní krajiny a ekologií.

Dívat se na maso jako na luxus ale může být trochu paradoxní: vždyť konzumace masa nám umožnila přežít v dobách ledových a dodnes lidem poskytuje možnost přežít v chudých okrajových oblastech, kde se nedá nic pěstovat. Změna pohledu na maso se týká především ekonomicky rozvinutých zemí a rozvíjí se s tím, jak se poptávka po mase rozšiřuje.

Dnes bez masa. A zítra taky

Vypuštění živočišných výrobků ze stravy má z pohledu ekologických důsledků velký potenciál. „Veganská strava je zřejmě nejúčinnější způsob, jak snížit svůj osobní dopad na planetu Zemi,“ myslí si socioložka Tereza Vandrovcová, spoluzakladatelka veganského serveru Soucitne.cz. Změna stravovacích návyků je dosažitelnější než například změny v dopravě, s jejichž emisemi skleníkových plynů se vliv stravy srovnává. A na rozdíl od dopravy by se změna našeho jídelníčku mohla projevit poměrně rychle.

Jenomže v okamžiku, kdy se debata o ekologických důsledcích spotřeby živočišných výrobků posune k doporučením, kolik masa jíst a zda vůbec, začíná dostávat nepříjemný nádech moralizování, které nikdo nemá rád. Vystihuje to Martin Mikeš: „Člověk ze svého komfortu jen tak neustoupí. A pokud mu to nedojde samotnému, tak přístupy typu: ‚Nejezte maso, protože to je špatné,‘ fungovat nebudou. Každý by si k tomu měl dojít sám.“ On sám je přesvědčený, že pokud zredukujeme spotřebu masa na polovinu, bude to bohatě stačit k tomu, abychom si planetu úplně nezruinovali.

„Na základě toho, co vím o dopadu jedení masa a živočišných produktů na ekosystémy lokální i planetární, považuju osobně za nepochybné, že omezení spotřeby masa bude mít pozitivní vliv,“ uvádí Petr Pokorný s tím, že myslitelná mu přijde i nulová spotřeba masa.

Pokud na požadavek masivního odklonu od živočišné produkce přistoupíme, co to může změnit? Co by se stalo, kdybychom přestali jíst maso, vejce nebo sýry? Teoreticky by bylo možné snížit plochu využívanou k produkci potravin. Mohli bychom přenechat více plochy divoké přírodě nebo volně žijícím druhům. Je možné, že by nevymíralo tolik rostlin a živočichů – ať jedinců, nebo druhů. Více přírodních ekosystémů by v krajině mohlo udržet nejen více nelidských obyvatel, ale i více vody. A náš příspěvek ke klimatické změně by se mohl znatelně zmenšit.

Bylo by ale žádoucí jít až k nulové produkci živočišných výrobků? Co kdybychom se stali vegany všichni? Opravdu by se snížila naše zátěž na prostředí a prospělo by to například rostlinnému zemědělství? Odpověď není jednoduchá.

Jak uvádí Petr Pokorný, rostlinné a živočišné zemědělství jsou dlouhodobě provázané. „V mnoha částech světa jsou zvířata hlavní zdroj energie v pěstování rostlinných produktů,“ poukazuje Pokorný na to, že chov dobytka do určité míry podporuje rostlinnou produkci. Využití dobytka jako tažné síly a hnoje k obohacování půdy o živiny umožnilo větší výnosy rostlinného zemědělství ještě před vynálezem průmyslových hnojiv.

Chov dobytka – přežitek doby?

Chov hospodářských zvířat nám nepřinesl jenom negativa. V podmínkách střední Evropy přinesl i nové typy krajiny, které se nám líbí. Vnímali byste Rakousko stejně bez jeho ploch zelených pastvin? Kdo by jedl seno usušené na lukách? Pastviny a louky se staly domovem rostlinám i živočichům, kterých si ceníme a nechceme o ně přijít.

Pastva se využívá pro zachování vzácných druhů rostlin a živočichů i v chráněných územích. Ovce a kozy totiž spásají nežádoucí vegetaci a umožňují tím, aby se v podrostu prosadily rostliny, které jsou takzvaně konkurenčně slabé. Řízená pastva je tak tradiční a dodnes využívaný způsob obhospodařování luk, sadů i stepí.

„Stepi potřebují pravidelnou péči – pastvu, kosení či vyřezávání náletů. Bez citlivého obhospodařování nelze tato unikátní místa v krajině udržet, jednoduše zarostou,“ vysvětluje Karolína Šůlová z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ten samý argument uvádí i Petr Pokorný: „Problém České republiky je nedostatek pastvy v krajině. Ne že bychom měli nedostatek zvířat – těch máme strašně moc. Ale nejsou v krajině. Pro ně se pěstuje píce a zvířata stojí někde zavřená.“ Celá současná debata o veganství i nadměrné konzumaci masa se týká jen určité části světa. Té, kde většina populace může mít na talíři každý den maso stejně jako zelnou polévku nebo čočku. A tou Česká republika je.

Co všechno může být jídlo?

Z jiných kulturních oblastí se k nám ale dostávají i nové pohledy na to, co může být jídlo. S rozvojem trhu s výrobky zaměřenými na vysoký obsah bílkovin se k nám dostává konzumace hmyzu. Mohli jste například zaznamenat energetické tyčinky vyrobené z cvrčků anebo chleba s přídavkem cvrččí mouky. Ten svým zákazníkům nabídl v roce 2018 řetězec Penny Market. Propagovány jsou jako kvalitní bílkovina s nižším dopadem na životní prostředí než jaký má hovězí nebo vepřové maso. Z pohledu ekologických důsledků tak usušení a rozemletí cvrčci menší zátěž než chov prasat nebo krav představují, a nabízejí tedy alternativu na škále konzumace živočišných výrobků.

Samo snížení množství masa nebo sýrů, které sníme, ale nezaručuje šetrnost a udržitelnost naší spotřeby. Některé veganské výrobky se dováží z velké dálky, jsou balené jednotlivě a v malém množství, a odpovídají tak podobě luxusního výrobku mnohem více než maso. Pokud nahradíme maso potravinami s vysokou ekologickou zátěží, využili jsme jen části potenciálu, který jako strávníci máme.

---

reklama

---