Produkce kokosového oleje ohrožuje pětkrát více druhů než je tomu u palmového oleje
Proti palmovému oleji se podepisují petice, environmentálně uvědomělí spotřebitelé jej vyřazují z konzumace a výrobky z něj jsou v důsledku tlaku rozhořčené veřejnosti stahovány z trhu. A že jich je. Kokosový olej si zatím stojí o poznání lépe, ve srovnání spotřebitelských hodnocení je vyzvedávána jeho prospěšnost pro zdraví a nezávadnost. O negativním vlivu plantáží kokosových palem na životní prostředí se už většinou nehovoří. Přestože jsou dnes pěstovány na ploše 12,5 milionu hektarů. Jak to? Zásadní rozdíl mezi palmou olejnou a kokosovou je v tom, kde jsou komerčně pěstovány.
Palmy olejné se pěstují obvykle na místě vyklučených pralesů (což přispívá k jejich děsivé reputaci), kokosové pak na izolovaných tropických ostrovech. A z těch se obvykle zprávy o zničené krajině a zbídačelých orangutanech do světa nedostanou. Přitom ostrovy často hostí unikátní faunu a flóru, která – ani teoreticky – nemá možnost, kam před zakládáním kokosové plantáže utéct. Devastace zprostředkovaná kokosovou plantáží je tedy totální. Což se odráží i v počtu druhů, které už má na svědomí. Kritizované plantáže palmy olejné významně přispívají „jen“ k ohrožení druhů, ale k jejich úplnému vyhubení zatím nikoliv.
Zajímavé srovnání v tomto ohledu nabízí Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), respektive jejich aktuální studie. Ta porovnává počet ohrožených druhů živočichů připadající na každý milion tun vyprodukovaného oleje. Sójový olej, v nepoměru k tomu, že sója je dnes pěstována na 122 milionech hektarů, ohrožuje na každý milion vyprodukovaných tun 1,3 živočišných druhů. Palmový olej pak 3,8 druhů, olivový (pěstovaný na 10 milionech hektarů) 4,1 druhů. A nakonec populární palma kokosová: ta má na svědomí 20,2 druhů, na každý vyprodukovaný milion tun oleje. Je tedy pětkrát škodlivější, než palma olejná. V posledních dvou dekádách přispěl kokosový olej k tomu, že bylo na Červený seznam ohrožených zapsáno 66 druhů.
Jak zmiňuje Erik Meijaard, profesor ekologie z univerzity v Kentu, paradoxně k tomu přispěl i odklon spotřebitelů od palmového oleje. Protože hledali alternativu a zvolili kokosový olej. Což vedlo k nastartování poptávky a zakládání dalších plantáží. „Pokud chtějí lidé bojkotovat palmový olej, protože přispívá k odlesnění pralesů, měli by pravděpodobně také zapudit kávu, čokoládu, a samozřejmě také kokos. Jde o to, že všechny potraviny by měly být pěstovány udržitelně. Jenže to chce celosystémovou změnu. A jiný, komplexní pohled na věc, který se nesoustředí jen na pár zkažených jablek.“
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (9)
Lukáš Kašpárek
17.7.2020 07:51Pavel Hanzl
17.7.2020 09:06 Reaguje na Lukáš KašpárekTenhle proces přece proběhl v Evropě už někdy ve středověku a půda nás živí stále.
Klíčový problém je stále se množící lidská populace.
Lukáš Kašpárek
17.7.2020 11:56 Reaguje na Pavel HanzlPodstatnější změny v zemědělství přišli až po průmyslové revoluci a nejvíce až intenzifikací posledních pár desetiletí. A také ruku v ruce s tím se až poslední dobou akceleruje vymírání druhů a celková degradace ŽP.
Jiří Daneš
17.7.2020 14:51 Reaguje na Lukáš KašpárekPoznámka pro Lukáš Kašpárek : Podstatnější změny ... se píše přišly a nikoliv přišli, (ty změny).
Bohužel poučení si z toho nevezmou. Tisíckrát se může opakovat, že zákaz výroby biopaliv z palmy olejné k omezení ekologických škod nepovede. Tisíckrát se může opakovat, že škody způsobené biopalivy se tak akorát přesunou někam jinam. Tisíckrát se může opakovat, že jediné co pomůže, je zcela přestat dotovat a legislatvině zvýhodňovat tzv. biopaliva a tzv. oze, ale je to marný, je to marný, je to marný.