Úklid začíná už v nákupním košíku

Nejen při jarním úklidu si mnoho z nás povzdechne nad tím, odkud se jenom všechny ty věci doma vzaly. Odpověď ale dobře známe: přinesli jsme je sem my sami nebo naši blízcí. V obchodě vypadaly tak prakticky, zdobně a lákavě. A nyní nám spíš zabírají místo ve skříňkách nebo na ně padá prach. A už tak užitečně a atraktivně dávno nepůsobí. A výčitka z neuváženého nákupu narůstá s tím, jak nás teď daná věc nutí k nepříjemnému rozhodnutí, co s ní dál. Nechat si ji? – Vždyť jen překáží. Vyhodit? – To je škoda. Vždyť je ještě funkční!

„Nepoužívejme tvrzení ‚Je toho škoda‘ jako argument pro vlastní neschopnost odpoutat se od věcí, ale mějme ho na mysli vždy, když si něco pořizujeme,“ radí převrátit své myšlení japonská úklidová poradkyně Hideko Jamašita ve své knize Danšari.

O věcech a jejich budoucím osudu bychom měli více přemýšlet už v okamžiku nákupu. Každá věc, kterou si pořídíme, skončí dříve nebo později jako odpad. Některá už za měsíc, jiná za několik let. Měli bychom k sobě být upřímní a před každým nákupem se zamyslet, zda danou věc skutečně potřebujeme, jak dlouho nám vydrží a jestli ji budeme opravdu používat. Ušetříme tím nejen peníze, ale také snížíme množství odpadu, který produkujeme.

Jak nakupují minimalisté

Dnes tolik skloňovaný minimalismus je vlastně jen jinak pojmenovaná a uchopená dobrovolná skromnost. Minimalisté nakupují, ale činí tak více vědomě, s rozvahou. Jejich základní doporučení je odložit nákup žádané věci o nějaký čas. Pár dní, týden či měsíc. Čas sám odhalí, jestli danou věc skutečně potřebujeme, nedokážeme ji nahradit ničím, co už máme, zda je to naše upřímné přání, nebo jen chvilkové okouzlení danou věcí.

Impulsivně nakoupené a ve skutečnosti nepotřebné předměty jen zabírají místo v našich domovech a vytváří nepořádek. „Zkrotit“ ho nás stojí další energii, kterou bychom mohli věnovat příjemnějším věcem.

Někteří lidé mají potřebu „hromadit“ větší než ostatní. Mohou za tím být obavy z budoucnosti, nebo naopak lpění na minulosti. A také naše plány a přání, které bychom rádi realizovali, ale zatím se nám to nedaří.

Doufáme, že právě díky té nové skvělé věci se to už jednou provždy zlomí. Díky nové skvělé učebnici se ten vytoužený cizí jazyk už opravdu naučíme, díky nové kabelce budeme moci vyrazit po dlouhé době za kulturou… A trochu si u toho lžeme do kapsy, protože ve skutečnosti nás nová věc ke splnění našich přání moc nepřiblížila, bude potřeba si spíš lépe zorganizovat čas nebo si určit priority.

Ale tlak na další a další nakupování nejde vždycky jen přímo od nás. Ke konzumu nás ponouká všudypřítomná reklama a marketingové triky i samotná společnost, která od nás očekává vlastnění určitých věcí, snahu „nezůstat pozadu“ a držet krok s lidmi v okolí v materiálním zabezpečení.

Ve skutečnosti ale nepotřebujeme vlastnit ani některé z věcí, které občas potřebujeme. Knihy se dají půjčit v knihovně, možnost půjčit si nářadí nabízí některé z hobby obchodů. Fungují i půjčovny sportovních potřeb nebo společenských šatů.

---

reklama

---