V USA se kočkám chirurgicky odstraňují drápky. Aby neškrábaly

Téměř čtvrtině domácích koček v severní Americe byly chirurgicky odstraněny drápy, aby se jejich majitelé vyhnuli poškrábání sebe nebo svého nábytku. Čísla vychází z odhadů recenzovaných veterinárních publikací. Chirurgické odstranění drápků je v určitých oblastech tak zavedená praxe, že některé soukromé činžovní domy v USA povolují kočku v domě pouze za podmínky, že jí byly drápy chirurgicky odstraněny. Píše o tom BBC. V posledních letech se ale začíná proti této praxi zvedat nesouhlas. Americký kongres zakazuje, aby činžovní domy ve veřejném vlastnictví zaváděly podobná pravidla, stát Kalifornia a Rhode Island zavedly zákony, které podobná pravidla neumožňují nikomu.

Stát New York možná postaví odstranění drápů mimo zákon úplně. Nedávno se na tom shodli tamní zákonodárci. Výjimkou zůstanou případy, kdy by to bylo nezbytné pro zdraví samotné kočky.

Nejčastější způsob odebrání drápů se nazývá onychektomie – je při ní odstraněna ta část kosti, ze které dráp vyrůstá. Příslušný článek se odřízne buď skalpelem, nebo laserem.

Je to podobné, jako by vám někdo odřízl horní článek prstu na ruce, uvádějí kritici. Proceduru považují za barbarskou a nehumánní. V mnoha zemích je odstraňování drápků nelegální – například ve většině zemí Evropy, v Brazílii, Izraeli, Austrálii nebo na Novém Zélandu. V České republice by se podle zákona na ochranu zvířat jednalo o týrání, pokud by amputace drápků nebyla provedena ze zdravotních důvodů.

Jsou případy, kdy je odstranění drápů nezbytné. „Například pokud je lůžko drápu ošklivě zanícené nebo pokud je v místě nádor,“ říká doktorka Sarah Endersbyová, která pracuje v charitativní veterinární organizaci International Cat Care.

Nicméně dodává, že mnoho lidí nechává kočkám odstranit drápy čistě proto, aby jim nepoškrábaly nábytek, což označuje za „mrzačení prováděné proto, abychom změnili chování kočky ve svůj prospěch“.

Proč?

Přístupy k odstraňování drápů kočkám se napříč Atlantikem výrazně liší. Zatímco mnoho evropských zemí podepsalo na počátku 90. let dohodu, která tuto praxi zakazuje, průzkum agentury AP v roce 2011 ukázal, že 55 % majitelů koček v USA s odstraňováním drápků kočkám souhlasí.

Některé studie uvádějí, že 20 % až 25 % domácích kočičích mazlíčků v USA má drápy už odstraněno.

Odstraňování drápů se nejvíce děje právě v USA. Zřejmě proto, že velké množství koček je chováno výhradně uvnitř bytu nebo domu. Odborníci soudí, že Američani nepouští své kočky ven proto, že mnoho z nich bydlí ve výškových domech ve městech. Na americkém venkově se zase venku častěji vyskytují predátoři jako kojoti a vlci, pro které je kočka lákavá kořist, a proto ji majitelé drží jen uvnitř.

Pokud má kočka možnost chodit ven, raději si brousí drápy o materiál, který najde venku – třeba o stromy. Venku také kočky drápy prostě potřebují, aby mohly šplhat nebo se bránit dalších kočkám a psům, a proto by pro ně odstranění drápů mohlo být nebezpečné.

Nicméně svou roli v přístupu k odstraňování drápů hrají i kulturní rozdíly. „Pro Američany je věcí svobody a pohodlí, aby mohli rozhodnout, jak budou kočku chovat. Pohodlí hraje velkou roli, protože jakmile kočce jednou odstraníte drápky, už se nikdy nemusíte starat o to, jestli poškrábe vás nebo nábytek,“ soudí Judd Birdsall, bývalý diplomat, který se z USA přestěhoval do Velké Británie. Sám kočky chová a všímá si proto, jak o nich rozdílné kultury přemýšlejí.

„Protikladem americkému přístupu je Evropa, kde jsou všechny snahy o pohodlí a svobodu volby majitele umenšeny zájmem o blaho kočky samotné,“ srovnává Birdsall kulturní rozdíly.

Proč to vadí?

Mnoho odborníků se kloní k názoru, že kočky, kterým byly drápy odstraněny, jsou náchylnější ke zdravotním problémům, jako jsou bolesti zad nebo narušení rovnováhy. Projevuje se u nich také problémové chování, například agrese.

„Některé studie uvádějí, že po odstranění drápů u koček vzrůstá hladina stresového hormonu kortizolu, který je spojován s bolestí,“ uvádí Steve Dale, chicagský poradce pro chování zvířat a publicista, který píše o domácích mazlíčcích.

Danielle Gunn-Mooreová, která se věnovala skenování tlapek oddrápkovaných koček, zjistila, že „velmi málo lidí udělá proceduru pořádně – tak, aby v tlapkách nezanechávala části kostí.“ To znamená, že kočka při chůzi v podstatě našlapuje na střípky kostí.

Doktorka Sarah Endersbyová uvádí, že kočky mohou cítit bolest ještě dlouho po operaci. „Část váhy, která byla na špičkách prstů, je rozložena jinak. Chůze koček se po operaci mění – chodí po měkkých chrupavkách, které byly dříve součástí kloubu.“

Mnoho veterinářů považuje proceduru za neetickou bez ohledu na vliv, který na zvíře má. Odsuzují ji proto, že je jednoduše zbytečná.

Kdy ano?

Mnoho amerických veterinářů zákaz operace nepodporuje. Chtěli by ji zachovat jako poslední možnost, pokud by se majitel kočky jinak chtěl zbavit.

Profesorka Gunn-Moorová z Velké Británie během své praxe odoperovala drápky pouze dvěma kočkám, a to proto, že klientkou byla stará paní, která měla být přijata do pečovatelského domu. Možnost ponechat si kočky alebyla podmíněná tím, že zaručí, že kočky nepoškrábou nábytek.

Kočky byly navíc příliš plaché na to, aby jim byl nalezen nový domov. Profesorka Gunn-Moorová proto požádala Královskou akademii veterinárních chirurgů o souhlas s provedením této operace. „Udělala jsem to proto, aby obě kočky nebyly zbytečně utraceny a jejich majitelka o ně nepřišla. Ale měla jsem z toho celou dobu špatný pocit,“ uvádí veterinářka.

„Mnoho lidí se ani nepokusí kočku vycvičit, aby neškrábala, nebo je obtěžuje umístit do bytu kočičí škrabadlo. Některým lidem se prostě jen líbí, jak po odebrání drápků tlapky vypadají – slyšela jsem názor, že tlapky jsou pak roztomilejší a měkčí,“ kritizuje veterinářka mnohdy frivolní důvody k operaci.

Jiní veterináři obhajují odstranění drápků kočkám v případech, kdy jejich majitelé mají zdravotní problémy. „Když můj manžel podstoupil chemoterapii a měl oslabenou imunitu, sama jsem naší kočce drápy odoperovala,“ řekla pro Denver Post v roce 2013 jedna veterinářka. „Naši kočku miluji, ale nehodlala jsem podstoupit riziko, že by muže poškrábala a on by dostal infekci.“

Centrum pro kontrolu chorob ale takové doporučení při nemocech neuvádí. Podle něj pro předcházení infekci stačí, když jsou kočky chovány vevnitř a majitelé se vyhnou „divokým hrám“ s nimi.

Přístup majitelů koček se ve Spojených státech zřejmě začíná pomalu měnit. Kromě státu New York zakazují chirurgické odebrání drápků i jednotlivá města, například Los Angeles a Denver. „Před dvaceti lety to bylo něco samozřejmého: pořídíte si kočku a necháte jí odstranit drápky,“ uvádí veterinář Drew Weigner z Atlanty. V posledních letech začala být tahle procedura považována za kontroverzní. „V naší ordinaci jsme přestali provádět amputaci drápků už dávno,“ dodává.

Jak vycvičit kočku, aby nedrápala nábytek?

„Škrábání je přirozený projev kočky – označují si tak své teritorium,“ uvádí doktorka Ellisová. Pomáhá jí to také brousit si drápy a protahovat si zádové svaly.

Ke stejným účelům ale můžete kočku naučit používat škrabadlo. To by ale mělo být alespoň tak dlouhé jako kočka, aby se mohla protáhnout, zatnout drápy a stáhnout je dolů.

Různé kočky dávají přednost různým škrabadlům – mohou být z různého materiálu, horizontální nebo vertikální. „Je také dobré myslet na to, kam škrabadlo umístit – kočky ho chtějí mít na významném místě, protože právě tam by si označily své teritorium,“ uvádí Gunn-Moorová.

---

reklama

---