Vážně chcete planetu zachraňovat kelímkem na vícero použití?

Kelímky na víceropoužití nejsou žádná sláva, ale ani jednorázové kelímky nejsou výhra.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Pierre MalLien / Flickr

Pokud vám stav životního prostředí není úplně lhostejný a máte zrovna na výběr, zda si kafe necháte připravit do kelímku na jedno použití anebo do speciálního reusable hrnečku, nejspíš podvědomě zvolíte druhou možnost. Ano, zaplatíte za něj řádově víc, ale planetu máme přeci jen jednu, ne?

Jenže jak poukazuje tým Caroline Woodové ze Sheffieldské univerzity, s šálky na vícero použití jsme to úplně netrefili. Nepoužíváme je totiž tolik, aby byl vidět rozdíl.

Je to jako se „spořivou“ žárovkou ve sklepě, kde skoro nikdy nesvítíte. Ne že by tam nefungovala, ale je vám z hlediska úspor k ničemu. A stejně tak i znovupoužitelné přepravky na nápoje potřebují určitou dobu v záběhu, aby se jejich existence dala považovat za šetrnější. Přesněji, do reusable kelímku byste si měli nechat kávu nebo čaj nechat nalít v průměru dvacetkrát až stokrát, aby šel opravdu vidět rozdíl od kelímku na jedno použití. Jenže kdo to tak dělá? Jen zlomek do ochrany životního prostředí zapálených uživatelů.

Kolik jich na poličce doma máte?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Více znamená více

Všechny ty nádobky na vícero použití vyprodukují svou výrobou násobně více emisí, než laciné jednorázovky. Především proto, že jsou odolnější, designované tak, aby lépe snášely omývání. Jejich plný potenciál ale nenachází uplatnění a skončí v koši nebo zastrčené kdesi na polici dřív, než by to bylo environmentálně rozumné.

„Je nevyhnutelnou pravdou, že lidé prostě na své již zakoupené kelímky určené k vícenásobnému použití zapomínají,“ říká Woodová. A když si takový uvědomělý spotřebitel raději než neekologickou jednorázovku zakoupí postupně více kelímků na opakované použití? Nepomáhá, ale škodí. Jeho ekologická stopa je rázem vyšší, než kdyby se nepokoušel páchat dobro.

A pak je tu ještě jeden poněkud protichůdný trend: i když se kelímků na vícero použití vyrobily mraky, tvoří jejich prodej pořád jen asi 5 % díl (ve srovnání s jednorázovými). Takže jich bylo vlastně docela dost vyrobeno zatím zbytečně. Budeme je kupovat, aby se staly užitečnější? Zapomínat bychom neměli ani na to, odkud k nám tyto ušlechtilé ekoalternativy přichází. Pokud například připluly z Číny, jejich uhlíkovou stopu už běžný smrtelník nedorovná.

Jednorázovky? Nerecyklovat, pálit

Ani jednorázové kelímky nejsou výhra. Podle Woodové stojí za zvážení i to, zda se je vůbec vyplatí recyklovat. Vzhledem k plastovému filmu na jejich povrchu to není zrovna snadné a poprat se s tím umí jen ve specializovaných recyklačních zařízeních. Z 2,5 miliard každoročně odhozených jednorázových britských kelímků jich tam skončí jen zlomek, což snižuje profitabilitu celého procesu.

„Dostat jednorázové kelímky do správného recyklačního zařízení spotřebovává spoustu zdrojů a energie, uvolňuje to řadu skleníkových plynů,“ říká Woodová. „Navíc kvůli znečištění a nevhodnému třídění nemusí být recyklace úspěšná. Takže v některých regionech je opravdu účelnější je rovnou zlikvidovat ve spalovně.“

Woodová také naráží na fakt, že jednorázové kelímky tvoří ve Velké Británie je 0,7 % objemu veškerých odpadů, jež mají svůj původ v obalech. Z tohoto úhlu pohledu se skutečně „kelímková panika“ a snaha po jejich zakazování/rušení, potažmo jejich nahrazování ne zrovna ekologickými kelímky na vícero použití opravdu jeví jen jako odvádění pozornosti od vážnějších problémů.