https://ekolist.cz/cz/zelena-domacnost/rady-a-navody/zavedeme-povinne-ekologicke-stitky-pro-vsechny-potraviny
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Zavedeme povinné ekologické štítky pro všechny potraviny?

25.10.2018 01:30 | PRAHA (Ekolist.cz)
Ve světě je nyní využíváno více než 460 různých systémů certifikace nezávadnosti produktů pro životní prostředí. Má smysl certifikovat i potraviny?
Ve světě je nyní využíváno více než 460 různých systémů certifikace nezávadnosti produktů pro životní prostředí. Má smysl certifikovat i potraviny?
Ve světě je nyní využíváno více než 460 různých systémů certifikace nezávadnosti produktů pro životní prostředí. Potřebujeme tedy další ekoznačky? Joseph Poore, výzkumník věnující se na Oxfordské univerzitě problematice zemědělství, si myslí, že ano. Proč? O tom píše Guardian.
 

Myšlenka, se kterou Poore přichází, úplně nová není. Je spíš rozšířením něčeho, co už známe a zatím překvapivě dobře funguje. Kde začít? Když si dnes v Evropě kupujete pračku, vysavač nebo ledničku, je součástí příbalového letáku informace o náročnosti provozu daného zařízení, takzvaný energetický štítek. Tenhle nápad vešel v platnost rokem 1992. První dojmy byly z téhle akce spíše smíšené. Ano, 75 % tehdejších spotřebičů se totiž pohybovalo někde na nejnižších stupních energetické efektivity, hodnocených písmeny G a D. A dnes?

U evropských ledniček to funguje. Bude to platit i na okurky?

Hned 98 % nabízené spotřební elektroniky osciluje mezi kategoriemi A++ a A+++. Poctivé, energií pořádně plýtvající Céčko aby dnes člověk pohledal. Změna, vynucená povinným zveřejněním energetického štítku, byla nečekaně rychlá a razantní. Stačí se jen podívat k našim neevropským sousedům nebo dále do světa. Tam všude sice prodělávají domácí spotřebiče jistou evoluci, ale u nás se to díky štítkům zvládlo asi v trojnásobně rychlejším tempu. S čím novým tedy ještě může přijít nějaký Poore z Oxfordu? Navrhuje, abychom velmi podobným štítkem začali povinně označovat potraviny. Proč?

Protože to může stejně rychle ovlivnit naše spotřební chování. Poore si trochu pohrál s grafickou stránkou takové hypotetické nálepky. Má podobu různobarevného čtyřlístku. Udává totiž čtyři pro životní prostředí kritické faktory, spojené s výrobou potravin. Spotřebu vody, množství užitých pesticidů a jejich toxicitu, dopad produktu na biodiverzitu a celkové emise. To vše přepočítané na 100 g hmotnosti produktu. Vypadá to komplikovaně, ale barvičky napoví. Červená je pro životní prostředí špatně a zelená, na to už přijdete sami.

Kolik váží váš košík? Není to jen o ceně zboží

Každý spotřebitel tak hned mohl vidět, kolik litrů prozalévané vody nebo kilogramů jedu si odnáší v košíku k pokladně. Výrobce by tyto informace musel povinně uvádět, stejně jako musí zveřejňovat složení výrobku. Jistě namítnete, že takové zmapování všech námi konzumovaných produktů by představovalo extrémní administrativní a finanční zátěž. Práce pro tisíce úředníků, emise měřících badatelů, tvůrce katalogů. A o to víc stresu zemědělců a hospodářů, kteří se v potu tváře jen snaží vydobýt ze země něco k uživení. Jenže jak upozorňuje Poore, ono by to zase tak náročné nebylo.

Ukázka, jak by podle Poora mohl vypadat ekoštítek pro potraviny.
Ukázka, jak by podle Poora mohl vypadat ekoštítek pro potraviny.
Foto | Joseph Poore

Existují totiž nejrůznější aplikace (Poore zmiňuje například Fieldprint či Cool Farm Tool), které už tuhle práci odvedly. A třeba taková aplikace Olam, monitorující zemědělskou produkci na podkladech geografických informačních systémů, už dávno podchytila více než 160 000 pěstitelů. A v podobné národní databázi už frčí i 21 milionů zemědělců v Číně. Rozhodně by tedy nebylo zapotřebí začínat od nuly a je na čem stavět.

Zemědělci se bát nemusí

Zemědělci by se teoreticky takového kroku bát nemuseli. Protože by získali nástroj, který by jejich náklady (včetně environmentálních) na výrobu porovnal s ostatní produkcí. A zjistili by třeba, že nemusí zase tolik hnojit, případně že nemusí hnojivo zavážet z tak velké dálky. Tím by pak mohli snížit svou spotřebu a zlepšit si „štítek“. A jistě, zlepšili by tím půdní i klimatické podmínky, a něco k tomu ještě vydělali. Zrovna ti čínští zemědělci dokázali na základě takových informací snížit o pětinu svou emisní bilanci, a výnos zvýšit o 12 %.

Druhé kouzlo povinné certifikace potravin spočívá v tom, jak dokáže ovlivnit myšlení nás spotřebitelů. Stejk vypadá jeden jako druhý, stejně jako vejce vejci. Vy ale můžete ze štítku vyčíst, že právě kvůli tomuhle hovězímu t-bone z Brazílie bylo vyprodukováno o 1000 % emisí víc, než na druhý, který je od místního farmáře. A rázem se můžete rozhodnout, co je vám milejší. Bude to vaše rozhodnutí, které pak bude formovat nabídku a poptávku. Nebo přijdete na to co si odříct. Taková tabulka čokolády, která „má váhu“ 6,5 kilogramů CO2? Pro někoho je to jistě dobrý důvod přestat mlsat.

Neetické nemáme rádi, ale lepší kvůli tomu nekupujeme

Navíc bychom takovou certifikací vrátili „zpět do hry“ malé zemědělce a soukromníky. Jejich ekologická bilance je totiž dost často výrazně lepší, než u gigantických producentů. Navíc jsou to právě giganti, kteří si na nějakých nálepkách moc nezakládají, a skutečnou environmentální povahu svých produktů mají tendence tajit. U zboží vyrovnaného v regálech nás dosud vedla jen cena, ale teď by byl patrný i celkový rozdíl v přístupu k produkci.

Poore si myslí, že povinná certifikace potravin by napřímila vztahy mezi spotřebiteli a producenty. A byla by fér. Jak říká: „Z předchozích výzkumů už víme, že lidé si spíše nekoupí produkt, který vnímají jako neetický. Ale nijak to nezlepšuje postavení výrobků etických, ochota kupovat je častěji není patrná. To, že si jeden uvědomělý zákazník koupí biočokoládu věc nezmění. I proto nejrůznější formy dobrovolného nálepkování spíše nefungují. Povinné uvádění ekologického štítku u potravin by to ale mohlo změnit.“


reklama

 
Další informace |
Líbil se vám článek? Přispějte si na napsání dalšího.
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.
Vydání článku finančně podpořilo Hlavní město Praha v rámci projektu Ekoporadnypraha.cz.


Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (11)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Katka Pazderů

Katka Pazderů

25.10.2018 06:13
Zajímavý nápad. Je pravda, že promítat do ceny uhlíkovou daň je daleko složitější, než nalepit na výrobek nálepku. A zelený čtyřlístek bude hezčí, než ten červený. Ale nevím, zda to nakonec nebude znamenat, že budeme kupovat výrobky s červeným čtyřlístkem, protože budou pod cenou, a tudíž levnější.
My už jsme holt takto nastaveni z výroby.:-).
Odpovědět
LB

Lukas B.

25.10.2018 10:03
no vono to bude ještě jinak. tím, že nepůjdete do supermarketu pro mrkev z itálie a papriky ze španělska a vepřové z německa do supermaketu za rohem (vše tmavě oranžový čtyřlístek), ale pro oboje si zajedete k Vašemu bioekoeko lokálnímu producentovi, spálíte o řád více nafty/benzínu na jednotku, než když to pojede přes půl evropy na kamionu. takže čisté řešení je lepit štítek až doma před lednicí.
to se může říkat furt dokola že eko=eko, a tu bandu odpíračů nepřesvědčíme a nepřesvědčíme. na kupeckých počtech a obyčejné trojčlence se totiž konsensuálně shoduje 98% vědců (jen ti teatrologové o ní pochybují).

anebo vlastně ne! lepit až na talíři, protože je jistě rozdíl, jestli hovězí zbaštíte "syrové, po africku solí a pepřem posypané" a k němu budete chroustat syrovou mrkev, nebo jestli hovězí uděláte dušené s mrkví.
Odpovědět
MJ

Martin Jasan

27.10.2018 14:02 Reaguje na Lukas B.
Evidentě jste nepochopil článek. Ten se vyjadřuje k potravinám prodávaným skrze prodejní řetězec a jejich emise z jejich produkce. Tedy srovnává např. potraviny v supermarketu z Polska, ČR, Itálie.

Není v tom pochopitelně zahrnuta doprava od dodavatele, ke do obchodu a pochopitelně už v tom z principu nemůže být zahrnuta vaše doprava. To by jste snad mohl dokázat pochopit.

A pokud umíte sčítat, tak si k tomu emise z vaší dopravy můžete přičíst.
Odpovědět
LB

Lukas B.

29.10.2018 07:40 Reaguje na Martin Jasan
milý pane, já se aplikací trojčlenky živím. tedy, stanovením parametrů, které má trojčlenka mít, aby dávala smysl.
je to moc pěkné a ušlechtilé, ale je to vytrhnutina z kontextu.

mimochodem, eko se opravdu rovná eko. třeba kolikrát se musí za rok vyjet na pole s traktorem (kombajnem, cisternou etc.), tolik se spálí nafty a vyrobí ďáblova plynu, a o tolik je výrobek dražší. spolehlivým vodítkem v supermarketu je v prvé řadě cena.
Odpovědět
Katka Pazderů

Katka Pazderů

29.10.2018 18:32 Reaguje na Lukas B.
Musím říci, že já se živím potravou. Mnoho jí není třeba, a když máte vlastní půl hektar pole, můžete ji i prodávat. Nebo rozdávat, což se někdy také děje.
Uhlíkovou daň teď zrovna zavádějí v Kanadě, jen si musíme počkat na jejich aplikaci, zda to bude přínosné či nikoliv. Ale ty štítky by to opravdu ukázaly hned. Zelenina z našeho pole by byla zelená, zelenina z Almerie oranžová, a banány v Evropě nejspíše červené, v Ekvádoru pak asi také zelené. Ale dobře by se dalo rozeznat, kolik který výrobek musel ujet, kolik v tom bylo fosilních paliv, kolik spotřebované vody. A o to tady jde. O jednoduchý nástroj. U těch ledniček to zafungovalo.
Odpovědět
ig

29.10.2018 23:27 Reaguje na Katka Pazderů
Jaký štítek si zaslouží třeba potravina, u které bylo na kilogram spotřebováno 18 gramů nafty?
Odpovědět

Jan Šimůnek

30.10.2018 15:15
Problém vidím v tom, že určení opravdu všech externalit je v principu velmi obtížné. A snadno to může sklouznout do nějakého zjevně nesmyslného hodnocení- Viz ostatně onen příklad s eko-bio potravinami, pro které si zákazník musí zajet a spálí přitom podstatně víc nafty/benzínu, než kolik je potřeba paliva na vypěstování a dovoz neeko/nebio konkurence ze supermarketu (takže značení na pultu je z celkového pohledu mimo realitu).
A to se ještě může stát, že spousta lidí (zelené volí necelá 2 procenta) bude kupovat červené čtyřlístky jako projev svých politických preferencí.
Odpovědět
la

10.11.2018 13:45
Hlavně by měl někdo (konečně) zavést to, že místo plastových sáčků na ovoce a zeleninu by se ten sáček vyráběl třeba ze škrobu kukuřice. 3x týdně chodím kupovat ovoce a zeleninu do supermarketu a pokaždé utrhnu 2-3 sáčky, které po příchodu domů vyhodím do plastu. Mě to připadá zbytečné (mám i svoje "ekologické" sáčky z bavlny, které jsou na mnoho a mnoho použití a dají se prát, do těch ale ovoce a zeleninu nedávám ne kvůli divným pohledům prodavaček, ale kvůli tomu, že bavlněný sáček něco váží a platit při každém nákupu o pár korun víc jenom proto, že se snažím šetřit životní prostředí, nechci ..naopak bych měla platit míň, ale když se ovoce a zelenina váží na pokladně, kam to položím v sáčku.. tak ten sáček musí být lehký).

PS. používat plastové sáčky na více použití (schovat si je pro příští nákup) není vhodné proto, že plast při prvním použití nic neuvolňuje (tím myslím pet lahve od nápojů a mikrotenové sáčky), ale při opakovaném naplnění se uvolňují do obsahu pet lahve/sáčku mikroplasty (petky i sáčky jsou vyrobeny jen na jedno použití).
Odpovědět
la

10.11.2018 14:04
A taky bych zavedla povinně to, že v každém obchodě by muselo být u každého druhu potraviny, kromě výrobků s konzervanty, pesticidy atd. také alternativní výrobek bez éček, konzervantů a pesticidů. Klidně by mohl být dražší, ale max dvojnásobek nejlevnějšího produktu s éčky v dané kategorii nabízeného (přepočteno na kg váhy).

A to samé i u všech běžných produktů s lepkem by v dané kategorii minimálně 1 bezlepkový. U všech produktů s kravským mlékem, min 1 produkt bez mléka. U všech produktů se sójou min jeden bez sóji - atd. pro všechny alergeny.

Tedy např. chleba by byl v nabídce obyč s lepkem a droždím, bez éček atd. s lepkem a droždím, bez éček atd. bez lepku s droždím, bez éček atd. bez lepku bez droždí a bez éček atd. s lepkem bez droždí. (bez droždí = kváskový bez jakéhokoli obsahu droždí). U chleba by to však chtělo ještě rozlišit i mouku umletou z naklíčené pšenice/žita vs. obyč mouka.

(bez éček samozřejmě znamená např. i to, že mouka se je prý bělená nějakým chemickým roztokem, tak ve variantě bez éček, pesticidů a konzervantů = bez jakékoli chemie = by byl chleba samozřejmě z mouky chemicky nebělené)

Když to někdo nezavede, tak já nyní kupuju ani ne 1% sortimentu v supermarketech nabízeného a povede to k tomu, že nakupovat potraviny přestanu úplně a budu si je pěstovat sama. Protože skoro všechny běžně prodávané potraviny jsou něčím "zkažené" = tím myslím přidaný konzervant, éčko, alergen, gmo, ozáření potraviny radioaktivním zářením=to se fakt dělá kvůli konzervaci.. Samozřejmě rozlišuju i téměř "neškodná" éčka/konzervanty vs. škodlivé (např. dusičnany a dusitany v uzeninách). Sůl je také kapitola sama pro sebe. Prostě v kapitalismu se to dělá tak, že výrobce dá do toho, co jíme, to nejlevnější = zdraví škodlivé, nejméně kvalitní, náhražky..

Jediný způsob, jak se bránit, je nemít děti (do té doby, než člověk začne být plně soběstačný) a začít si pěstovat a vyrábět všechno jídlo sám. Protože někomu jinému než sobě (někomu jinému = komu jde o zisk) člověk nemůže věřit (že ho neošidí a udělá pro něj to nelepší). Kdyby nebyl motivací v chování lidí zisk, tak by se ostatním lidem věřit samozřejmě dalo, ale v kapitalismu to nejde.
Odpovědět
la

10.11.2018 14:07
zapomněla jsem dodat k "Kdyby nebyl motivací v chování lidí zisk, tak by se ostatním lidem věřit samozřejmě dalo, ale v kapitalismu to nejde." = ekologické štítky problém nevyřeší! (ten základní problém, že samotný systém je špatný a od toho se všechny ekologické problémy odvíjí - ale samozřejmě každá snaha jak to tu zlepšit, se cení ..ale např. když sedí žába na prameni, tak řešit následky jako šetřit s vodou, dělat různá opatření kam se ty malé pramínky vody budou stáčet..problém zmírní ale nevyřeší-nebylo by lepší tu žábu z pramene odstranit? = odstranit příčinu = změnit systém)
Odpovědět

Jan Šimůnek

12.11.2018 10:06
@la

Byli to ekologisté, kdo zařízl GMO brambory, vyšlechtěné na škrob schopný ekonomicky rozumné přeměny na biopolymer (mj. i na ty pytlíky na ovoce a zeleninu), který se v přírodě rozloží běhen 14 dnů na stravitelné (pro kde co) sacharidy.

Alternativní výrobky BIO EKO existují, problém je, že jsou biologicky a chemicky rizikové. Před pár lety nám dobrodějové z EU změkčili limity na rakovinotvorné fumonisiny v kukuřici, protože se do těch předchozích nebyla s to vejít BIO kukuřice (diskutovalo se o tom na osel.cz). Obecně mají BIO produkty horší mikrobiologické vlastnosti.

"éčka" jsou jen zkratky pro konkrétní látky, aby se vůbec jejich seznam vešel na obal a nemusel být paralelně v desítkách jazyků EU.
I BIO jablko obsahuje E296 (=kyselina jablečná), i BIO kysané zelí obsahuje E270 (=kyselina mléčná) (atd.)
Dusičnany a dusitany v potravinách:
1. Udrží červenou barvu (bez nich by byla uzenina "zdravě zelená")
2. Blokují klíčení spor Clostridium botulinum (producent klobásového jedu)

S tím ziskem je to tak, že pokud by dotace a další socialistické / fašistické (vyjde to na stejno) zásahy nekřivily trh, tak bychom neměli řadu problematických výrobků, které životnímu prostředí spíš škodí a poškozují i spotřebitele.

"Změnu systému" na ekologičtější zkoušeli třeba v Kambodži za Pol-Pota. Asi to není "to pravé ořechové".
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist