Miko: Denně přicházíme o deset hektarů půdy
Za posledních dvacet let přichází Česká republika v průměru o víc než 10 hektarů zemědělské půdy denně, za poslední dva roky dokonce o víc jak 19 hektarů denně
|
|
Foto: Martin Mach/Ekolist.cz |
V české krajině padne každý den za oběť urbanizaci několik hektarů půdy. Přesné vyčíslení se mění podle toho, jaké zvolíme časové měřítko. „Za posledních dvacet let je to víc než 10 hektarů denně, za poslední dva roky víc jak 19 hektarů denně,“ vypočítává ministr životního prostředí. Z orné půdy se stává urbanizovaná plocha - nejen lidská sídla, ale také všechny zpevněné půdy jako jsou parkoviště nebo dopravní infrastruktura. „Za posledních dvacet let jsme ztratili 537 kilometrů čtverečních zemědělské půdy, “ prohlásil dnes Miko. Navíc v posledních letech urbanizace krajiny silně zrychlila. Za první porevoluční desetiletí přibilo zhruba 50 km2 nových měst a obcí, za období 2000 - 2006 již víc než 195 km2. Pokud by urbanizace pokračovala stejným tempem i nadále, znamenalo by to nárůst o dalších 1350 km2 do roku 2050, říká zpráva. Rozloha České republiky činí 78 886 km2.
Celková urbanizovaná plocha v České republice pokrývá 5 000 kilometrů čtverečních, z čehož je zhruba polovina zpevněná, například silnice, parkoviště nebo střechy domů. To má velký vliv při dešťových srážkách, těch dopadne ročně na tyto plochy zhruba 1,3 miliardy kubíků. A ty je potřeba někam odvést, protože do asfaltu se na rozdíl do volné krajiny nevsáknou. Podle Mika představuje množství vody, která ročně dopadne na zpevněné plochy měst a silnic polovinu veškeré vody, která se nachází ve vodních nádržích v České republice. A kvůli změnám klimatu se dá do budoucna počítat s extrémními jevy počasí, tedy častějšími vydatnými srážkami. Podle ministra by se mělo právě při přípravě klimatických adaptačních plánů počítat s tím, aby se města a obce snažily zvětšit poměr ploch, které jsou schopné absorbovat vodu. Například parkoviště nemusí být nutně vyasfaltovaná.
„Nejpodstatnější je, jak se využívání krajiny polarizuje,“ prohlásil dnes ministr. Na jedné straně dochází k ničení orné půdy zejména kvůli rozšiřování měst a infrastruktury, byť podle ministra výstavba nových bytů a domů se podílí na celkovém záboru jen 20 %. Nicméně dochází k tomu, že v některých regionech České republiky se zvyšuje intenzita využití půdy, jinde se zase nechává půda zcela ladem. „Například přibylo velké množství luk a některé plochy zůstávají zcela opuštěné,“ řekl Miko. Podle něj dochází také k přirozenému zarůstání míst, kde se v posledku šíří lesní porosty. „Sukcese může být pro některé druhy pozitivní. To, že nám ale všude naroste les, pozitivní není, protože pak mizí druhy, které les nevyhledávají,“ vysvětluje ministr životního prostředí. Ladislav Miko byl spolu s Michalem Hoškem editorem zmiňované publikace. Podle zprávy ohrožují krajinu také stále kyselé deště, které jsou důsledkem vypouštění oxidů síry do ovzduší. Dalším problémem pro životní prostředí je dusík, který pochází ze zemědělských hnojiv.
Krajinu podle studie ohrožuje také neprostupnost území, kterou má na svědomí doprava. Liniové stavby jako jsou dálnice neumožňují zvířatům, aby se volně pohybovala krajinou. Místo jejich výskytu se tím zmenšuje, protože jsou obklopena ze všech stran neprůchozími bariérami. Studie nepočítala s výstavbou nových silnic a železnic, ale jen se zvýšením intenzity dopravy, která reálně neprostupnou bariéru vytváří. Podle publikace klesl během let 1980 - 2005 podíl nefragmentované krajiny v ČR z 81 % území na 64 %. A podle propočtu by měl klesnout do roku 2040 až na 53 %.
Většina krajiny je také v nepříznivém stavu, podle studie se to týká 75 % rozlohy. Na některých místech se ale podmínky výrazně zlepšily, dokonce až tak, že se do české přírody vrací druhy, které se tu desítky let neobjevily. Velká část ochrany přírody se váže na endemity, tedy druhy, které se nikde jinde na světě nevyskytují. „Těch máme poměrně dost. Na ně se musí ochrana přírody soustředit, to je naše globální zodpovědnost,“ říká Miko.
Podle českého ministra životního prostředí je problém nejen české, ale i evropské krajiny v tom, že stává unifikovanou, všude stejnou. „Dochází k určité banalizaci přírody. Druhy, které jsou úspěšné, se všude šíří na úkor druhů, které mají speciální požadavky na prostředí,“ říká ministr. Podle něj se tak příroda stává „čím dál víc stejnou“ a zvláštnosti nebo místní druhy, které dávají konkrétnímu regionu charakter, se z přírody ztrácejí. Podle ministra Mika je toto právě problém, který se v angličtině označuje jako „wellness“, termín se obvykle překládá jako „kvalita života“. Vedle nezbytností, jako je pitná voda a vzduch, potřebuje člověk i další, těžko uchopitelné věci. Příkladem je právě kvalita krajiny, která je v různých částech země jiná, a tím zajímavá a pestrá.
Podle Ladislava Mika je unifikace problém v celoevropském měřítku. „Kdysi, když člověk přijel na jih Evropy nebo na sever, tak věděl, kde je. Dneska přijedete a všude je všechno stejné, stejné budovy, letiště, stejné autobusy, stejné billboardy. Ale i stejný smrkový les. Jen když jste na jihu, tak je les borovicový,“ prohlásil dnes Miko. Podle něj ztrácíme identitu konkrétních míst v celé Evropě. Což je podle něj dáno tím, že les je chápán jen jako zdroj dřeva, případně čistého vzduchu.
Zpráva vznikla jako shrnující text ze známých údajů, nejrůznějších zpráv a studií, které ministerstvo běžně připravuje. Tedy především z monitorovací zprávy pro Evropskou komisi nebo zprávy pro seznamy ohrožených druhů IUCN. Studie předkládá jen zprávu o stavu, nenavrhuje žádné politické řešení. Studii společně vypracovalo ministerstvo životního prostředí a Agentura ochrany přírody a krajiny.
Zprávu „Příroda a krajina České republiky“ by měla v pondělí projednat vláda a v příštím týdnu by také měla být přístupná na stránkách MŽP.
reklama