Roztomilé modřinky, zásobované kaloriemi z krmítek, dusí ostatní britské pěvce

Modřinky si pro potravu zalétávají na krmítka. Zima tak pro ně nebyla obdobím mrazivého strádání a nedostatku potravy, ale spíš rekreačním lázeňským pobytem s celodenním výkrmem. A podle toho se jim vedlo i na jaře.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | gynti_46 / Flickr

V podobně pozitivním duchu přispělo krmením zimujícímu ptactvu mnoho lidí na severní polokouli. Někteří poprvé, jiní už tradičně. Ptáci to rozhodně uvítali. Snadno dostupné kalorie v nehostinném čase jim pomohly přežít zimu, a zasednout k prvním jarním snůškám v dobré fyzické kondici. Jenže právě tady nastává drobný zádrhel. Krmítka totiž nevyhledávají všechny zimující druhy bez rozdílu. A ti, kteří se stali našimi pravidelnými strávníky, tím získali trochu neférovou konkurenční výhodu. Nyní to dokládají britští ornitologové na příkladu svých sýkor modřinek.

Hodí se zmínit, že zimující ptactvo máme v Čechách rádi, ale na Brity rozhodně nemáme. Loni v zimě ostrované utratili za krmítkové směsi čtvrt miliardy liber (přes 7 miliard korun českých), aby opeřencům nabídli 150 000 tun nejrůznějších pochutin. To je dost na to, aby místní populaci deseti nejčetnějších druhů nasytili celoročně třikrát. Na každých devět pěvců tu připadá jedno krmítko. A možná právě proto jsou tu rozdíly mezi druhy ptáků, kteří se chodí bezostyšně krmit a těmi stydlivými, co se krmítkům vyhýbají, tolik patrné.

Co bude dnes ke svačině? Arašídy

Jack Shutt, který se na univerzitě v Edinburghu soustředí primárně na lesní ekologii a fenologii (a je samozřejmě i vášnivým ornitologem), se rozhodl prozkoumat složení potravy sýkorek modřinek. S pomocí nových molekulárních metod a rozboru jejich trusu. Povšiml si, že modravý ptáček, který má primárně holdovat drobnému hmyzu, listožravým housenkám a v zimě si tu a tam přilepšit oříšky, se napříč Skotskem živil v zimě primárně arašídy. Tvořily až 50 % jejich stravy. Je to problém? Arašídy jsou pochopitelně vydatné a tučné, našlapané energií, chutné a vynikající. Jen prostě nepatří ke krmení, které by bylo modřinkám ve volné přírodě běžně dostupné.

Modřinky si pro ně zalétávaly na krmítka. A nelitovaly přitom toho, že se odchýlily ze svých teritorií až o 1,4 kilometrů. To je pro sýkorky modřinky opravdu dost nápadná zacházka, kterou by určitě nepodnikaly, kdyby se jim to nevyplácelo. Jenže se to evidentně vyplácelo a podzemnice olejná (arašídy) původem z Jižní Ameriky se stala jejich novodobou zimní stravou. Zima pro ně nebyla obdobím mrazivého strádání a nedostatku potravy, ale spíš rekreačním lázeňským pobytem s celodenním výkrmem. A podle toho se jim vedlo i na jaře.

Shutt a členové Královské společnosti pro ochranu ptáků doporučují „srovnat šance“. Tedy, nabídnout těm utlačovaným jiné výhody. Například výsadbou původních keřů a stromů - jeřábu, hlohu, břízy, kaliny, které poskytují stanoviště pro volně žijící ptáky. Zřizovat ptačí napajedla, budovat tůňky a trávník sekat méně často. Jsou to maličkosti, které mohou zvrátit nerovnováhu, a přispět ke stabilizaci populací ptáků, které ti ostřílení ke krmítku nepustí.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Matthew Chatfield / Flickr.com

Ranní ptáče dál doskáče

Vykrmené modřinky zasedly na hnízdech v průměru o 5 dní dříve než modřinky lidmi nevykrmené. Vyvedly také čtyřikrát více mláďat. A v meziročním srovnání si vytvořily „nad svými“ krmítky monopol. Tam, kde býval k vidění jen jeden pár modřinek a několik dalších druhů pěvců, dnes uvidíte spíš jen čtyři páry modřinek, které k dobrotě jen tak někoho slabšího nepustí. Prosadí se mezi nimi ještě brhlíci, sýkory koňadry a strakapoudi velcí. Těm všem se – díky krmítkům – daří v posledních pětadvaceti letech nad poměry dobře.

Ke krmítku, kde šéfují arašídy posílené modřinky, se už ale nepropracuje sýkora babka, sýkora lužní, lejsek černohlavý, budníček lesní nebo strakapoud malý. Modřinky je šikanují a odhání. A nekončí to u krmítka.

O tom, že roztomilé modřinky umí uklovat lejsky na hnízdě a vyzobat jim mozek, jsme už psali. Touto gastronomickou libůstkou přitom vynikají i další druhy (třeba zrovna strakapoudi velcí), jejichž počty utěšeně narůstají. Vlastně, v profilu posledních pětadvaceti let v Británii co do početnosti posilují druhy krmítkové, zatímco s jinými to vypadá pořád stejně bledě. Krmítka totiž velmi pravděpodobně narušují a vychylují přírodní rovnováhu.

Pomáhejte všem férově

Co s tím? Přestat přisypávat na krmítko? Odhánět modřinky od krmítka anebo je rovnou poslat na kurz mezidruhové tolerance a ptačího porozumění? Ne. Shutt a členové Královské společnosti pro ochranu ptáků (RSPB) doporučují „srovnat šance“. Tedy, nabídnout těm utlačovaným také nějaké osobité výhody.

Jednou z možností je výsadba původních keřů a stromů: jeřábu, hlohu, břízy, kaliny. Všechny jsou krásné po celý rok, poměrně malé a poskytují vynikající stanoviště pro volně žijící ptáky. Zřizovat ptačí napajedla a budovat tůňky, trávník sekat méně často. Jsou to prý maličkosti, které ale mohou zvrátit nerovnováhu, a přispět ke stabilizaci populací ptáků, které ty ostřílené druhy v zimě ke krmítku nepustí.