Rychlý přechod k elektromobilitě? V USA dost nerealistický scénář

V USA dnes brázdí silnice na 250 milionů osobních automobilů. Ty jsou odpovědné za 60 % emisí dopravy. Dalších 23 % připadá na 11,5 milionů kamionů, trucků. Letecká přeprava osob a materiálu pak přispívá nějakými 9 % emisí skleníkových plynů. / Ilustrační foto

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | ItsaWaB / pixabay.com

V krátkosti: v případě americké dopravy jsou překážkou zažité vzorce spotřebitelského chování, nedostatečná motivace i dosavadní neefektivita reálného provozu nízkoemisních a bezemisních alternativ. Ale postupně: sektor dopravy je v USA odpovědný za 28 % veškerých produkovaných emisí. O prvenství se průběžně přetahuje jednoprocentním rozdílem s energetikou, za nimi následuje průmysl (22%), sféra komerčně/rezidenční (12 %) a zemědělství (9 %). To jen aby bylo jasno, kdo nese na celkové bilanci největší podíl.

V USA dnes brázdí silnice na 250 milionů osobních automobilů. Ty jsou odpovědné za 60 % emisí dopravy. Dalších 23 % připadá na 11,5 milionů kamionů. Letecká přeprava osob a materiálu pak přispívá nějakými 9 % emisí skleníkových plynů. Že tedy není úplně od věci zacílit snahu o změnu na osobní auto-přepravu je z toho vcelku zřejmé.

Stará kára vydrží dlouho

Prvním problémem, se kterým se snaha o ekologizaci a modernizaci osobní automobilové přepravy musí poprat, je velmi nepříjemně vysoká životnost stávajících amerických vozů. Průměrně odejde až po 16,6 letech provozu, když na tachometru protočí něco přes 320 000 kilometrů. Co to znamená? Že i kdyby dnes byly v USA dostání jen a výhradně elektromobily, musíme si počkat až do roku 2040, než bude 90 % této národní flotily elektrizované a bez emisí.

Stará auta prostě sama od sebe dřív do šrotu neodjedou. Ale nezapomeňte, že tento scénář by se mohl naplnit, jen kdyby jiná než elektroauta k dostání ve Státech nebyla. Jenže ona zatím tvoří jen něco kolem 2 % prodeje. Lidé se prostě ke všem těm Teslám zrovna nehrnou a moc divit se jim nemůžeme. V USA je stále jen něco kolem 0,5 % silnic připravených na ekologický elektroprovoz, což prostě nadšení nepřidá.

Pomalý růst po tisících vs. stabilní miliony

„Je to takové to co bylo dřív, vejce nebo slepice?“ říká profesor aplikované ekonomie na MIT Christopher R. Knittel. „Dokud si lidé nebudou více pořizovat elektromobily, nestanou se ani silnice připravené na elektroprovoz hlavním proudem.“ A nikdo moc nespěchá investovat do rozvoje sítě dobíjecích stanic, dokud pro ně nebude existovat větší trh. Prodeje elektromobilů v USA sice utěšeně narůstají (loni 361 000), ale za poslední čtyři léta se od průměru neodchýlily ani vozy na fosilní paliva, kterých se pravidelně prodá 17 milionů.

Jakou tedy mají američtí řidiči motivaci k tomu, aby ubrali plyn a začali jezdit na elektřinu? Pramalou. Program vládní daňové úlevy (o 7500 dolarů) vyšuměl po prodeji prvních 200 000 elektromobilů a další podobné iniciativy nejsou na pořadu dne. Jenže ani sympatická pobídka daňové úlevy úplně nefungovala podle plánu. Americká auta na naftu a benzín jsou totiž svými cenami na historickém minimu. Pořídit si je nikdy nebylo levnější. Vlastně, vyjdou o dost levněji, než elektromobily. Takže kromě dobrého pocitu potenciální kupce ekologičtějšího vozu nic jiného kupředu nežene.

Řešení? Nesnadné a nejednoznačné.

Zdá se, že účelnější než nastoupit na americké řidiče s plnohodnotnou elektromobilní alternativou by bylo schůdnější pustit se cestou hybridních vozů. Ty by odpovídaly svým čistým dojezdem běžnému dennímu průměru (50 kilometrů) a zároveň by nefrustrovaly své majitele neustálou nejistotou při delších vyjížďkách mimo dosah elektrického vedení.

Americká vláda navíc může prostřednictvím regulací mnohem lépe „hýbat“ s nákladní přepravou, trucky a kamiony, než s výběrem vozu vlastních občanů. Protože tím by zasahovala do jejich práv. A právě z těchto důvodů se jeví nějaká urychlená ekologizace a snížení emisí v oblasti americké dopravy do budoucna jako krajně nereálné.