Třítunový elektromobil životnímu prostředí neprospěje

Elektromobily jsou teď ty hodné a SUV sající benzín nebo naftu po litrech na ujetý kilometr špatné. Ve Státech je to celé ale trochu složitější. Snaha výrobců elektrických vozů zavděčit se spotřebitelům je vede k výrobě sportovních žihadel i těžkotonážních obrněnců v elektroverzi. A tím se ztrácí potenciál změny k lepšímu.

Proč jsou silnice v USA přeplněné auty, které by se do průměrné české garáže nejspíš zaparkovat nepodařilo? Odkud se vlastně bere ten zájem o těžkotonážní SUV, devítimístné mikrobusy a pick upy? Odpověď netřeba hledat v debatách o toxické maskulinitě (ony tyhle vozy dost často řídí ženy), ale spíše v nastavení amerického daňového systému. V tom, co američtí daňoví poplatníci nazývají podle populárního poloarmádního vozu od General Motors „Hummerovou mezerou“.

Konkrétně jde o paragraf č. 179 z vyhlášky Daňového úřadu (IRS), který pobízí americké podnikatele k inovacím. K tomu, aby si z daní mohli odepsat plnou cenu pořizovacích nákladů nového vybavení: softwaru, strojní techniky nebo třeba „pracovních“ automobilů.

Něco se mění, ale těžké vozy zůstávají

Definice toho, co je pracovní vůz, se samozřejmě průběžně vyvíjí, ale víceméně pořád platí dva údaje. Musí to být těžší než 3000 kilogramů (takže to nespadá mezi běžné osobní vozy) a po pět následujících let od pořízení byste měli být schopni doložit, že takový vůz více jak z 50 % využíváte pro provoz své firmy. Každý rok v IRS nastaví horní limit, kolik si na vozový park můžete odepsat z daní. Nejméně to bylo půl milionu dolarů, nejvíce 3,57 milionu.

Ve Státech se nachází kolem 25 milionů soukromých firem a jejich majitelé každý rok docela přirozeně řeší, jak umenšit díl peněz, které budou ze svého hospodaření odvádět státu. Pořízení velkého auta jim umožňuje zahrát aspoň něco domů. Auto je pak psané na firmu a manželka s ním klidně může jezdit po nákupech.

K tomu se hodí doplnit ještě drobný detail: pokud by si někdo takové nadrozměrné fáro chtěl pořídit a přitom nebyl podnikatelem (který by si jeho pořízení mohl odepsat z daní), musel by za něj zaplatit ekologickou daň. A ta zatím neklesá pod 25 000 dolarů. Což je třeba v případě Hummeru z roku 2004 čtvrtina pořizovací ceny. Nepříjemně velká auta tedy nejsou libůstkou rozmařilých Američanů, ale dočista logickou cestou, jak zaplatit na daních méně. To jim za zlé mít nemůžeme, i když takové káry „žerou a smrdí“.

To elektromobily jsou jiné, hodnější, viďte? „Ne,“ zní prostá odpověď, kterou čtenářům Treehugger po kapkách servíruje ve svém seriálu o elektromobilitě Lloyd Alter.

Stejná finta, jiný pohon

Bylo by totiž bláhové si myslet, že o výhodách plynoucích z pořízení nadrozměrného vozu vědí jen podnikatelé s oblibou v opancéřovaných krabicích. Praktickým příkladem může být Tesla Model X, která váží 3069 kilogramů. Nebo plně elektrická raketa Taycan od Porsche, s váhou 2900 kilo bez pasažérů. Elektromobil Chevy Suburban dokonce 3300 kg. Co to znamená? Kromě toho, že s těmito elektromobily legálně nikdy nepřejedete přes Brooklynský most (který má, podobně jako tisíce a tisíce dalších mostů ve Státech váhové omezení na 3 tuny), můžete na ně uplatnit onu Hummerovou daňovou mezeru. A právě tenhle motiv daňového zvýhodnění je tím nejpravděpodobnějším tajným trumfem, který by jednou Ameriku mohl postupně dovést k elektromobilitě.

Samozřejmě by od nás nebylo fér, kdybychom americkou mánii v SUV a Hummerech vysvětlovali ekonomickou prozíravostí tamních spořivých podnikatelů a pak se hned zlobili na elektromobilisty, že nepřiměřeně používají ten samý trik. Problém je jinde. U elektromobilů váha zásadním způsobem ovlivňuje dojezd a hmotnost baterie. Zvýšit jejich hmotnost (aby byly pro spořivé zájemce dostupnější), znamená větší spotřebu oceli, hliníku, větší a objemnější baterie s lithiem. A také více degradace životního prostředí a s tím spojených uhlíkových emisí.

„Udělat elektromobil těžší znamená, že bude spotřebovávat více elektřiny,“ říká Alter. „A ta elektřina ve Státech nejde z čistých zdrojů. Se současnou váhou Taycan mohl Porsche vyrobit tři normální sporťáky. Se stejným efektem na životní prostředí, než kdyby se snažil o čistou elektro verzi. Pokud opravdu chceme snižovat emise z osobní automobilové přepravy a chovat se klimaticky odpovědně, možná bychom raději neměli vyrábět třítunové rakety. Ať už elektromobilní, či jiné,“ dodal.

Ve výsledku to pak vypadá, že s toxickou maskulinitou nemají problém řidiči klasických SUV a Hummerů. Ti dobře vědí, proč sedí za volantem takového tanku. Šetří tím peníze. Nejistota čiší spíš z řidičů elektromobilů, kteří se je neuměle snaží napodobit. A hledají něco většího a rychlejšího a přitom nečmoudícího.

---

reklama

---