Válka proti plastům odvádí pozornost od závažnějších problémů životního prostředí

Energetika, těžký a elektrotechnický průmysl, stavebnictví, zemědělství, medicína... Všechna tato odvětví produkují odpadní chemikálie a znečišťující látky, které jsou výrazně mobilnější, často trvalejší a s mnohem drastičtějším dopadem na životní prostředí než plasty. Emise skleníkových plynů, ztráta biodiverzity a chemické znečištění životního prostředí není dlouho vidět a jejich dopady se projeví až za dekády. Jakmile už je jejich dopad viditelný, je často pozdě s nimi něco dělat.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | pixundfertig / pixabay.com

Rok 2020 je rokem změn, které v legislativní i praktické rovině dopadají i na sektor výroby či odpadového hospodářství. Vyspělý svět se rozhodl, že zatočí s plasty na jedno použití. Šálky, míchátka i vatové tyčinky se staly nechtěnými a na cestě do zapomnění je místy doprovází plastové obaly, výplně a sáčky, tašky.

Ve skutečnosti tyto radikální proměny nezrcadlí změnu k lepšímu, ale jen projevy environmentální apatie. V ten moment, kdy jsme si nechali namluvit, že se stačí zříct brček, jsme totiž na hlubší pochopení problematiky životního prostředí povšechně rezignovali. Alespoň to tvrdí výzkumníci inženýrských, technologických a geografických oborů z univerzity v Nottinghamu, kteří ve spolupráci s dalšími environmentalisty, zástupci průmyslu, politiků, charit a neziskovek publikovali své závěry v žurnálu WiresWater.

Znečištění, které nevidíme

V čem je hlavní problém? Že z obsáhlých navzájem provázaných problémů, se kterými se naše planeta potýká, jsme si vybrali ten nejsnazší dílek k řešení. A při jeho domnělé nápravě postupujeme s takovou vehemencí, že okázale ignorujeme problémy mnohem zásadnějšího rázu. Takové, které na rozdíl od plastů nesnesou odkladu.

Lidé, kteří pod vlivem alarmistických zpráv médií bojují proti jednorázovým plastům, podlehli zdařilé iluzi greenwashignu. Ne že by s plastovými odpady uniklými do životního prostředí nebyla potíž. Ale plasty samy o sobě nejsou příčinou problému. „Jsou jeho nepatrnou, byť nejviditelnější součástí,“ říká Thomas Stanton, hlavní autor studie.

Sklo a hliník v obalech? Mají větší uhlíkovou stopu než plasty, které nahrazují. Což je vlastní řadě alternativ plastů.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | kino-eye / Flickr.com

Svět kolem nás je plný závažnějších zdrojů antropogenního znečištění, jen na ně nejde tolik vidět. Namátkou? Skleníkové plyny způsobující globální oteplování. Polétavé prachové částice vytvářející smog a odrážející se na kvalitě našeho života. Radiace.

Vynechat bychom určitě neměli ani zemědělství, které velkoplošně vytváří živinami předávkované prostředí, přesycené toxickými pesticidy. Spotřební elektroniku, automobily i stavebnictví, jejichž produkty jsou plné závadných a životnímu prostředí škodlivých materiálů, těžkých kovů. Medicínu, která je odpovědná za vypouštění léčiv – poté, co projdou našimi těly - do životního prostředí, kde vyvolávají dalekosáhlé, hormonální a jiné změny. Všechna tato odvětví produkují odpadní chemikálie a znečišťující látky, které jsou výrazně mobilnější, často trvalejší a s mnohem drastičtějším dopadem na životní prostředí než plasty.

Přečtěte si také |

9 tipů pro distanční výuku, aby se děti dostaly od počítačů do skutečného světa

Už pomáháme, a to nám stačí

Protože už „řešíme“ plasty, nemáme potřebu se angažovat i v těchto oblastech. Pro plastové odpady dokázala vzniknout ze shora vedená iniciativa, legislativa. „Vysoce profilovaná akce, neproporční s reálnou závažností a dopady,“ mímí Stanton. V zásadě jen proto, že je to snadné a vypadá to, že se něco dělá.

Ani ztrátě biodiverzity se takové pozornosti nedostává. Je to moc složité téma, nákladné a náročné, s výsledkem, který nejde vidět hned. Jeho řešení by si vyžádalo více energie, zdrojů.

Plasty jsou přitom jen jedním z mnoha antropogenních materiálů, které unikají do životního prostředí. Plastová vlákna z tkanin – polyesteru a nylonu – patří k prominentním formám znečištění. Že ale ve vzorcích odebíraných z oceánů ve skutečnosti dominují vlákna vlněná a bavlněná, tedy „z přírodních materiálů“ se nedozvíme. Ta jsou sice biologicky rozložitelná, ale pro život v mořích o nic méně nebezpečná a díky barvivům i toxická. Sklo a hliník v obalech? Mají větší uhlíkovou stopu než plasty, které nahrazují. Což je vlastní řadě alternativ plastů.

Plastová vlákna z tkanin – polyesteru a nylonu – patří k prominentním formám znečištění. Že ale ve vzorcích odebíraných z oceánů ve skutečnosti dominují vlákna vlněná a bavlněná, tedy „z přírodních materiálů“ se nedozvíme. Ta jsou sice biologicky rozložitelná, ale pro život v mořích o nic méně nebezpečná a díky barvivům i toxická.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Photographee.eu / Shutterstock

„Problémem nejsou plasty, ale produkt,“ doplňuje Stanton. Pohodlnost výrobců, průmyslu spoléhajícího na přesycení trhu a nadvýrobu, pohoda neinformovaných spotřebitelů, politika setrvalého růstu se podle jeho názoru nijak nemění. Proto také nejsou reálné akce proti skutečným environmentálním problémům populární.

Plastový odpad je důsledkem špatného designu, neudržitelné spotřeby a nefunkčního odpadového hospodářství, ale ne skutečným problémem životního prostředí. Je to jen ten poslední kousek, který vidíte v koši.

Emise skleníkových plynů, ztráta biodiverzity a chemické znečištění životního prostředí není dlouho vidět a jejich dopady se projeví až za dekády. Jakmile už je jejich dopad viditelný, je často pozdě s nimi něco dělat. Soustředit se na problematiku plastů neznamená řešit environmentální problémy, ale jen jejich nejviditelnější dílek, zatímco celý obraz rozpadající se skládanky světa kolem nás nám uniká.

Přečtěte si také |

Pavel Kocián: Katastrofa na Bečvě den po dni