Zákazy plastů nesnižují jejich výrobu, ani množství odpadu. A alternativy vytváří jen další odpad

Plastových lahví, tedy dnes s kontroverzí přijímaných jednorázových PET lahví, vyrobili dokonce o 7 % více, než v roce 2017. Za posledních 15 let se průměrná spotřeba vody balené do PET lahví v Británii zdvojnásobila a průměrný občan jich ročně spotřebuje 150 kusů. / Ilustrační foto

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Scott Thomas / Flickr

Na situaci, která má do zlepšení nebo optima daleko, upozornila Libby Peaková, odborná poradkyně hnutí Green Alliance. Britští výrobci nápojových obalů v loňském roce nepocítili tíseň a domácí trh jim loni vynesl 3,3 miliard liber. Plastových lahví, tedy dnes s kontroverzí přijímaných jednorázových PET lahví, vyrobili dokonce o 7 % více, než v roce 2017. Za posledních 15 let se průměrná spotřeba vody balené do PET lahví v Británii zdvojnásobila a průměrný občan jich ročně spotřebuje 150 kusů. „A podle všeho tento trend růstu zůstane zachován i do dalších let,“ říká Peaková a připouští, že situace je tristní. „Stále více lidí se snaží vzdát své závislosti na jednorázových nápojových obalech, ale naše žízeň po balených nápojích menší není.“ Jak je to možné?

Alternativy jsou jen další zboží

Ano, jsou tu skleněné láhve, hliníkové plechovky, tetrapaková balení, kompostovatelné plasty i biodegradabilní kelímky. „Jenže ty jen ve své podstatě vytváří nové environmentální problémy, aniž by ve skutečnosti nějak přispěly ke snížení spotřeby klasických plastových obalů a omezily konzumaci pitné vody z PET lahví,“ vysvětluje Peaková. Podle ní existuje značný nesoulad mezi tím, co se od lidí a politiků očekává a co nakonec dělají. Kompostovatelné ani biodegradabilní plasty nezmizí z přírody beze zbytku, ale lidé se k nim tak bohužel chovají. Znečištění je pak ale ještě větší. Přitom to, že je něco kompostovatelné, biodegradabilní nebo vyrobené z rostlinných vláken ještě neznamená, že je to prospěšné pro životní prostředí.

Politici pod tlakem motivují výrobní průmysl a ten odpovídá zaváděním inovativních recyklačních technologií a rozložitelných obalů. „Ve skutečnosti ale nabízí jen falešnou naději,“ říká Peaková. Láhve na opakované použití totiž zaplavují trh stejně, aniž by nějak vytlačovaly původní plastové obaly. Na regálech není zboží méně, ale více. A stejně tak odpadů kolem nás. Člověk, který si koupil plastovou přepravku na pití, se nerozpakuje koupit si vodu v PET láhvi, protože už přeci přírodě nějak pomohl. Řešení nespočívá v nové obalové technologii, ale v prostém faktu, že nejlepší voda bude pořád jen z kohoutku natočená do hrnku. Podle Peakové je alarmující, že za každým zákazem (motivovaným snahou po omezení vzniku odpadů), ať už brček nebo třeba uchošťourů, následuje výrazné zvýšení koncentrace odpadů, které se tuto zrušenou komoditu snaží nějak alternativně nahradit. Brčka plastová nezmizela, byla jen lokálně potlačena a počet vzniklých odpadů se nově rozrostl o brčka skleněná, kovová, papírová, slámová nebo dřevěná. Správnou otázkou je, jestli tedy potřebujeme brčka.

Průmysl nás láká na nové „eko“ obaly

Na problém setrvalého nárůstu nápojových obalů upozornila na začátku října i organizace Greenpeace. „Nadnárodní řetězce teď propagují takzvané udržitelné alternativy, které ale vyvíjejí extrémní tlak na již přetížené přírodní zdroje,“ říká Ivy Schlegelová. „Obaly, které jsou snáze recyklovatelné, znovu-využitelné, kompostovatelné, s přídavkem recyklované složky… jsou pořád jen obaly a dramaticky zvyšují podíl vznikajících odpadů. Zmíněné společnosti operují se zavádějícím tvrzením, že ony pokročilé edice obalů jsou ekologičtější, ale v zásadě to přitom neznamená, že by měli zájem je smysluplně recyklovat anebo že by hodlaly omezit vlastní produkci plastového znečištění.“