MF Dnes: Co nám přinese změna klimatu?
16.8.2003 | PRAHA | MF Dnes
Jiné klima neznamená, že je v podstatě stejně, ale trochu vlhčeji nebo trochu sušeji. Jiné klima znamená, že v krajině či její části platí jiná pravidla. Jaká budou platit u nás?
Základní charakteristikou počasí i podnebí je nestálost. Klima je jen dlouhodobý statistický průměr, relativně homogenní období trvající obvykle jen několik desetiletí.
Co změní povodeň
Klimatická změna může znamenat, že některé rostliny ve studené kontinentální zimě vymrznou, jiné nepřežijí letní vlny veder, že černé borovice začnou ustupovat lesním sosnám. Jde o více než o vlhkost a teplotu - o invaze, polomy, nové rostlinné druhy, potravní řetězce, změny v pěstování zemědělských plodin, jiné škůdce, nové choroby, požáry, zvýšenou či sníženou prašnost, koncentraci troposférického ozonu či změněné turistické preference. To je nutno říci hned, abychom se nepohybovali jen v bludném kruhu několika pojmů, jako je skleníkový jev.
Omezenost předpovědi
Možnosti předpovídat klimatické změny jsou omezené. Matematické modely nejčastěji sledují obsah skleníkových plynů a jeho vliv na průměrnou teplotu. Podle nich v tomto století vzroste průměrná teplota o 1,5 až 3,5 °C a srážky asi o deset procent. Jakou výpovědní hodnotu mají? Většinou pracují se čtverci o hraně 200 až 500 kilometrů, takže na území velikosti ČR nepodchycují rozdíly krajin. Tak jako mapa není skutečným terénem, ani model nehovoří o budoucnosti, ale o tom, co se stane, když změníme jeden či dva z více důležitých parametrů. Nad vši pochybnost však ukazují, že změněné složení atmosféry zásadně ovlivňuje globální i lokální klima.
Vymizí zimy?
Druhá možnost je sledovat již naměřené klimatické trendy a odhadovat jejich vývoj. Tudy se pouští Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) i zpráva Acacia Východoanglické univerzity v Norwichi. Podle ní oteplování poroste zřejmě o 0,1 až 0,4 °C za desetiletí. Nejcitelnější bude v jižní Evropě, ale i ve Finsku a západním Rusku, nejmenší bude podél atlantického pobřeží. Začne ubývat skutečně studených zim (kolem roku 2080 by mohly v našich šířkách téměř úplně vymizet) a přibývat horkých lét.
Sucho a povodně
Srážky se budou na severu Evropy zvyšovat o jedno až dvě procenta na desetiletí, ve středozemí mírně snižovat. V zimě bude více pršet, letní sucha budou o to horší. Ve střední Evropě se dají čekat mírně nižší, ale i mírně vyšší srážky, což může znamenat vysoušení jižní Moravy. Teplejší léta mohou přinést více přívalových dešťů a silnější bouřky. Zvlhčování během zim zato vytváří předpoklady pro častější zimní a jarní povodně. V jižní Evropě se může projevit nedostatek pitné a závlahové vody. Oteplování v kombinaci se zvýšeným množstvím oxidu uhličitého a dusičnanů povede k rychlejšímu zarůstání severské tundry, ve středních šířkách k rychlejšímu rozvoji listnatého lesa. Horní hranice lesa se bude posouvat výše. Příznivé dopady na zemědělství v severní Evropě bude vyvažovat nedostatek vody a zkrácení vegetačního období následkem suchých lét na jihu a východě kontinentu. Na pobřeží mohou být častější záplavy.
Sever mokrý, jih bez vody
Základní poznatek všech velkých klimatických studií je, že ke klimatické změně již došlo a bude dál pokračovat. Klima budoucnosti zcela jistě ovlivní dostupnost vody a hospodaření s ní. Střední Evropa leží v oblasti, kde se projevují a asi i budou projevovat klimatické změny ve zmírněné podobě, avšak po velkých povodních roku 1997 a 2002 a řadě lokálních krizí dobře víme, že klimatický extrém může udeřit náhle a nečekaně. Zpráva Acacia upozorňuje na dlouhodobou proměnu hydrologického režimu celé Evropy. Na severu srážky posledních deset let rostou o 10 až 40 procent, jih Evropy se vysouší.
Příroda, člověk
Menší skupina klimatologů, která pracuje s delšími časovými škálami, má podezření, že oteplování posledních dvou desetiletí je převážně přírodním jevem, který je zesilován lidskou činností. Za tohoto předpokladu by se sledované změny odehrávaly na vzestupné části přirozené klimatické křivky. A ta by se měla právě v těchto letech lomit směrem k vlhčím a studenějším zimám, ale zřejmě k teplejším létům a celkovému celoročnímu zvyšování teplot. A tím jsme se dostali ke třetí hlavní možnosti odhadování klimatické budoucnosti, kterou je historická analýza.
Historie nás učí
Dosud nepublikovaná klimatická databáze autorů Zdeňka Vašků a Jiřího Svobody obsahuje desítky tisíc údajů o povodních, suchých obdobích, náletech sarančat a dalších jevech zaznamenaných zejména v kronikách. J. Svoboda současnou situaci hodnotí slovy: „Je pravděpodobné, že se nyní nalézáme u počátku nového klimatického cyklu, který bude srážkově bohatší. Zlomovým ve srážkové činnosti byl rok 1939/1940, odkdy počala srážková činnost slábnout. Zdá se, že velmi suchý rok 1947 byl nejen dobře viditelným znamením, že srážky prodělávají jakousi změnu, ale i silným impulzem k výstavbě vltavské kaskády. Dalších asi padesát let panovalo relativně teplé a suché podnebí. Společnost si na tuto změnu velmi rychle zvykla a začala považovat stávající klimatický průběh za naprosto normální. V krátké době začala podél řek přímo v zátopové oblasti vyrůstat doslova celá města. Bylo jen otázkou času, kdy se takováto trestuhodná nedbalost vrátí v podobě pohromy. Výstrahou měly být povodně na Moravě v roce 1997, ale i stoleté vody, které postihovaly různá evropská města asi od roku 1993.“
Kritická období
Kritická období roku co do nebezpečí výskytu letních ničivých povodní označuje Z. Vašků jako magdalénské deště (15.-25. 7.), petrské deště (3.-10. 8.) a tzv. jilské ochlazení (31. 8.-5. 9.). J. Svoboda soudí, „že v nejbližších asi 20-25 letech lze očekávat dlouhé a studené zimy a výrazně vlhká a teplá léta. Ukončení tohoto stavu lze předpokládat nejdříve koncem první dekády 21. století“. Úmyslně stavím jeho názor do kontrastu se zprávou Acacia. Ta představuje pravděpodobně nejdokonalejší a nejdůvěryhodnější zpracování klimatických trendů posledního desetiletí - avšak úspěšnost klimatických předpovědí Jiřího Svobody na základě historické analýzy je překvapující. Komu tedy věřit? U klimatické budoucnosti se dostáváme někdy spíše do oblasti víry než jednoznačných údajů. Přesto se výsledky různých metod a studií pro území ČR shodují v těchto bodech: klima se celkově otepluje. Roste počet klimatických extrémů. Zvyšuje se frekvence povodní. Mění se rozdělení srážek. Druhou stranou povodní jsou delší sucha, možná největší klimatická rizika budoucnosti, neboť zasahují velkou plochu území. Roste počet letních vln veder, což vede k častějším přívalovým dešťům, bleskovým povodním, velkým bouřkám a silným větrům. Roste náchylnost půd k erozi a někde může dojít ke zhoršení zemědělských podmínek. Každopádně je dobré připravit se na nečekané, neboť proměny klimatu, jak již bylo řečeno, znamenají celkové změny pravidel, a ne jen zvýšené teploty či změněné srážkové úhrny.
V severních Čechách se pěstovalo víno
Za poslední tisíciletí se v Evropě vystřídalo tzv. středověké klimatické optimum ( 1050- 1300), proměnlivé klima (14. stol.) i tzv. malá doba ledová (asi 1500-1850), ukončená na konci 19. stol. chladnějším výkyvem. Před teplým 20. stoletím již Evropa (v první třetině milénia) zažila sušší a teplejší roky (tehdy bylo osídleno Grónsko a vinná réva se pěstovala nejen v severních Čechách, ale až v Prusku). Naopak malá doba ledová znamenala neúrodu zejména pro severní Evropu a Anglii. Je prokázán růst populace a prodlužování délky lidského života během klimatických optim a o to horší průběh krizí po změně klimatické oscilace.
reklama
Co změní povodeň
Klimatická změna může znamenat, že některé rostliny ve studené kontinentální zimě vymrznou, jiné nepřežijí letní vlny veder, že černé borovice začnou ustupovat lesním sosnám. Jde o více než o vlhkost a teplotu - o invaze, polomy, nové rostlinné druhy, potravní řetězce, změny v pěstování zemědělských plodin, jiné škůdce, nové choroby, požáry, zvýšenou či sníženou prašnost, koncentraci troposférického ozonu či změněné turistické preference. To je nutno říci hned, abychom se nepohybovali jen v bludném kruhu několika pojmů, jako je skleníkový jev.
Omezenost předpovědi
Možnosti předpovídat klimatické změny jsou omezené. Matematické modely nejčastěji sledují obsah skleníkových plynů a jeho vliv na průměrnou teplotu. Podle nich v tomto století vzroste průměrná teplota o 1,5 až 3,5 °C a srážky asi o deset procent. Jakou výpovědní hodnotu mají? Většinou pracují se čtverci o hraně 200 až 500 kilometrů, takže na území velikosti ČR nepodchycují rozdíly krajin. Tak jako mapa není skutečným terénem, ani model nehovoří o budoucnosti, ale o tom, co se stane, když změníme jeden či dva z více důležitých parametrů. Nad vši pochybnost však ukazují, že změněné složení atmosféry zásadně ovlivňuje globální i lokální klima.
Vymizí zimy?
Druhá možnost je sledovat již naměřené klimatické trendy a odhadovat jejich vývoj. Tudy se pouští Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) i zpráva Acacia Východoanglické univerzity v Norwichi. Podle ní oteplování poroste zřejmě o 0,1 až 0,4 °C za desetiletí. Nejcitelnější bude v jižní Evropě, ale i ve Finsku a západním Rusku, nejmenší bude podél atlantického pobřeží. Začne ubývat skutečně studených zim (kolem roku 2080 by mohly v našich šířkách téměř úplně vymizet) a přibývat horkých lét.
Sucho a povodně
Srážky se budou na severu Evropy zvyšovat o jedno až dvě procenta na desetiletí, ve středozemí mírně snižovat. V zimě bude více pršet, letní sucha budou o to horší. Ve střední Evropě se dají čekat mírně nižší, ale i mírně vyšší srážky, což může znamenat vysoušení jižní Moravy. Teplejší léta mohou přinést více přívalových dešťů a silnější bouřky. Zvlhčování během zim zato vytváří předpoklady pro častější zimní a jarní povodně. V jižní Evropě se může projevit nedostatek pitné a závlahové vody. Oteplování v kombinaci se zvýšeným množstvím oxidu uhličitého a dusičnanů povede k rychlejšímu zarůstání severské tundry, ve středních šířkách k rychlejšímu rozvoji listnatého lesa. Horní hranice lesa se bude posouvat výše. Příznivé dopady na zemědělství v severní Evropě bude vyvažovat nedostatek vody a zkrácení vegetačního období následkem suchých lét na jihu a východě kontinentu. Na pobřeží mohou být častější záplavy.
Sever mokrý, jih bez vody
Základní poznatek všech velkých klimatických studií je, že ke klimatické změně již došlo a bude dál pokračovat. Klima budoucnosti zcela jistě ovlivní dostupnost vody a hospodaření s ní. Střední Evropa leží v oblasti, kde se projevují a asi i budou projevovat klimatické změny ve zmírněné podobě, avšak po velkých povodních roku 1997 a 2002 a řadě lokálních krizí dobře víme, že klimatický extrém může udeřit náhle a nečekaně. Zpráva Acacia upozorňuje na dlouhodobou proměnu hydrologického režimu celé Evropy. Na severu srážky posledních deset let rostou o 10 až 40 procent, jih Evropy se vysouší.
Příroda, člověk
Menší skupina klimatologů, která pracuje s delšími časovými škálami, má podezření, že oteplování posledních dvou desetiletí je převážně přírodním jevem, který je zesilován lidskou činností. Za tohoto předpokladu by se sledované změny odehrávaly na vzestupné části přirozené klimatické křivky. A ta by se měla právě v těchto letech lomit směrem k vlhčím a studenějším zimám, ale zřejmě k teplejším létům a celkovému celoročnímu zvyšování teplot. A tím jsme se dostali ke třetí hlavní možnosti odhadování klimatické budoucnosti, kterou je historická analýza.
Historie nás učí
Dosud nepublikovaná klimatická databáze autorů Zdeňka Vašků a Jiřího Svobody obsahuje desítky tisíc údajů o povodních, suchých obdobích, náletech sarančat a dalších jevech zaznamenaných zejména v kronikách. J. Svoboda současnou situaci hodnotí slovy: „Je pravděpodobné, že se nyní nalézáme u počátku nového klimatického cyklu, který bude srážkově bohatší. Zlomovým ve srážkové činnosti byl rok 1939/1940, odkdy počala srážková činnost slábnout. Zdá se, že velmi suchý rok 1947 byl nejen dobře viditelným znamením, že srážky prodělávají jakousi změnu, ale i silným impulzem k výstavbě vltavské kaskády. Dalších asi padesát let panovalo relativně teplé a suché podnebí. Společnost si na tuto změnu velmi rychle zvykla a začala považovat stávající klimatický průběh za naprosto normální. V krátké době začala podél řek přímo v zátopové oblasti vyrůstat doslova celá města. Bylo jen otázkou času, kdy se takováto trestuhodná nedbalost vrátí v podobě pohromy. Výstrahou měly být povodně na Moravě v roce 1997, ale i stoleté vody, které postihovaly různá evropská města asi od roku 1993.“
Kritická období
Kritická období roku co do nebezpečí výskytu letních ničivých povodní označuje Z. Vašků jako magdalénské deště (15.-25. 7.), petrské deště (3.-10. 8.) a tzv. jilské ochlazení (31. 8.-5. 9.). J. Svoboda soudí, „že v nejbližších asi 20-25 letech lze očekávat dlouhé a studené zimy a výrazně vlhká a teplá léta. Ukončení tohoto stavu lze předpokládat nejdříve koncem první dekády 21. století“. Úmyslně stavím jeho názor do kontrastu se zprávou Acacia. Ta představuje pravděpodobně nejdokonalejší a nejdůvěryhodnější zpracování klimatických trendů posledního desetiletí - avšak úspěšnost klimatických předpovědí Jiřího Svobody na základě historické analýzy je překvapující. Komu tedy věřit? U klimatické budoucnosti se dostáváme někdy spíše do oblasti víry než jednoznačných údajů. Přesto se výsledky různých metod a studií pro území ČR shodují v těchto bodech: klima se celkově otepluje. Roste počet klimatických extrémů. Zvyšuje se frekvence povodní. Mění se rozdělení srážek. Druhou stranou povodní jsou delší sucha, možná největší klimatická rizika budoucnosti, neboť zasahují velkou plochu území. Roste počet letních vln veder, což vede k častějším přívalovým dešťům, bleskovým povodním, velkým bouřkám a silným větrům. Roste náchylnost půd k erozi a někde může dojít ke zhoršení zemědělských podmínek. Každopádně je dobré připravit se na nečekané, neboť proměny klimatu, jak již bylo řečeno, znamenají celkové změny pravidel, a ne jen zvýšené teploty či změněné srážkové úhrny.
V severních Čechách se pěstovalo víno
Za poslední tisíciletí se v Evropě vystřídalo tzv. středověké klimatické optimum ( 1050- 1300), proměnlivé klima (14. stol.) i tzv. malá doba ledová (asi 1500-1850), ukončená na konci 19. stol. chladnějším výkyvem. Před teplým 20. stoletím již Evropa (v první třetině milénia) zažila sušší a teplejší roky (tehdy bylo osídleno Grónsko a vinná réva se pěstovala nejen v severních Čechách, ale až v Prusku). Naopak malá doba ledová znamenala neúrodu zejména pro severní Evropu a Anglii. Je prokázán růst populace a prodlužování délky lidského života během klimatických optim a o to horší průběh krizí po změně klimatické oscilace.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
