Právo: Končí civilizační etapa, ale ještě je čas na změny

PREMIÉR VLADIMÍR ŠPIDLA PRO PRÁVO: * Mnozí vaši bývalí političtí souputníci a partneři tvrdí, že jste se od doby, co jste ještě nebyl premiérem, velice změnil. Zjistil jste něco v postavení předsedy vlády, co vás přimělo přistupovat k věcem jinak než dříve?

Takhle jednoduché to není. Ale nepochybně v pozici premiéra jste čím dál víc vystaven přemýšlení a získávání informací o vysloveně strategických věcech. Například musíme v poměrně krátké době učinit zásadní rozhodnutí, pokud jde o naše dlouhodobé zásobování energiemi všeho druhu. Přitom toto uvažování se odehrává na pozadí základní situace, že zhruba po osmdesáti letech začnou vážné problémy v zásobování energií jak globálním, tak pravděpodobně u nás. Roky předtím se musíme rozhodnout pro cestu, kterou půjdeme, což má v sobě těžká technická, a současně politická a sociální rozhodnutí. Stručně řečeno, po osmdesáti letech nebude možné, aby společnost spotřebovávala takové množství energie na osobu jako dosud.

* Z čeho při přípravě takového rozhodování vycházíte?

Tento problém nelze vyřešit v rámci národním, jedině kontinentálním. Mně se zdá, že Evropská unie je rámec, který pro to dostačuje, ale ani tím si nejsem stoprocentně jist. I to znamená strategické rozhodování, do jakých sítí a za jakých podmínek se včleníme, co to znamená pro národní bezpečnost, co můžeme a co nemůžeme zvládnout sami.

* Souvisí to s vládním návrhem reformy veřejných financí?

Ano. Rozhodnutí v oblasti energetiky znamená, že musíte významně modernizovat velikánskou infrastrukturu České republiky, a k tomu si potřebujete uvolnit zdroje, aby se dalo strategicky intervenovat. V současné době jsou zdroje pro nějaký pohyb v celém státním rozpočtu 18,6 procenta, a všechno ostatní je vázané. Jenom tento samostatný fakt znamená, že bychom to v budoucnosti nezvládli.

* Vám ale zatím obrazně i doslova křičí pod okny lidé, kteří necítí připravenost ani na takovou reformu. Odboráři oznámili, že budou opět demonstrovat. Vaše poznatky a jejich naladění se významně rozcházejí. Jak chcete najít cestu ke sblížení?

Jediná cesta je vytrvalý dialog uprostřed dílčích napětí a konfliktů. To patří k řešení těžkých problémů. Jinak se celkový názor nezmění, a to by nebylo dobré.

* Bojovou komunikaci musíte vést na několika frontách - nejen s odboráři, ale i s některými vlastními poslanci. Máte na ně něco připraveno?

Samozřejmě že ano. V pondělí jsem například byl na zasedání krajského výkonného výboru ČSSD v Brně a musím říct, že když soc. dem. postupně přesněji nahlíží do důvodů, které nás vedou k reformě veřejných financí, vede mě to k přesvědčení, že podpora uvnitř strany bude značná. To se týká i poslaneckého klubu.

* Z Vysočiny se stále ozývá Miloš Zeman, který se o vás naposledy vyjádřil, že jste byl dobrá dvojka, která ale jako jednička nevydržela zatěžkávací zkoušku materiálu. Berete Zemanovy neutuchající nepříznivé poznámky jako překážku?

Myslím, že se to nedá přeceňovat. Už jenom z označení lidský materiál, živá síla apod. je vidět obecnější postoj, který je subjektivní a podle mě už nemá žádný výraznější vliv.

* Nenajdou tyto výroky odezvu u stejně naladěných sociálních demokratů?

V politice je to vždy složitější a nepochybně každý výrok významného, byť bývalého představitele, má svou váhu a hodnotu. Ale jsem přesvědčen, že strategie, kterou má současné vedení ČSSD a kterou přesvědčeně zastávám, je uvnitř soc. demokracie dostatečně pevně zakotvena.

* Někteří vaši spolustraníci již v předstihu, před dovolenou, ohlásili, že na podzim budou chtít probrat vaše, jak tvrdí, příliš proamerické chování.

To bude dobrá diskuse. Ale když se podíváte na celkovou mapu politické situace: vztahy s Rakouskem jsou nejlepší, jaké kdy byly. Přijede sem Gerhard Schröder. Přijede sem za krátkou dobu nizozemský ministerský předseda. V září jedu do Egypta. Vztahy s Izraelem jsou dobré. O dobrých vztazích s našimi sousedy není pochyb. Vztahy s Ruskou federací jsou také jedny z nejlepších za určitou dobu. Je naprosto zřejmé, že to je vyvážená politika, která sleduje zájmy České republiky. Vztahy se Spojenými státy jsou také dobré. USA jsou nepochybně v současné době nejvýznamnějším státem v globálním měřítku a mít s nimi efektivní vztahy je dobré. A kromě obecných kritických výroků, které jste připomněl, nikdo nevznesl konkrétní argumenty, které by ukázaly, kde se zašlo za hranice vyvážené a koncentrované zahraniční politiky.

* Ve změti jednání doma i v zahraničí musí politik mít kritérium, kterým poměřuje svoje konání. Jaké je vaše kritérium?

Pro mě existuje několik kritérií, ale to nejzákladnější, kterým se řídím, je - možná bych to mohl říct až trošku nadneseně - velmi usilovný a pevný odpor proti jakémukoli politickému extremismu i v jeho zárodku. Dějiny jsou plné příkladů - nacistické Německo, Pol Potův režim v Kambodži - které ukazují, kam až může dojít extremismus. Lidé, kteří mu propadli, platí dvakrát: v okamžiku, kdy vytvářejí tento režim, i v okamžiku, kdy se tento režim hroutí.

* To je negativní vymezení. Jaké je pozitivní?

To, čemu opravdu věřím - že originální přínos evropské kultury do politického systému je sociální demokracie, to znamená koncepce, která je neextrémní, demokratická a dbá na to, aby zůstala zachována sociální soudržnost společnosti.

* Vaši odpůrci naopak obviňují z jistého extremismu vás - že právě vy jste sociální demokracii s rozvinutou sítí sociálního státu ve svých nejčerstvějších postojích zradil.

Opět není jasné, co se tím míní. Jedna věc je podle mě naprosto zřejmá. Má-li se uchovat základní koncepce sociálního státu, to jest vyrovnávání příležitostí, tak je nutné udržet veřejné finance v pořádku. Dějiny jsou toho plné: jakmile došlo ke zhroucení veřejných financí, znamenalo to destrukci sociálního státu bez naděje na jeho obnovení. Naopak snaha stabilizovat veřejné finance, uvolnit prostředky na nutnou modernizaci do budoucna je přesným sledováním soc. dem. pojetí světa.

* Po nedávné konferenci světových levostředových lídrů v Londýně jste uvedl, že lidem se musí říci, že návyky, které mají v přístupu k podpoře státu, je třeba přehodnotit. Proč?

Na začátku jsme se dotkli neobyčejně složité záležitosti energetických zdrojů. Teď se můžu dotknout další takové záležitosti. Postihla nás velká vlna sucha. Je pravděpodobné, že se jedná o globální změnu. Je taky dosti zřejmé, že pokud nebudeme schopni sdílet ve větší míře svoje bohatství se třetím světem, nepodaří se odvrátit takové globální změny, které nakonec zasáhnou nás způsobem, který bude zničující. I když si nemyslím, že by lidstvo vyhynulo. Společně s některými jinými tvory má základní strategii využívat veškeré zdroje zvyšováním počtu jedinců. I kdyby došlo k nějaké zásadní ekologické destrukci, zůstalo by pár procent lidí zachováno, a jak jsme se od doby kamenné postupně dostali až ke dnešní civilizaci, tak by se cyklus zřejmě opakoval. Ale přišlo by mi líto, kdybychom podlehli takové jednoduché přírodní regulaci a náš rozum a civilizační schopnosti by zůstaly stranou.

* Jakou to má spojitost s návyky, které u nás i jinde lidé mají vůči pomáhajícímu státu?

Z toho je totiž zřejmé, že se musí modernizovat a přehodnotit celková koncepce sociálního státu. Musíme si přiznat, byť je to smutné - my žijeme z prémie, kterou přímo či nepřímo odebíráme ze třetího světa. Můžeme uvažovat, jak to změnit, nemusíme cítit až tak špatné svědomí, protože některé věci nejsou přímým imperiálním úmyslem, ale spíš vedlejším produktem. Ale přesto z té prémie žijeme, a to znamená, že určité systémy, určité postoje, určité standardy v perspektivách desítek let budeme muset přehodnotit. Například tato krajina velmi významně ztratila schopnost zadržovat vodu a my budeme muset uvažovat o tom, jak tuto schopnost vrátit, abychom snížili klimatické extrémy. Značné množství našich prostředků z přímé spotřeby tak budeme muset přesunout do dlouhodobých modernizačních a civilizačních změn. A to jsou věci, které prostě musíme vzít v úvahu. Jsme na konci určitého civilizačního modulu a teď je tak akorát čas, abychom se měnili.

* To, co říkáte, je nesmírně vážné a důležité, ale je to v naprostém rozporu s ustálenou představou o chování politika v moderní společnosti. Ten se snaží říkat za každou cenu pozitivní zprávy, často i za pomoci manipulace, jen aby byl znovu zvolen. Vy právě říkáte věci vyloženě negativní, téměř poplašné zprávy. Neobáváte se, že vás to jako politika smete?

To nejsou poplašné zprávy, protože trendy jsou celkem zřejmé.

* Lidé ale jsou zvyklí žít ve své bublině a neradi slyší, že se lidstvo ocitá v kritické situaci.

Jistěže ano. Ale já přece jasně říkám, že je ještě čas a že jestliže využijeme lidské tvořivosti a solidarity, pak jde o zvládnutelnou úlohu. Jenom si musíme uvědomit, že to je úloha. Že budoucnost nepřijde sama od sebe, ale že typ budoucnosti, který přijde, je velmi závislý na tom, jaké bude naše chování a jednání a jaká bude v uvozovkách naše politika. Takže to, že musíme uvolnit reformou veřejných financí a modernizací sociálního státu prostředky k tomu, abychom dosáhli nutné modernizace naší společnosti, je důležité. Ale od konzervativců nebo bytostných liberálů nás odlišuje to, že tyto prostředky nechceme uvolnit k soukromé spotřebě. My je chceme uvolnit k tomu, aby se daly sledovat dlouhodobé strategické společenské projekty. Například změna struktury české krajiny bude zřejmě vyžadovat desítky let, a to nelze sledovat jednoduchými tržními mechanismy. To není žádná poplašná zpráva. To je naopak optimistická zpráva, že tento cíl je dosažitelný - ale je důležité za ním důsledně jít.

* Kdysi vás překvapily výsledky sociologického průzkumu, jenž ukázal, že v české populaci je vysoké procento lidí, kteří by ze všeho nejraději takříkajíc zůstali za pecí.

To je pravda. Nešlo o žádnou statistickou fluktuaci. Je velmi zřetelné, že u nás je jistá tendence k izolacionismu, respektive obava před velkým světem. To ano, a to jsem si uvědomoval. Vždyť žiju ve své zemi, znám v ní mnoho lidí a vedu s nimi nejrůznější debaty. Ale mě překvapila hodnota toho čísla, která byla opravdu velká. Myslím, že do jisté míry je to spojeno s naší historickou zkušeností vnitrozemského středoevropského zemědělského národa, který v okamžiku, kdy se objeví nějaké větší množství cizinců, má zafixováno, že to nejsou nějací přátelští námořníci jako v Rotterdamu, ale většinou nějací soldáti, kteří se v dějinách přes naše území přehnali. Jistá obava z tlaku vnějšího světa je proto pochopitelná. Ale v současné době už to není pro nás strategie, která by nás mohla vést k úspěchu, ke kvalitě života a k aktivnímu podílu na rozvoji lidské civilizace.

* Víte přece ale sám, že zažité zvyky, které jsou navíc součástí národní povahy, se překonávají nesmírně těžko. Jak to budete dělat?

Ano, nepochybně se překonávají velmi těžko - ale nepochybně se překonávají. Zažité nepřátelství mezi Francií a Německem trvalo dobrých tisíc let. A za posledních padesát let došlo k zásadní změně postoje. Když je člověk v Německu nebo ve Francii, tak to jasně vidí. Slyšel jsem to i od některých politiků, které jsem z francouzské strany považoval za trochu "nacionalističtější". Zazněly od nich tak velké výroky o smíření s Německem, že jsem byl překvapen, jak hluboce procítěné to měli. A přitom jsou to lidé, kteří například byli v odboji. Takže jediné, co je možné, je systematicky se otevírat, vést debatu, modernizovat se, protože energetický problém, jak už jsem řekl, je neřešitelný v národním rámci, jakákoli ze základních civilizačních hodnot není řešitelná v národním rámci. Jestliže chceme být na odpovídající vědecké, technické a kulturní úrovni, tak se musíme zapojit do těch nejprogresívnějších světových sítí.

* Přímo jste neodpověděl na otázku, zda nemáte obavy, že vás otevřenost ve výrocích smete.

V politice nikdy není jistota. Ale já jsem přesvědčen o tom, že jestliže se věci předloží v odpovídajícím kontextu, tak je možné je obhájit. Samozřejmě, stane se, že věci neobhájíte a potom se ukáže, že jste měl pravdu, nebo se může ukázat, že jste naopak vy byl ve slepé uličce. To patří k politickému životu. Já nemám obavu. Nemám. Jsem přesvědčen, že naše společnost je tradičně zvídavá, vynalézavá, že má tendenci jít kupředu a nebojí se střetnutí, pokud je vidí, pokud jsou definována.

* Máte jako politik svůj minimální a maximální program?

Mám. Minimální program je založit v tomto volebním období pevnou stabilitu sociálního státu tím, že zvládneme reformu veřejných financí. Součástí toho minimálního programu je efektivní včlenění do Evropské unie, abychom nebyli druhořadým členem. A maximální program je úspěchem té reformy uvolnit dostatečné prostředky pro to, abychom mohli dát společnosti zásadní modernizační impuls. Jde o rozvoj našeho hlavního zdroje - schopností lidí a společenské tvořivosti. To znamená koncentrovat se na schopnost produkovat co nejvyšší přidanou hodnotu, na modernizaci schopností jednotlivců a celé společnosti zvládat budoucnost.

---

reklama

---