Časopis Krkonoše: Návarov voní douglaskami

Člověk při svém zrození je zasazen do svého prostředí, má své kořeny v půdě rodného kraje tak jako strom, který potřebuje ke svému růstu potřebné klima a podmínky. Ne nadarmo říká jedno české přísloví "Kde se kdo zrodí, tam se také hodí". I stromy mají svůj kraj, místo, půdu a polohu, kde se jim daří nejlépe; kde jsou zdravé a dosahují maximálních rozměrů a ladných tvarů, které jim dala příroda do vínku podle jednotlivých rodů. Někdy však najdou vhodné prostředí i daleko od své původní domoviny. Jsou místa spojená se stromy, které citlivému pozorovateli přírody nevymizí z paměti. Mám rád lidi a stromy. To nás učil profesor dendrologie na lesnické škole v Hranicích. Začalo to právě zde na školním polesí paršovickém, kde jsme prováděli prořezávky náletu nejkvalitnějších modřínů v českých zemích, které nemají takřka žádnou běl. Smrk má pro mě své místo na Šumavě u Kubovy Huti na polesí Lipka, nedaleko od boubínského Krále Šumavy. Jedle - královna našich dřevin - trůní pod Královou Holí ve Slovenském ráji. Matka lesa - buk - zaplňuje hájemství polesného Indrucha okolo lesní rezervace Sidonie ve Vlárském průsmyku v Bílých Karpatech. Borovice zas na písčitých dunách Pomořanska a v nedozírných porostech okolo řeky Ankary coby sibiřský cedr. Douglaskami voní kraj kolem Návarova - krásného koutu pod našimi horami se středověkým hradem z poloviny 14. století a sousedním malebným zámečkem s parkem. Kraj Antala Staška a jeho "Blouznivců". Zde si řeka Kamenice prodírá cestu svými až 150 m vysokými kaňony z Jizerských hor do pískovcových skal Českého ráje. Ne nadarmo je kraj spojen se jmény takových velikánů našich novějších českých dějin, jako je František Palacký a František Ladislav Rieger, po kterých jsou pojmenovány turistické cesty podle Kamenice a Jizery. Douglaska. Mnoho lidí-laiků řekne: "To je ta voňavá jedle." Lesník nebo botanik však odpoví: "Nikoliv, je to samostatný botanický rod Pseudotsuga, který obsahuje sedm druhů rostoucích v Severní Americe a ve východní Asii. V třetihorách rostl jeden druh blízce příbuzný dnešnímu americkému Pseudotsuga macrocarpa i v Evropě." Lesnicky a hospodářsky je nejdůležitější druh douglaska tisolistá - Pseudotsuga taxifolia Lamb., která roste v západní Severní Americe, kde byla r. 1795 objevena botanikem Menziesem a v roce 1827 skotským botanikem Davidem Douglasem přivezena do Evropy. Abychom se seznámili s tímto nádherným stromem, který u nás zdomácněl v parcích, ale místy i v lesních porostech, požádal jsem majitelku Lesního statku Navarov paní Helenu Wilsonovou a správce jejího lesního majetku, lesníky Františka Dolenského a jeho syna Martina, aby nás provedli unikátním douglaskovým porostem, který nemá v českých zemích - a zřejmě i ve střední Evropě - obdoby. Lesní porosty douglasky tisolisté se nacházejí ve vlastibořské části navarovského majetku na západním svahu údolí Kamenice na výměře 4,35 hektarů. V roce 1876 tehdejší majitel panství August Fredenberg koupil od nadlesního Geyera z Karlshofenu nad Veserou 3 000 kusů jednoletých sazenic k pokusnému pěstování na paseku o rozloze tří jiter (1 jitro = 57,55 a). Tato výsadba měla takový úspěch, že o rok později objednal semeno douglasky z Ameriky a předložil zemědělské radě pro Čechy návrh, aby byly započaty v Čechách aklimatizační pokusy. Tyto douglaskové porosty v 80. letech minulého století sloužily jako výzkumné plochy Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Zbraslav-Strnady. Podrobné výzkumy zde prováděl ing. Věroslav Samek, kterému patřila v této době i vlastibořská hájenka. Douglaskové porosty jsou nyní staré 127 let s dřevní zásobou dle nynějšího lesního hospodářského plánu 774 m3/ha. Douglaskové porosty pro svoji mimořádnost a kvalitu byly a jsou navštěvovány a vždy vysoce hodnoceny mnoha exkurzemi lesnických odborníků, mj. i skupinou studentů a profesorů lesnické univerzity z Frederictonu (hlavní město východokanadské provincie New Brunswick), kteří tu k našemu překvapení viděli tak kvalitní porost douglasek - domácích na opačném konci jejich velkého státu - poprvé v životě! Správce majetku František Dolenský říká: "Dle nového lesního hospodářského plánu je do porostů umístěna obnovní těžba, protože vzhledem ke své výšce a velikosti korun již stromy trpí polomy a vývraty. Problém bude dělat odbyt kulatiny, protože pilaři ani truhláři nejsou na tuto dřevinu zvyklí a v praxi ji neznají." Mohu potvrdit, že douglaskové dřevo je velice kvalitní, stejnoměrně rostlé jako smrkové, má červené jádro, úzkou zarůžovělou běl. Je velmi pevné a pružné, a protože má více pryskyřičných kanálků, je těžší než smrk (specifická váha 0,45; douglaska 0,49 - 0,61). Dřevo při použití na obklady má nádherný fládr a zůstává barevně stálé (oproti modřínu, který tmavne). Douglaska u nás zdomácněla. Je lesnicky oblíbena, patří mezi meliorační a zpevňující dřeviny na kvalitních půdách v polohách do 500 m n. m. Toho je dokladem i 127 let starý porost na panství Navarov, kde největší strom, "královna", měří 47 m, obvod v prsní výšce (tj. 1,3 m) dosahuje 3,7 m a hmota činí 19,35 m3. V porostu najdeme i mnoho stromů, které jsou sice o něco slabší, ale dosahují výšek přes padesát metrů. Douglaskový porost u Vlastiboře je skutečným chrámem přírody, který by měl každý lesník a milovník přírody zhlédnout, kde se v každou denní dobu místo kadidla line vůně pomerančů z jehlic se dvěma bílými pruhy na rubu.

---

reklama

---