Časopis Krkonoše: Návrat jedle do Jizerských hor
24.4.2003 | TRUTNOV | Časopis Krkonoše
V lesích Jizerských hor, ještě v období, kdy člověk svou činností teprve začínal ovlivňovat a měnit své okolí významnějším způsobem, měla jedle bělokorá zhruba 30% podíl na celkové druhové skladbě porostů. Dnes však patří mezi nejvíce ohrožené dřeviny, a to nejen v Jizerských horách. Příčinou této situace byl především nevhodný způsob hospodaření používaný v minulosti, při kterém vznikaly velké paseky. Na takových plochách se jedle, vyžadující vyšší vlhkost ovzduší a půdy a v mládí i zastínění, již nedokázala prosadit. Tehdejší hospodáři rovněž preferovali rychleji rostoucí smrk, který umožnil lépe uspokojit narůstající spotřebu dřeva. Setkání s jedlí můžeme dnes považovat za nevšední zážitek, a to nejen z důvodů její vzácnosti, ale i pro její krásu a vznešenost.
Mezi domácími druhy dřevin je schopná dorůst největšího objemu kmene - až 45 m3. Dosahuje stáří až 500 let, výšky 55-60 m a průměru kmene přes 2 m. Kůra jedlí je ve srovnání se smrkem nápadně bělošedá, jakoby stříbřitá, u mladých stromů téměř hladká, u stromů starších od spodní části kmene podélně rozpukaná. Větve vyrůstají z kmene téměř kolmo. Celkový vzhled koruny starých jedlí je typický tzv. "čapím hnízdem". Hlavní vrchol zpomaluje ve stáří svůj výškový přírůst a okolní postranní větve přirůstají rychleji. Vzniká tak dojem uťatého, plochého vrcholu, připomínajícího právě čapí hnízdo. Jedlové šišky, na rozdíl od ostatních domácích dřevin, stojí směrem vzhůru jako svíčky, soustředěny až na samém vrcholu koruny. Pohled na tuto nádheru je jednou z nepeněžních odměn pro sběrače šišek, když se po náročném výstupu do koruny jedle proderou až k vrcholu. Šišky jsou smolnaté, dosahují velikosti 10-20 cm. Nezralé mají zelenou až fialovou barvu. Dozrávají v závislosti na průběhu počasí v září až říjnu, kdy postupně hnědnou.Tou dobou také probíhá jejich sběr. V plné zralosti se šišky rozpadají a šupiny i s poměrně těžkými semeny padají na zem do blízkého okolí mateřského stromu. Vřetena šišek mohou po jejich rozpadu zůstávat na stromech i několik let. Jedle patří mezi jednodomé dřeviny. To znamená, že na jednom stromě vyrůstají samičí i samčí květy.
Jehlice na větvích jsou jakoby rozčísnuty do dvou vodorovně uspořádaných řad. Jsou 2-3 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, lesklé a na rubu s dvěma podélnými bílými proužky. Po rozemnutí aromaticky voní po pryskyřici. Chvojí z jedle je využíváno pro dekorativní účely - na vazby věnců a na výrobu vánočních svícnů a ozdob. V současné době získává opět oblibu jako vánoční strom a pro tyto účely se pěstuje na plantážích. V mladém věku do 10 let přirůstá jedle velmi pomalu, a proto vyžaduje jemnější způsoby hospodaření, aby v zástinu porostu získala náskok před ostatními rychleji rostoucími dřevinami. I v silném zástinu dokáže přežívat mnoho let a čekat na svou příležitost, až jí mohutné stromy rostoucí nad ní uvolní místo. Pro tuto schopnost nazývají lesníci tyto jedle "čekatelkami". U některých stromů rostoucích pod porostem byl napočítán u jedlí vysokých 2 m s průměrem kmínku 5-8 cm věk až 100 let. To je opravdu úctyhodná trpělivost. Svým hlubokým kůlovým kořenem s postranními kotvicími panohy je jedle velmi pevně ukotvena v půdě a dokáže, na rozdíl od smrku, odolávat mnohem lépe větrným vývratům. V porostech tím plní významnou zpevňující funkci. Jedlové dřevo má podobné uplatnění jako dřevo smrkové a bylo ceněno především jako stavební. Pro dobrou štípatelnost bylo v minulosti vyhledáváno na výrobu šindelů. Má dobrou trvanlivost pod vodou, a proto se využívalo pro stavbu malých vodních hrází, jezů apod. Dřevo jedle bylo oblíbené pro výdřevy v důlních prostorech pro svou schopnost "varovat" slyšitelným praskotem ještě před zhroucením výdřevy a následným závalem.
Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory vymezila v rámci Programu záchrany genofondu lesních dřevin soubor opatření, jejichž cílem je napomoci této významné dřevině v návratu zpět do jizerskohorských lesů. Jejich realizace probíhá ve vzájemné spolupráci s místně příslušnými lesními správami Lesů České republiky, s. p. Východiskem je předpoklad, že nejvhodnější pro umělou obnovu dřevin, tedy nejen jedle, je využití místních populací, které se již po generace přizpůsobují místním podmínkám. Zbytek populace jedle v Jizerských horách představuje zhruba 1 500 přežívajících dospělých jedinců, z nichž velké procento vykazuje již značné poškození a nelze u nich předpokládat další plodnost. Veškerá možná opatření je proto nutné provádět intenzivně, protože hrozící nebezpečí zániku této populace je reálné. Základním opatřením pro záchranu jizerskohorské jedle je inventarizace výskytu přežívajících jedinců. Ta byla již provedena a průběžně se aktualizuje. Jednotlivé jedle jsou očíslovány a každoročně se sleduje jejich plodnost. Při sběru osiva je evidován počet sebraných šišek. Jednotlivým stromům je věnovaná individuální péče. V případě potřeby jsou například koruny jedlí citlivě uvolňovány od útlaku okolních dřevin buď pokácením těchto "škodících" stromů, nebo jenom odstraněním jejich větví. Okolí jedlí je navíc chráněno před případnou těžbou, aby bylo zachováno odpovídající mikroklima, na jehož změny je jedle značně citlivá. Označování stromů usnadňuje jejich vyhledávání v terénu při odhadech úrody a vlastním sběru i jejich ochranu před případným poškozením, např. odřením kůry při přibližování dřeva.
Na základě odhadu úrody je prováděn sběr šišek. I v letech, kdy není úroda silná, se sbírá průměrně kolem 100-200 kg šišek. V roce 1998, kdy byla mimořádná úroda, bylo sebráno rekordních 1 700 kg z celkového počtu 300 plodících jedlí. Vlastní sběr se provádí výstupem do koruny stromů pomocí horolezecké techniky, která nepoškozuje strom. Ke sběru jsou vybírány stromy, na nichž je ze země při odhadu úrody napočítáno alespoň 5 kusů šišek. Sběry v počtech několika set šišek z jednoho stromu jsou vzácné, ale občas se s nimi setkáváme, průměrně to bývá kolem 15-30 šišek. V lesních školkách jsou ze semen pěstovány sazenice. Vzhledem k již zmíněnému pomalému růstu trvá vypěstování výsadbyschopné sazenice průměrně 4-6 let. Pro srovnání: u smrku stačí 2-3 roky. Sazenice je bezpodmínečně nutné po výsadbě chránit před poškozováním zvěří, která je s oblibou vyhledává a okusuje výhony, ohryzává kůru nebo na nich samci vytloukají paroží. K hlavním způsobům ochrany patří výsadba do oplocenek, případně do individuálních oplůtků. Proti ohryzu kůry se kmínky ošetřují nátěrem repelentů, které zvěř odpuzují. Po dohodě s Lesy České republiky byly v Jizerských horách vymezeny lokality, v nichž se pro výsadby používají výhradně sazenice jizerskohorského původu, aby byl zajištěn její genofond pro budoucí generace. Podaří-li se zabezpečit sběry osiva a pěstování sazenic v dostatečném množství, bude se veškerá jizerskohorská jedle umisťovat přednostně zpět do Jizerských hor.
V současné době je v lesních školkách rozpěstováno kolem 230 tisíc kusů sazenic jizerskohorských jedlí v různém stáří a za uplynulé tři roky se již několik tisíc sazenic vysázelo zpět do lesů na pečlivě vybraná stanoviště. Je možné prohlásit, že se jizerskohorská jedle do Jizerských hor začíná opět vracet. Její návrat však bude pomalý, dlouhodobý a nákladný. Bude vyžadovat velké úsilí lesníků a pracovníků ochrany přírody a jsem přesvědčen, že i odpovídající zájem veřejnosti.
reklama
Jehlice na větvích jsou jakoby rozčísnuty do dvou vodorovně uspořádaných řad. Jsou 2-3 cm dlouhé, na líci tmavě zelené, lesklé a na rubu s dvěma podélnými bílými proužky. Po rozemnutí aromaticky voní po pryskyřici. Chvojí z jedle je využíváno pro dekorativní účely - na vazby věnců a na výrobu vánočních svícnů a ozdob. V současné době získává opět oblibu jako vánoční strom a pro tyto účely se pěstuje na plantážích. V mladém věku do 10 let přirůstá jedle velmi pomalu, a proto vyžaduje jemnější způsoby hospodaření, aby v zástinu porostu získala náskok před ostatními rychleji rostoucími dřevinami. I v silném zástinu dokáže přežívat mnoho let a čekat na svou příležitost, až jí mohutné stromy rostoucí nad ní uvolní místo. Pro tuto schopnost nazývají lesníci tyto jedle "čekatelkami". U některých stromů rostoucích pod porostem byl napočítán u jedlí vysokých 2 m s průměrem kmínku 5-8 cm věk až 100 let. To je opravdu úctyhodná trpělivost. Svým hlubokým kůlovým kořenem s postranními kotvicími panohy je jedle velmi pevně ukotvena v půdě a dokáže, na rozdíl od smrku, odolávat mnohem lépe větrným vývratům. V porostech tím plní významnou zpevňující funkci. Jedlové dřevo má podobné uplatnění jako dřevo smrkové a bylo ceněno především jako stavební. Pro dobrou štípatelnost bylo v minulosti vyhledáváno na výrobu šindelů. Má dobrou trvanlivost pod vodou, a proto se využívalo pro stavbu malých vodních hrází, jezů apod. Dřevo jedle bylo oblíbené pro výdřevy v důlních prostorech pro svou schopnost "varovat" slyšitelným praskotem ještě před zhroucením výdřevy a následným závalem.
Správa Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory vymezila v rámci Programu záchrany genofondu lesních dřevin soubor opatření, jejichž cílem je napomoci této významné dřevině v návratu zpět do jizerskohorských lesů. Jejich realizace probíhá ve vzájemné spolupráci s místně příslušnými lesními správami Lesů České republiky, s. p. Východiskem je předpoklad, že nejvhodnější pro umělou obnovu dřevin, tedy nejen jedle, je využití místních populací, které se již po generace přizpůsobují místním podmínkám. Zbytek populace jedle v Jizerských horách představuje zhruba 1 500 přežívajících dospělých jedinců, z nichž velké procento vykazuje již značné poškození a nelze u nich předpokládat další plodnost. Veškerá možná opatření je proto nutné provádět intenzivně, protože hrozící nebezpečí zániku této populace je reálné. Základním opatřením pro záchranu jizerskohorské jedle je inventarizace výskytu přežívajících jedinců. Ta byla již provedena a průběžně se aktualizuje. Jednotlivé jedle jsou očíslovány a každoročně se sleduje jejich plodnost. Při sběru osiva je evidován počet sebraných šišek. Jednotlivým stromům je věnovaná individuální péče. V případě potřeby jsou například koruny jedlí citlivě uvolňovány od útlaku okolních dřevin buď pokácením těchto "škodících" stromů, nebo jenom odstraněním jejich větví. Okolí jedlí je navíc chráněno před případnou těžbou, aby bylo zachováno odpovídající mikroklima, na jehož změny je jedle značně citlivá. Označování stromů usnadňuje jejich vyhledávání v terénu při odhadech úrody a vlastním sběru i jejich ochranu před případným poškozením, např. odřením kůry při přibližování dřeva.
Na základě odhadu úrody je prováděn sběr šišek. I v letech, kdy není úroda silná, se sbírá průměrně kolem 100-200 kg šišek. V roce 1998, kdy byla mimořádná úroda, bylo sebráno rekordních 1 700 kg z celkového počtu 300 plodících jedlí. Vlastní sběr se provádí výstupem do koruny stromů pomocí horolezecké techniky, která nepoškozuje strom. Ke sběru jsou vybírány stromy, na nichž je ze země při odhadu úrody napočítáno alespoň 5 kusů šišek. Sběry v počtech několika set šišek z jednoho stromu jsou vzácné, ale občas se s nimi setkáváme, průměrně to bývá kolem 15-30 šišek. V lesních školkách jsou ze semen pěstovány sazenice. Vzhledem k již zmíněnému pomalému růstu trvá vypěstování výsadbyschopné sazenice průměrně 4-6 let. Pro srovnání: u smrku stačí 2-3 roky. Sazenice je bezpodmínečně nutné po výsadbě chránit před poškozováním zvěří, která je s oblibou vyhledává a okusuje výhony, ohryzává kůru nebo na nich samci vytloukají paroží. K hlavním způsobům ochrany patří výsadba do oplocenek, případně do individuálních oplůtků. Proti ohryzu kůry se kmínky ošetřují nátěrem repelentů, které zvěř odpuzují. Po dohodě s Lesy České republiky byly v Jizerských horách vymezeny lokality, v nichž se pro výsadby používají výhradně sazenice jizerskohorského původu, aby byl zajištěn její genofond pro budoucí generace. Podaří-li se zabezpečit sběry osiva a pěstování sazenic v dostatečném množství, bude se veškerá jizerskohorská jedle umisťovat přednostně zpět do Jizerských hor.
V současné době je v lesních školkách rozpěstováno kolem 230 tisíc kusů sazenic jizerskohorských jedlí v různém stáří a za uplynulé tři roky se již několik tisíc sazenic vysázelo zpět do lesů na pečlivě vybraná stanoviště. Je možné prohlásit, že se jizerskohorská jedle do Jizerských hor začíná opět vracet. Její návrat však bude pomalý, dlouhodobý a nákladný. Bude vyžadovat velké úsilí lesníků a pracovníků ochrany přírody a jsem přesvědčen, že i odpovídající zájem veřejnosti.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
