MF Dnes: Přichází další masové vymírání?

Stojí život na Zemi na pokraji katastrofy? Jsme na začátku, nebo dokonce už v běhu masového vymírání druhů? Velké mořské ryby jsou před vymřením. Devadesát procent mečounů, tuňáků, ale i žraloků zmizelo za 50 let, píše časopis Nature. Již dříve vědci varovali: Do 30 let vyhyne čtvrtina druhů savců, každý devátý druh ptáků, 90 procent druhů hmyzu. Každý den vlivem kácení deštných pralesů vymírá na 80 druhů rostlin a živočichů. Tedy tři druhy co hodinu… Jak vlastně docházejí vědci k uvedeným číslům? „Tato alarmující tvrzení se často opírají buď o nic, nebo o to, že je to přece dávno známá věc,“ tvrdí David Storch z Centra pro teoretická studia Univerzity Karlovy v Praze, který se zabývá evoluční ekologií a makroekologií. Jak vlastně vznikají odhady počtu žijících druhů? Kolik druhů vůbec Zemi obývá, se nejdřív vůbec nevědělo, dodnes jsou jich popsány asi dva miliony. Pak v roce 1982 entomolog Terry Erwin odhadl počet druhů členovců (ti představují naprostou většinu všech druhů organismů) asi na 30 milionů. Rozprášil aerosol s insekticidem na 19 jedinců jednoho druhu stromu v tropickém pralese a sesbíral všechny brouky, kteří v tu chvíli obývali jejich koruny. Bylo jich devět tisíc a patřili celkem k 1200 druhům. A pak počítal - kolik je druhů tropických stromů, kolik brouků na nich asi žije, jaká je míra jejich specializace, pak přičetl odhadem ostatní druhy tropických členovců a k tomu asi tři miliony netropických druhů. Nedávno však byl tento odhad revidován díky práci českých entomologů, jmenovitě Vojtěcha Novotného a kolegů z Biologické fakulty Jihočeské univerzity. Dokázali, že druhy hmyzu jsou mnohem méně specializované, než se soudilo, a tak se někdejší odhad snížil na čtyři až pět milionů členovců. Celková druhová rozmanitost se tedy dnes odhaduje na 5 až 10 milionů. Jak vědci vlastně zjišťují tempo vymírání druhů? Existuje statistická zákonitost týkající se vztahu plochy určitého území a počtu druhů na této ploše. Pak právě velikost úbytku plochy pralesa pomáhá odhadovat velikost úbytku druhového bohatství, a to i bez znalosti oněch druhů. Všechny odhady současné rychlosti vymírání druhů se týkají tropického pralesa. Právě proto, že je druhově nejbohatší, že tam žije nejvíc nepoznaných druhů a že se rychle kácí. Ale ukazuje se, že vše je mnohem složitější. Zákonitosti na ostrovech už možná známe, ale jaká je závislost plochy a počtu druhů jinde, jak se liší různá místa co do druhového složení, se vlastně pořád neví. Jistě, podle něčeho by se odhady dělat měly, nějaký vztah tam určitě platí a určitě v pralesích něco vymírá. Avšak rozhodně je to méně než běžné odhady a nevěřím, že už teď žijeme v době masového vymírání. Co tedy soudíte o zprávách, že do 30 let vymizí čtvrtina savců, každý devátý druh ptáka atd.? Jsou založené právě na těch nepřesných výpočtech. Nakolik vůbec platí pro dynamický pevninský deštný prales? Nevíme. Nevíme pořádně nic o bezobratlých. U savců alespoň známe druhy, které opravdu vyhynuly (i když také ne zcela jistě), ví se o mnoha reálně velmi ohrožených druzích. Na očích jsou zejména velcí savci. Zjevně se razantně zmenšil areál jejich rozšíření, neboť třeba v Africe přežívají už jen ve velkých rezervacích, ale to není důkaz, že musí vyhynout. Většina druhů je vzácných i v úplně neporušené přírodě a jen velmi málo je hojných, ať už ve smyslu početnosti populací, nebo areálu rozšíření. Většina druhů je tedy ohrožená pořád a byla vždycky. V dobách ledových mnohé druhy, zvláště lesní, též přežívaly jen v malých útočištích. Nejen v našem pásu, ale i v Africe, kde tehdy tropické lesy zmenšily svou plochu do velikosti ostrůvků ve vlhkých místech u řek a v horách. A přesto druhy v něm žijící přežily, protože tu jsou dodnes. Proč je tedy názor, že masově vymírají druhy, tak široce rozšířen? Problémy se zveličují? Lidé se začali pozastavovat nad obrovskou rychlostí kácení tropických pralesů. A pokud se všechny vykácejí, tak všechny druhy v něm žijící opravdu zmizí a to je opravdu asi devadesát procent druhového bohatství Země. Ne, obavy nejsou nemístné. Jde o to, že se to zatím nestalo. Ale možná zčásti i kvůli tomu, že se začalo bít na poplach, že vznikly národní parky, takže je pořád co chránit. A rovněž to neznamená, že to nemůže nastat, třeba právě vlivem globálních změn klimatu. Ale o tom, co se děje teď, se to prohlásit nedá. O velkých vymíráních jsme se dozvěděli z fosilních záznamů (jak jinak), ale to, co se děje dnes, by zatím ve fosilním záznamu stopy vůbec nezanechalo. Pokud by přece nyní k masovému vymírání docházelo - nebo v budoucnu mělo dojít - kdo přežije? Jaké šance má člověk? Masová vymírání přežívají druhy početné a velmi rozšířené. A člověk je nejrozšířenějším, nejúspěšnějším druhem na Zemi. Takže ze statistického pohledu bychom vymřít neměli. I kdyby zmizeli všichni lidé ze Starého světa, určitě by jich bylo dost ve světě Novém. Ale tohle všechno vůbec neznamená, že se to nemůže stát a že nevymřeme, jde spíš o pravděpodobnostní úvahu. Zatím jsme mluvili jen o deštných pralesích - jak je na tom vlastně naše „přehlednější“ Evropa? Tady se od 17. století vlastně nic moc neděje. Evropa byla už velmi dávno odlesněna, mnoho druhů vyhubeno - významně v neolitu a pak definitivně v baroku, kdy u nás došlo k celkové plošné kolonizaci krajiny a jejímu největšímu využití a přeměně v pole, pastviny. O vymírání celých druhů tady nejde, občas sice nějaký zmizí, ale nejčastěji jde o druh v našich oblastech okrajový, který jinde přežívá. Spousta druhů ubyla, ale spousta jich i přibyla, takže je to skoro vyrovnané. V Severní Americe zjistili, že za posledních čtyřicet let dokonce 51 procent druhů ptáků přibylo a 49 procent ubylo. Mnohem víc však mizí druhy otevřené krajiny. Souvisí to asi se závažnými změnami současné krajiny. Ubývá bezlesých ploch, krajina zarůstá a také většinou ubývají právě druhy zemědělské krajiny a přibývají druhy lesní. Přibývá i šelem - dřív je člověk z krajiny vytlačil, pronásledoval je jako škodnou, a oni tu opuštěnou krajinu teď opět dobývají. Vy o Evropě mluvíte, jako by tam nebylo třeba nic chránit… Ne, to samozřejmě ne, jen jejím problémem není vymírání celých druhů. To hlavní, co se evropské a severoamerické přírodě děje, je, že člověk ustoupil ze zemědělské krajiny, nepotřebuje jí tolik a krajina se buď urbanizuje, nebo zarůstá lesem. Takže často přibývá druhů, které jakoby nepotřebujeme, nejsme na ně zvyklí, a ubývají druhy, které jsme měli rádi, které patřily k tradiční krajině, což samozřejmě vážný problém je. Vlastně asi není tak důležité nalinkovat si kolonky na vymírání masové či občasné, jako se spíš snažit zabránit jakémukoli mizení druhů… No jistě. Příroda je vždy na hranici ohrožení, nikdy není v klidu, vždy se odehrávaly katastrofy, jen byly větší a menší. Před 10 tisíci lety se děly daleko horší věci než teď, na konci doby ledové se odehrávaly každých tisíc let změny oceánského proudění, prudké ochlazení střídalo prudké oteplení - a přesto to většina druhů přežila. Příroda je přirozeně proměnlivá a vymírání - i když většinou menšího rozsahu než to dnešní - je součástí její dynamiky. Když si řekneme: Tak, děje se masové vymírání, žijeme na konci světa, mohlo by to vést k rezignaci. Ale podle mne je třeba si říci: Zatím k tomu nedošlo a dá se tomu čelit.

---

reklama

---