MF Dnes/Vesmír: Sysel obecný: z obávaného škůdce ohrožený druh
13.9.2003 | PRAHA | MF Dnes/Vesmír
Jedno z předních míst mezi ohroženými druhy naší zvířeny zaujímá sysel obecný. Je to středně velký hlodavec s nenápadným zbarvením a zajímavým osudem, v jehož pozadí vždy stál člověk.
Sysel obecný (Spermophilus citellus, syn. Citellus citellus) patří do čeledi veverkovitých, ale od blízce příbuzné veverky obecné se dost liší jak vzhledem (má krátký ocas, malé boltce a přiléhavou srst), tak způsobem života. "Nastěhoval se" totiž pod zem, a navíc vyhledává společnost - žije v koloniích čítajících desítky, ba i stovky jedinců. Z ochranářského pohledu je pozoruhodnou ukázkou toho, jak se z polního škůdce může zakrátko stát mizející, kriticky ohrožený druh. Poprvé člověk zasáhl do osudu sysla někdy ve středověku. Těžiště jeho výskytu leželo (a leží) v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. Odtud se v historických dobách (pomineme-li předchozí epizodická šíření v meziledových obdobích) dostal do střední Evropy. Kdy přesně se to stalo, zůstává otázkou, nabízí se však souvislost s příchodem prvních zemědělců, mýcením původních lesů a šířením kulturní krajiny. Z nejstarších soupisů naší savčí fauny vyplývá, že už koncem 18. století u nás sysel nebyl žádnou vzácností. Nejpříznivější podmínky pro něj zřejmě nastaly v 19. století, kdy pronikl i do odlesněných středních poloh (500-600 n. m.)Překážkou na cestě střední Evropou se pro sysla stala naše pohraniční pohoří, pouze v Krušných horách se dostal až na severní svahy, do Saska.
Poválečné hody
Výrazný zvrat ve vývoji našich syslích populací nastal po druhé světové válce, kdy jejich počet prudce vzrostl. V té době se sysli stali nepříjemnými škůdci většiny zemědělských plodin, snad s výjimkou okopanin (lze-li věřit dobovým pramenům). Napadali šťavnaté vegetační vrcholy vojtěšky, obilovin, kukuřice i okurek či dýní a postižené rostliny buď usychaly, nebo alespoň výrazně méně plodily. Pozemky byly rozhrabávány tak intenzivně, že se nory propadaly, což ohrožovalo zvláště silniční a železniční náspy, ale i zástavbu. Z předválečného období "katastrofické" zprávy o přemnožení syslů chybějí, a tak se zdá, že jejich osud příznivě ovlivnila první fáze kolektivizace zemědělství. Scelování pozemků a způsob využívání úhorů, mezí či luk zřejmě syslům poskytly lepší nabídku potravy i útočiště pro zakládání kolonií, a populační exploze z nich tak učinila nežádoucí polní škůdce. Syslí boom však netrval dlouho. Pokračující devastace kulturní zemědělské krajiny v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jejímž výsledkem byly nedozírné lány zamořované metráky hnojiv a jedovatých pesticidů, naopak syslům životní prostor ubrala.
Pokračování na straně C8
Pokračování ze strany C7
Tak člověk vstoupil do běhu jejich života potřetí. Bez většího zájmu veřejnosti či odborníků syslové z většiny míst postupně vymizeli. Počátkem 90. let při podrobné inventuře jejich stavu po necelém půlstoletí jsme napočítali sotva 100 lokalit (nejvýš 9,4 procenta území ČR). Ústup druhu a zmenšování areálu pokračovaly i nadále a při posledním sčítání (2000/2001) bylo zaznamenáno pouhých 26 lokalit (3,8 procenta území ČR). Ukázalo se, že se i tyto zbylé kolonie zmenšily na maximálně 100 jedinců.
Sysli na letišti
Kromě změn v charakteru naší kulturní krajiny se na vymizení syslů bezpochyby podílela i zemědělská velkovýroba. Většina zbývajících kolonií se dnes vyskytuje na pozemcích s pravidelně a často sečenými travnatými plochami. Paradoxně to jsou převážně místa využívaná člověkem - sportovní letiště, dostihová závodiště, golfová hřiště, tábořiště, a dokonce i městská sídliště (u Mladé Boleslavi). Snad každý absolvent Přírodovědecké fakulty UK přišel poprvé (možná i naposledy) do styku se sysly během letního soustředění na Albeři, kde jejich kolonie sídlí na travnatém pozemku uprostřed tábora. Příčiny se zdají jasné - na nesečených plochách syslové nenalézají dostatek mladých šťavnatých výhonků travin a jiné vegetace (na suchých stanovištích získávají vodu výhradně z potravy) a v přerostlých porostech nemají při panáčkování možnost vizuálního kontaktu. Existuje však i další možný důvod, proč syslové mizí. Střední Evropa představuje okrajovou oblast jejich výskytu a je známo, že se u řady druhů hranice rozšíření mění (pulzuje), krátkodobě i dlouhodobě. Jelikož podobné problémy mají se sysly i v jiných regionech střední Evropy, nelze vyloučit, že současný ústup areálu sysla má i jiné (vnitrodruhové) příčiny a vliv člověka jej pouze urychluje. Bez zajímavosti není ani to, že vymizení syslů doprovází populační poklesem tchoře stepního (Mustela eversmanni), jejich hlavního predátora. Ke zlepšení situace zatím mnoho možností nemáme. Pouhá zákonná ochrana sysla nic nezmůže a pozitivní výsledky nepřinesly ani opakované pokusy s vysazováním (reintrodukcí) syslů do míst, která dříve obývali (Český kras, Křivoklátsko, Strakonicko). Vypuštěná zvířata buď vymizela hned, nebo krátce přežívala, ale nikdy nevznikla nová soběstačná populace. Teoreticky můžeme naplánovat hustší síť udržovaných travnatých ploch a biokoridorů, ale výsledky takového počínání jsou rovněž nejisté.
Pouhá zákonná ochrana syslů nic nezmůže. Pozitivní výsledky nepřinesly ani opakované pokusy vysadit je do míst, která dříve obývali
Paradoxně sysli žijí hlavně na místech využívaných člověkem - sportovní letiště, závodiště, golfová hřiště, tábořiště, a dokonce i městská sídliště
Vybíjení syslů v letech 1945 až 1952
* v šesti obcích v Českém středohoří bylo na ploše necelých 3900 ha uloveno ročně 5083 syslů
* na Moravě bylo v 61 obcích na ploše přes 75 000 ha uloveno ročně 71 908 syslů
* ve Valticích bylo v roce 1949 uloveno na ploše 3800 ha více než 14 000 syslů, aniž se v r.
1950 jejich množství podstatně snížilo
Zdroj: I. Grulich, 1960
Tento článek je převzat ve zkrácené formě ze zářijového čísla časopisu Vesmír, které právě vyšlo.
reklama
Poválečné hody
Výrazný zvrat ve vývoji našich syslích populací nastal po druhé světové válce, kdy jejich počet prudce vzrostl. V té době se sysli stali nepříjemnými škůdci většiny zemědělských plodin, snad s výjimkou okopanin (lze-li věřit dobovým pramenům). Napadali šťavnaté vegetační vrcholy vojtěšky, obilovin, kukuřice i okurek či dýní a postižené rostliny buď usychaly, nebo alespoň výrazně méně plodily. Pozemky byly rozhrabávány tak intenzivně, že se nory propadaly, což ohrožovalo zvláště silniční a železniční náspy, ale i zástavbu. Z předválečného období "katastrofické" zprávy o přemnožení syslů chybějí, a tak se zdá, že jejich osud příznivě ovlivnila první fáze kolektivizace zemědělství. Scelování pozemků a způsob využívání úhorů, mezí či luk zřejmě syslům poskytly lepší nabídku potravy i útočiště pro zakládání kolonií, a populační exploze z nich tak učinila nežádoucí polní škůdce. Syslí boom však netrval dlouho. Pokračující devastace kulturní zemědělské krajiny v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století, jejímž výsledkem byly nedozírné lány zamořované metráky hnojiv a jedovatých pesticidů, naopak syslům životní prostor ubrala.
Pokračování na straně C8
Pokračování ze strany C7
Tak člověk vstoupil do běhu jejich života potřetí. Bez většího zájmu veřejnosti či odborníků syslové z většiny míst postupně vymizeli. Počátkem 90. let při podrobné inventuře jejich stavu po necelém půlstoletí jsme napočítali sotva 100 lokalit (nejvýš 9,4 procenta území ČR). Ústup druhu a zmenšování areálu pokračovaly i nadále a při posledním sčítání (2000/2001) bylo zaznamenáno pouhých 26 lokalit (3,8 procenta území ČR). Ukázalo se, že se i tyto zbylé kolonie zmenšily na maximálně 100 jedinců.
Sysli na letišti
Kromě změn v charakteru naší kulturní krajiny se na vymizení syslů bezpochyby podílela i zemědělská velkovýroba. Většina zbývajících kolonií se dnes vyskytuje na pozemcích s pravidelně a často sečenými travnatými plochami. Paradoxně to jsou převážně místa využívaná člověkem - sportovní letiště, dostihová závodiště, golfová hřiště, tábořiště, a dokonce i městská sídliště (u Mladé Boleslavi). Snad každý absolvent Přírodovědecké fakulty UK přišel poprvé (možná i naposledy) do styku se sysly během letního soustředění na Albeři, kde jejich kolonie sídlí na travnatém pozemku uprostřed tábora. Příčiny se zdají jasné - na nesečených plochách syslové nenalézají dostatek mladých šťavnatých výhonků travin a jiné vegetace (na suchých stanovištích získávají vodu výhradně z potravy) a v přerostlých porostech nemají při panáčkování možnost vizuálního kontaktu. Existuje však i další možný důvod, proč syslové mizí. Střední Evropa představuje okrajovou oblast jejich výskytu a je známo, že se u řady druhů hranice rozšíření mění (pulzuje), krátkodobě i dlouhodobě. Jelikož podobné problémy mají se sysly i v jiných regionech střední Evropy, nelze vyloučit, že současný ústup areálu sysla má i jiné (vnitrodruhové) příčiny a vliv člověka jej pouze urychluje. Bez zajímavosti není ani to, že vymizení syslů doprovází populační poklesem tchoře stepního (Mustela eversmanni), jejich hlavního predátora. Ke zlepšení situace zatím mnoho možností nemáme. Pouhá zákonná ochrana sysla nic nezmůže a pozitivní výsledky nepřinesly ani opakované pokusy s vysazováním (reintrodukcí) syslů do míst, která dříve obývali (Český kras, Křivoklátsko, Strakonicko). Vypuštěná zvířata buď vymizela hned, nebo krátce přežívala, ale nikdy nevznikla nová soběstačná populace. Teoreticky můžeme naplánovat hustší síť udržovaných travnatých ploch a biokoridorů, ale výsledky takového počínání jsou rovněž nejisté.
Pouhá zákonná ochrana syslů nic nezmůže. Pozitivní výsledky nepřinesly ani opakované pokusy vysadit je do míst, která dříve obývali
Paradoxně sysli žijí hlavně na místech využívaných člověkem - sportovní letiště, závodiště, golfová hřiště, tábořiště, a dokonce i městská sídliště
Vybíjení syslů v letech 1945 až 1952
* v šesti obcích v Českém středohoří bylo na ploše necelých 3900 ha uloveno ročně 5083 syslů
* na Moravě bylo v 61 obcích na ploše přes 75 000 ha uloveno ročně 71 908 syslů
* ve Valticích bylo v roce 1949 uloveno na ploše 3800 ha více než 14 000 syslů, aniž se v r.
1950 jejich množství podstatně snížilo
Zdroj: I. Grulich, 1960
Tento článek je převzat ve zkrácené formě ze zářijového čísla časopisu Vesmír, které právě vyšlo.
reklama
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
