Právo: Vymírání supů šíří nemoce

Co budeme dělat? ptal se opakovaně sup Číl svých znuděných druhů v Kiplingově Knize džunglí. Dnes se ptají zděšení ornitologové a s nimi milióny Indů: Co budeme dělat, až všichni supi zmizí? Během posledních deseti let se populace dříve všudypřítomných velkých ptáků scvrkla sotva na desetinu. V některých oblastech Indie zmizelo 95 % těchto mrchožroutů. Zahubil je dosud neznámý virus a hrozí, že v důsledku časté migrace těchto ptáků smrtelná nemoc zdecimuje jejich populace v Asii, jižní Evropě i Africe. "Včera jich bylo všude jako vrabců a dnes jsou ohroženým druhem," popisuje situaci ornitolog Vibhu Prakaš z bombajské Společnosti přírodních věd. "Zůstalo jich tu jen pár tisíc, což je velice zarážející, protože sup je velmi odolné zvíře a dokáže se uživit i vysušenými mrtvolami." Mytologický hrdina. Velký černý pták s holým krkem, vyčnívajícím z bělavého límce, je v hinduistickém světě považován za posvátného. Podle legendy se obětoval, aby zachránil Sítu, manželku krále Rámy. Jeho ekologický význam je ale mnohem prozaičtější a nezastupitelný: supi se živí mršinami, čímž udržují přírodní hygienu a drží na uzdě množství různých šiřitelů nemocí. .a jediný vhodný hrobník Navíc v zemi, kde řada náboženství zakazuje pohřbívání i spalování mrtvých, se hejna supů starají o odklízení tělesných pozůstatků zemřelých. V druhé nejlidnatější zemi na světě je to významný úkol. Indičtí Pársové a stoupenci Zarathuštry v důsledku vymizení supů podle Prakaše uvažují o tom, že ke svým posvátným Sloupům ticha, na něž vystavují těla svých zemřelých, vysadí ochočené ptáky, kteří budou pod veterinárním dohledem. V Bombaji, kde je indických Pársů nejvíc, již na rituální pohřebiště instalovali sluneční panely, aby se - místo chybějících supů - o těla zesnulých postaralo slunce. Ornitologové a ekologové jsou důsledky vymírání supů zděšeni. "Supi aktivně vyhledávají a odstraňují všechny organické zbytky," vysvětluje R. D. Džakati, šéf ekologické stráže ve státě Hariana. "Místo nich se teď množí toulaví psi a krysy, což představuje jak riziko útoků na lidi, tak šíření nemocí," varuje. Experti se obávají, že hromadění mrtvých těl v teplém a vlhkém klimatu může vést i k šíření sněti slezinné a dalších nemocí. "Otrava by byla lepší" "Začalo to před 15 lety," vzpomíná Prakaš na den, kdy v přírodní rezervaci na severu Indie pozoroval skupinku supů na větvi vyvýšeného stromu nad džunglí. Ptáci měli nepřirozeně svěšené dlouhé krky a zobáky se dotýkali břicha. Několik dní na to pošli a pitva ukázala, že všichni trpěli útrobní dnou v důsledku nefunkčnosti ledvin. U lidí je to nemoc z podvýživy, tady však měla virový původ. "Pochopil jsem, že by bývalo bylo lepší, kdyby zahynuli na nějakou otravu, jak jsem si původně myslel. Dodnes totiž nevíme, jaký virus je zabíjí." Aby byla ekologická hrozba ještě větší, dotyčný virus postihuje všechny druhy supů z rodu Gyps, který se vyskytuje od jihovýchodní Asie přes Indii, Střední a Blízký východ až po západní Středomoří a rovněž ve střední a jižní Africe. Protože tito ptáci často zalétají desítky kilometrů daleko od svého regionu, infekce se rychle šíří. "Jestli se nám nepodaří virus včas identifikovat a najít protilék, supi do pěti let přinejmenším v Indii vyhynou. Pak se otevře cesta k epidemiím, které mohou zasáhnout i člověka," říká Prakaš.

---

reklama

---