Agentura Pondělí: Jak se změní život člověka po nástupu do práce

Problematikou nalezení a udržení práce se v dnešní době zabývá téměř každý. Vysoká nezaměstnanost se týká značné míry populace, ve Šluknovském výběžku zejména. Položme si ještě zajímavější otázku… jak se s tímto problémem potýkají lidé se zdravotním znevýhodněním? Jak asi takový člověk shání práci, když je jeho sebevědomí pod bodem mrazu?
Jako pracovní konzultant neziskové organizace Agentury Pondělí jsem se setkala s dvěma různými reakcemi firem na toto téma. Ač stát podporuje zaměstnávání lidí s handicapem z finanční stránky (a to povinným plněním podílu, pokud má firma nad 25 zaměstnanců), není vždy pravidlem, že firma takového člověka zaměstná. Nechtějí se zatěžovat riziky a někdy specifickým přístupem ke zdravotně znevýhodněným lidem, a tak vyhledávají jiné cesty, jak si povinnost splnit. Druhým opakem je otevřený přístup k věci, kdy se firma snaží vymyslet nenáročnou práci na zkrácený úvazek a je si vědoma ihned několika výhod. Nejen že ušetří na daních, plní dle zákona povinný podíl, ale ulehčí ostatním zaměstnancům od často nepříjemné opakující se práce, jež za ně odvede onen člověk s handicapem. Tímto firma zvýší svou společenskou prestiž, zaměstnávání znevýhodněných osob je v zahraničí často naprosto běžnou samozřejmostí.
A jaký to má dopad na člověka, který nikdy v životě nepracoval, a jeho okolí často vůbec nepředpokládalo, že je toho schopen? Toto můžeme dnes a denně pozorovat díky projektu Individuální podpora na cestě do práce. Tento projekt je financován z prostředků Evropského sociálního fondu prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a státního rozpočtu ČR. V programu Podporované zaměstnávání jsme za celých 13 let působení nezažili takový rozkvět. Pokud bychom chtěli tento úspěch trochu numericky přiblížit: Od počátku projektu, tj. od dubna 2013, jsme podpořili 50 osob, bylo uzavřeno 33 pracovních smluv a 25 dohod o provedení práce. Projekt končí v březnu 2015, tudíž očekáváme, že se podaří domluvit ještě další pracovní možnosti.
Pravděpodobně si málokdo dovede představit, jak získání práce může změnit život člověka s handicapem. Většina našich uživatelů žije v malém okruhu přátel, mají své rituály, specifické návyky a jsou zvyklí šetřit. Žijí ze svých invalidních důchodů a s hospodařením s penězi potřebují pomoci. Nástupem do práce získávají nové kontakty s lidmi, začínají více komunikovat, učí se dodržovat režim a čas. Díky výplatě si mohou dovolit jet na dovolenou, koupit nové věci do bytu, zajít si na koncert, apod. Práce se stává součástí jejich každodenního života, potřebují se cítit užiteční a těší se každý den na své kolegy. Někteří zůstávají v práci přes čas a dokonce si nechtějí vybrat dovolenou, protože se bez práce nudí. Kolik zaměstnavatelů se může chlubit takto namotivovanými a nadšenými zaměstnanci?