Budeme mít silnice postavené na toxické strusce? Podle Arniky to reálně hrozí, podle MŽP je to nesmysl

Ministerstvo životního prostředí připravuje vyhlášku o podrobnostech nakládání s odpady, která mimo jiné stanovuje podmínky pro využití zbytkového materiálu ze spaloven ve stavebnictví. Podle organizace Arnika to znamená, že pro stavbu silnic se bude moci využívat struska s vyšším obsahem toxických látek. Ta navíc nebude podléhat testům ekotoxicity, tj. hodnocení nebezpečí pro životní prostředí a živočichy. Ministerstvo ale zdůrazňuje, že cílem je využívat existující materiál a snížit množství odpadu. Vyhláška umožní, aby odpad po spalování zůstal v oběhu. Proces úpravy strusky pro stavebnictví navíc umožní získat z ní železné i neželezné kovy, které budou dále recyklovány. Základním problémem využití zbytků po spalování je, že v popelu a strusce ze spaloven odpadů se kumulují toxické látky. Podle Arniky se jedná především o chloridy, fluoridy, sírany, těžké kovy a mnoho dalších.

„Celý problém je daleko větší, než se zdá. Spalováním odpadů s obsahem bromovaných zpomalovačů hoření vznikají extrémně toxické bromované dioxiny, jejichž koncentrace se v popelu a strusce ze spaloven vůbec nesledují,“ popisuje Sarah Ožanová z Arniky. Nebezpečným látkám, které ohrožují vše živé, bychom podle ní měli v úniku do životního prostředí bránit. „Zmiňovaná vyhláška jim naopak do životního prostředí cestu otevírá,“ myslí si Ožanová.

Ministerstvo životního prostředí se však ohrazuje proti tvrzení, že by látky ve strusce byly nebezpečné pro životní prostředí. „Všechny čtyři ZEVO (pozn. red.: zařízení na energetické využití odpadu, lidově spalovny odpadů) v ČR mají platné osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností, v rámci kterého je pravidelně sledována i ekotoxicita. Struska ze ZEVO není ekotoxická, takže se jedná o lživé tvrzení ze strany Arniky,“ uvádí MŽP v odpovědi Ekolistu.

„Pokud by struska měla ekotoxický charakter, tak musí být klasifikována jako nebezpečný odpad a není možné jí využít. Testy ekotoxicity se dělají pravidelně podle podmínek platného osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností,“ reagoval v odpovědi Ondřej Charvát z tiskového oddělení MŽP.

Chystaná vyhláška se zabývá požadavky na zařízení určená pro nakládání s odpady a jejich provoz, podrobnostmi pro využívání odpadů k zasypávání, ale i podrobnostmi nakládání s kaly, a dalšími požadavky na nakládání s odpady. Včetně stanovení limitních hodnot pro další využití strusky ze spaloven. Z pohledu Arniky jsou problematické právě tyto hodnoty.

„Vyhláška nově snižuje limity pro výluh nebezpečných látek a ve velkém usnadní využívání toxičtějšího materiálu, který tak může například otrávit spodní vody. Jenom z pražské spalovny odpadů by šlo asi o 70 tisíc tun a desetitisíce tun z ostatních spaloven ročně,“ uvádí Arnika, která se problematikou toxických látek v prostředí dlouhodobě zabývá.

„V současné době veškerá struska z energetického využití odpadů končí na skládkách, ať už přímo nebo jako materiál pro technické zabezpečení skládky,“ komentuje spor Michal Šyc z Ústavu chemických procesů Akademie věd. Jeho pracoviště spolu se společností Danish Waste Solutions připravilo sérii studií, na základě kterých byl paragraf zabývající se využitím strusky do legislativy navržen.

Pro využití strusky ze spalování odpadů se mají se strusky oddělit železné a neželezné kovy. „Uvedení tohoto konceptu v praxi představuje investice pro provozovatele ZEVO na úrovni až stovek milionů Kč. Na druhou stranu je to spojené s nezanedbatelnými ekonomickými benefity z prodeje získaných kovů a také úsporou primárních surovin a recyklací kovů ze strusky,“ uvádí Michal Šyc.

„Dle dostupných znalostí je současný potenciál neželezných kovů ve strusce v ČR až 3 500 tun, z čehož je většina hliník. Jelikož primární produkce hliníku je energeticky velmi náročný proces, představuje zpětné využití výše uvedeného množství roční úspory CO2 více než 30 tisíc tun,“ vysvětluje Šyc.

Až po oddělení kovů má být struska využita ve stavebním průmyslu. Michal Šyc uvádí, že to může vést k úspoře cca 150 tisíc tun primárních materiálů pro stavební průmysl. Podle něj nová legislativa naopak nastaví jasně definované bezpečné podmínky pro využití strusky.

Tu bude možné použít jako podkladovou vrstvu pozemních komunikací, ovšem až po nutné předúpravě. Dalšími podmínkami použití bude určitá vzdálenost od zdroje pitné vody, nepropustný povrch a podobně. Strusku nebude podle Šyce možné využít na náspy či zásypy.

Přípustné limity

Ministerstvo vysvětluje snížení limitů na škodlivé látky tím, že limitní hodnoty na jejich výluh jsou nastaveny právě s ohledem na striktně omezený způsob použití. Ten podle MŽP výrazně snižuje průnik vody do strusky ve vrstvě, ve které bude využita. Možnost úniku škodlivin do okolního prostředí má tedy být malá.

„Při tomto způsobu využívání nedochází dlouhodobě v jiných členských státech k problémům s ohrožením životního prostředí nebo lidského zdraví, proto mohla být s ohledem na princip oběhového hospodářství tato koncepce převzata do návrhu vyhlášky a adaptována na české podmínky,“ uvádí Ondřej Charvát.

Arnika ale vnímá situaci jinak. „Přístup Ministerstva životního prostředí považujeme za hazard se životním prostředím a přírodou. Ministerstvu zjevně jde o to, aby nové spalovny pálily odpady na plné obrátky a chrlily stavební materiál, který se dá zpeněžit,“ říká k návrhu Jindřich Petrlík z Arniky.

Ministerstvo navíc uvádí, že většina toxických látek se nevyskytuje ve strusce, ale v popílku, který ze spalování vzniká. „Tisková zpráva Arniky směšuje dohromady strusku (škváru - hrubý podíl po spalování) a popílek (jemný podíl ze spalování). Vyhláška ale připouští pouze využití strusky. Ovšem většina škodlivin se nachází v popílku,“ reaguje za ministerstvo Ondřej Charvát.

Jindřich Petrlík z Arniky s tím nesouhlasí. „To, že se většina škodlivin nachází v popílku, platilo dříve a pro některé škodliviny. V současnosti je to už trochu jinak,“ říká Petrlík. Jednak kvůli vývoji ve složení odpadu, jednak se více škodlivých látek v různých studiích měří.“ Ve strusce je podle Petrlíka například daleko více zinku, který sice neškodí lidem, ale pro vodní organismy je toxický.

„Ve strusce a popelu zůstává také vysoké množství arsenu, olova či niklu, tedy toxických těžkých kovů. Ale hlavně kvůli rostoucímu množství odpadů, obsahujících bromované zpomalovače hoření, je v popelu a strusce značné množství bromovaných dioxinů a bromovaných zpomalovačů hoření,“ uvádí Jindřich Petrlík s odkazem na studie, ze kterých své informace čerpá.

„Celý koncept včetně limitů a podmínek využití je nastaven tak, aby nedocházelo k ohrožení životního prostředí, tak jako v řadě dalších vyspělých zemí v Evropě,“ ubezpečuje Michal Šyc z Akademie věd.

Arnika nesouhlasí s MŽP ani v tom, zda budou dobře dohledatelná místa použití rizikového stavebního materiálu. Ministerstvo uvádí, že „využití strusky bude možné výhradně v zařízení určeném k nakládání s odpady povoleném krajským úřadem. Každé takové zařízení je uvedeno ve veřejně přístupném registru zařízení na stránkách MŽP, kde je také možné dohledat jakékoliv zařízení podle druhu odpadu, se kterým je v něm nakládáno. To se týká rovněž této strusky, která je samostatným druhem odpadu. Žádný speciální registr není potřeba, struska se bude aplikovat pouze na schválených zařízeních a bude se dát dohledat, kdo ten odpad použil“.

Ve vyhlášce se ale v § 7 Podmínky využití strusky ze spalování ostatních odpadů k zasypávání píše: Struska ze spalování ostatního odpadu zahrnutá pod katalogové číslo 19 01 12 může být použita k zasypávání, pokud bude použita ke stavebním účelům uvedeným v tabulce v bodě 3 v příloze č. 6 k této vyhlášce za podmínek uvedených v této tabulce.

A tam se uvádí: Pozemní komunikace, parkoviště a obslužné prostory v průmyslových zónách a Základy a podlahy konstrukce průmyslových a skladových budov.

„Ani jedno z těchto míst neodpovídá definici, že ‚využití strusky bude možné výhradně v zařízení určeném k nakládání s odpady povoleném krajským úřadem‘,“ reaguje Jindřich Petrlík. „Buď ministerstvo nechápe, že chceme evidenci míst, kde se struska použila pro stavbu pozemních komunikací a v základech budov, anebo to chápat nechce,“ dodává a pokračuje: „Pokud mají přehled, kde končí struska a popel, ať nám sdělí, kde za posledních pět let skončila směs popele, strusky a popílku ze spalovny v Liberci. Ministerstvo nemá ani přehled o tom, kde onen toxičtější popílek ze spaloven končí.“

Připravovaná vyhláška je nyní ve fázi vypořádávání připomínek meziresortního připomínkového řízení. „V návaznosti na toto projednávání budou, počítáme, provedeny její úpravy – budou doplněny další požadavky na sledování některých parametrů obsahu škodlivin v sušině a požadavek na stanovování ekotoxicity (což se týká i vámi zmíněných dioxinů),“ uvádí Ondřej Charvát. „Sdružení Arnika k vyhlášce žádné připomínky nezaslalo, ani nevyužilo možnosti aktivně ovlivnit podobu navržených parametrů,“ dodává v odpovědi MŽP.

„Vyhlášku jsme nepřipomínkovali, protože jsme nebyli zahrnuti do subjektu obeslaných k připomínkování. Dostali jsme se k ní prostřednictvím jiných subjektů a z komunikace o odpadech. Rádi tak ještě teď učiníme, uvidíme, jaká bude reakce ministerstva,“ zní z Arniky.

V celé problematice hraje roli i to, že ministerstvo životního prostředí vnímá zařízení na energetické využití odpadu, kde se odpady spalují a energie se využívá například k vytápění, za součást oběhového hospodářství a do budoucna počítá s jejich větším využitím. S tím, že ZEVO jsou součástí tzv. cirkulární ekonomiky, však nesouhlasí neziskové organizace, například Hnutí DUHA.

---

reklama

---