https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jindrichn-petrlik-struska-ze-spaloven-do-naspu-a-zasypu-pravda-pul-pravdy-a-lez
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jindřich Petrlík: Struska ze spaloven do náspů a zasypů – pravda, půl pravdy a lež

2.4.2021
Skládka strusky z malešické spalovny na skládce v Benátkách nad Jizerou.
Skládka strusky z malešické spalovny na skládce v Benátkách nad Jizerou.
Foto | Jindřich Petrlík / Arnika
Poté, co Arnika zveřejnila kritiku návrhu nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady za to, že zmírňuje limity pro použití strusky ze spaloven odpadů v náspech silnic a zásypech pro základy dalších staveb, se strhla vyhrocená debata. Kritizujeme vyhlášku za to, že upouští od dostatečně přísné kontroly toxicity popela a strusky ze spaloven se zavádějícím odůvodněním, že jde o naplnění oběhového hospodářství. Použití spalovnové strusky na stavbách je ale jednosměrná, lineární cesta umožňující vstup toxických látek do životního prostředí a s oběhovým hospodářstvím neboli cirkulární ekonomikou má pramálo společného. V článcích, zveřejněných Ekolistem, nás Ministerstvo životního prostředí a autoři odborných podkladů pro přípravu vyhlášky obvinili ze lži. Pokusím se celý problém rozebrat podrobněji a reagovat také na některá tvrzení zástupců Ministerstva životního prostředí a také pánů Michala Šyce a Jiřího Hykše (Šyc a Hykš 2021), kterým Ekolist zveřejnil poměrně dlouhý komentář.
 

Základem celé diskuse by měl být text, jak je v nové vyhlášce navržen. Je z něj totiž patrné, jaká pravidla jsou pro strusku stanovená. Uvádím ho proto v příloze spolu s tabulkou srovnávající limity pro výluhy škodlivin nastavené pro strusku a pro jiné odpady. Je z nich patrné, že limity pro výluh ze strusky jsou daleko mírnější a v Arnice si myslíme, že jsou nastavené tak, aby struska co možná nejčastěji prošla již tak chabou kontrolou a ocitla se ve stavbách ve volné krajině. Pro strusku také oproti jiným odpadům nejsou stanovené limity pro obsah polyaromatických uhlovodíků, sumární obsah těžkých kovů v sušině, anebo testy ekotoxicity. Přesto se MŽP a pánové Šyc a Hykš tváří, že struska bude testům ekotoxicity podléhat i nadále. Ptám se, proč by je spalovny dělaly, když nebudou muset? V tomto světle je zajímavý fakt, že například směs popele, strusky a popílku z liberecké spalovny odpadů v nezávisle udělaném testu ekotoxicity v roce 2006 neprošla (Košařová 2006), zatímco v testech zadávaných spalovnou prošla.

Michal Šyc a Jiří Hykš ve svém příspěvku často říkají jen polovinu pravdy. Ve svém článku například uvedli evropské země, které využívají strusku a popel mimo skládky. Podle jimi citovaného zdroje je ovšem také řada zemí, kde je využití strusky a popela sice povoleno, ale prakticky se nevyužívá, konkrétně například v Rakousku, Švédsku, Švýcarsku, Litvě, Maďarsku a dalších. V Norsku dokonce povoleno není (Blasenbauer, Huber a další 2020). A v zemích, kde využití strusky a popela je povoleno, jsou často nastavena přísnější pravidla, než jaká navrhuje nová vyhláška Ministerstva životního prostředí připravená podle Šyce a Hykše. Využití popele a strusky u nás povolovala i stará vyhláška upřesňující nakládání s odpady. Ale nestanovila pro ně méně přísná pravidla, než pro jiné odpady. A právě tato výjimečnost je jádrem naší kritiky nové vyhlášky. Výjimek pro znečišťovatele jsme si v minulosti užili dost.

Zastánci využití strusky ze spaloven podtrhují úspory docílené využitím vytříděných kovů z ní. Vyzdvihují rovněž fakt, že do zařízení na třídění kovů ze strusky musí spalovny investovat stovky milionů korun. Přínosem má být pak vytřídění až 3500 tun neželezných kovů, především hliníku, ročně. Zkusme se podívat právě na hliník, jehož vytěžení ze strusky spaloven podtrhuje i Šycem a Hykšem citovaný článek hodnotící využití strusky v inženýrských stavbách jako nejlepší variantu (Allegrini, Valenbo a další 2015). Jde hlavně o energetickou úsporu zpětným využitím hliníku a roční snížení emisí CO2 o více než 30 tisíc tun. Takové úspoře nelze, než zatleskat. Ale nedá se jí dosáhnout i jinak, bez přepálení hliníkových odpadů ve spalovně?

Velkou část hliníku v komunálním odpad nejspíš tvoří nápojové plechovky. Lucie Müllerová, mluvčí společnosti Eko-Kom, která se v Česku stará o sběr obalů pro Hospodářské noviny prohlásila: „Dle našeho kvalifikovaného odhadu bylo v roce 2017 na český trh uvedeno asi 8900 tun nápojových plechovek“ (Zenkner 2019). Co takhle ty stamiliony namísto do spaloven investovat do systému zálohování a zpětného výkupu nápojových plechovek? Takové systémy mají vysokou účinnost, takže by nám to mohlo přinést stejnou, ne-li vyšší úsporu kovů, aniž bychom je prohnaly spalovnou a část z nich ztratili v emisích do ovzduší. Anebo ještě lépe, část nápojů vrátit do vratného skla, snížíme spotřebu hliníku a pivo ze skla stejně chutná lépe, ne?

Vychytávání kovů ze strusky a jejich vracení do hutí má ještě jeden aspekt, na který zatím žádná ze studií nepamatovala. Jsou jím příměsi látek nachytaných v procesu spalování na kovy, které mohou v případě chlorovaných a bromovaných sloučenin zvyšovat toxicitu už tak problémové druhotné výroby kovů. Druhotná výroba hliníku je sice energeticky méně náročná, zato patří stejně jako spalovny odpadů k velkým zdrojům toxických dioxinů. A kovový šrot vytříděný ze spalovnové strusky k tomu může jen přispět.

Tím jsme se dostali k dalšímu diskutovanému aspektu, toxickým látkám ve strusce. Vedle klasicky sledovaných těžkých kovů a solí, které tvoří ve strusce významný problém, jsou tady i látky, které se do ní dostávají až v posledních letech v důsledku spalování odpadu s bromovanými zpomalovači hoření. K problematickým látkám ve strusce tak přibyly samotné zpomalovače hoření, které spalovna nedokáže rozložit, a pak bromované dioxiny srovnatelně toxické s dioxiny chlorovanými. Na tento argument reagovali Šyc a Hykš konstatováním, že „koncentrace bromu v odpadu a tím i ve spalinách či produktech spalování je řádově nižší než koncentrace chloru.“ Na pomoc si vzali studii z Tchajwanu z roku 2007, kde bylo zjištěno, že emise bromovaných dioxinů do ovzduší byly na úrovni do 1 % emisí chlorovaných dioxinů (Wang a Chang-Chien 2007). Ve své dedukci pak pokračují: „Obsah chlorovaných dioxinů je pak v rámci strusky pravidelně sledován. Jedná se tedy opět o účelové tvrzení v kontrastu proti stávajícím znalostem.“ Chci jen připomenout: Ve zprávě Arniky netvrdíme, že bromované dioxiny jsou ve vyšších koncentracích v kouři ze spaloven. Celá diskuse je přece o strusce a popelu, ne o emisích do ovzduší! Které tvrzení je tady účelové?

O strusce a popelu jiná studie z Tchajwanu z roku 2010 říká, že v nich končí 97% bromovaných dioxinů vycházejících ze spalovny komunálních odpadů a rovněž upozorňuje na povážlivě vysokou koncentraci bromovaných zpomalovačů hoření PBDE, jejichž obsah ve strusce a popelu může komplikovat případné využití tohoto odpadu vzhledem k možné kontaminaci životního prostředí (Wang, Hsi a další 2010). V České republice však není ani jedna laboratoř, která měří bromované dioxiny. Ostatně jako ve značné části evropských zemí s výjimkou Německa, Velké Británie, Švédska a možná jednoho či dvou dalších států. Ne, že by to naše laboratoře nedokázaly, ale o zjišťování látek, pro které neexistují limity, není zájem.

Ministerstvo životního prostředí také v odpovědi Ekolistu uvedlo: „Všechny čtyři ZEVO (pozn. red.: zařízení na energetické využití odpadu, lidově spalovny odpadů) v ČR mají platné osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností, v rámci kterého je pravidelně sledována i ekotoxicita. Struska ze ZEVO není ekotoxická, takže se jedná o lživé tvrzení ze strany Arniky.“

Testy ekotoxicity musela struska stejně jako jiné odpady podstoupit podle dříve platné vyhlášky. Ta nová od této povinnosti pro strusku upouští. Testy ekotoxicity jsou v ní povinné pro jiné odpady, pro strusku nikoliv. Ekotoxicita ověřená ve vzorcích odebraných a změřených nezávislými odborníky by mohla do určité míry nahradit chybějící analýzy jiných látek.

Podívejme se ještě na jedno tvrzení zastánců spaloven a použití strusky, podle nichž: „… zvýšená recyklace (myšleno odpadů) … sebou logicky nese i nárůst energetického využití odpadů. Státy ze špice evropského žebříčku jako Německo, Rakousko, Švédsko a Dánsko, vykazují při dosažení 50–66 % recyklace komunálních odpadů současně 32–50 % na energetické zpracování odpadů“ (Šyc a Hykš 2021). Budeme-li za špičku považovat maximální míru recyklace a kompostování odpadů, pak musíme toto konstatování na základě dat z Eurostatu upravit na to, že při dosažení 47 – 67% recyklace evropské státy současně mají 10 až 53% energetického využití, tedy spalování odpadů (viz tabulku níže). Jinými slovy, recyklace nemusí jít ruku v ruce s energetickým využitím. Navíc státy jako Rakousko, Nizozemí, Belgie, Dánsko, Lucembursko, Švédsko, Finsko a Estonsko budou muset část své kapacity spaloven zavřít, aby měly prostor dosáhnout požadované úrovně 65% recyklace komunálních odpadů. Anebo budou jejich kapacitu využívat pro odpad dovezený ze zahraničí. Estonsko s tím bude mít velký problém, protože jeho hlavní město je závislé na zásobování teplem z velké spalovny odpadů.

Skladba nakládání s odpady ve státech s nadprůměrnou recyklací odpadů ve srovnání s průměrem v EU. Údaje jsou v procentech.
Skladba nakládání s odpady ve státech s nadprůměrnou recyklací odpadů ve srovnání s průměrem v EU. Údaje jsou v procentech.
Zdroj | Eurostat 2018

Celý problém nastavení legislativy pro nakládání se struskou by měli posoudit skutečně nezávislí odborníci, kteří nemají tak blízko ke spalovnářské lobby jako pánové Šyc a Hykš. Jimi navržená pravidla a provedený výzkum neprošly žádnou širší diskusí a veřejnou oponenturou. Nespalujme, recyklujme #sodvahou.

Reference:
Allegrini, E., C. Vadenbo, A. Boldrin and T. F. Astrup (2015). "Life cycle assessment of resource recovery from municipal solid waste incineration bottom ash." Journal of Environmental Management 151: 132-143.
Blasenbauer, D., F. Huber, J. Lederer, M. J. Quina, D. Blanc-Biscarat, A. Bogush, E. Bontempi, J. Blondeau, J. M. Chimenos, H. Dahlbo, J. Fagerqvist, J. Giro-Paloma, O. Hjelmar, J. Hyks, J. Keaney, M. Lupsea-Toader, C. J. O'Caollai, K. Orupold, T. Pajak, F. G. Simon, L. Svecova, M. Syc, R. Ulvang, K. Vaajasaari, J. Van Caneghem, A. van Zomeren, S. Vasarevicius, K. Wegner and J. Fellner (2020). "Legal situation and current practice of waste incineration bottom ash utilisation in Europe." Waste Manag 102: 868-883.
Košařová, G. (2006). Posouzení vlastností směsi škváry a popílku ze spalovny odpadů TERMIZO a.s. dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. https://arnika.org/soubory/dokumenty/odpady/spalovny/Liberec/GKosarova_posudek.pdf Šyc, M. a J. Hykš (2021) "Využití strusky ze spalování komunálních odpadů jako ve vyspělé Evropě“ https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/michal-syc-a-jiri-hyks-nova-vyhlaska-o-podrobnostech-nakladani-s-odpady-muze-umoznit-vyuziti-strusky-ze-spalovani ."
Wang, L.-C., H.-C. Hsi, Y.-F. Wang, S.-L. Lin and G.-P. Chang-Chien (2010). "Distribution of polybrominated diphenyl ethers (PBDEs) and polybrominated dibenzo-p-dioxins and dibenzofurans (PBDD/Fs) in municipal solid waste incinerators." Environmental Pollution 158(5): 1595-1602.
Wang, L.-C. and G.-P. Chang-Chien (2007). "Characterizing the Emissions of Polybrominated Dibenzo-p-dioxins and Dibenzofurans from Municipal and Industrial Waste Incinerators." Environ Sci Technol 41(4): 1159-1165.
Zenkner, P. (2019). Hliníkový svět: Plechovek se ročně vyrobí na 200 miliard, stamiliony pochází z Česka. Mnohem zásadnější je ale tento materiál pro průmysl. Hospodářské noviny https://archiv.ihned.cz/c1-66498150-hlinikovy-svet-plechovek-se-rocne-vyrobi-na-200-miliard-stamiliony-pochazi-z-ceska-mnohem-zasadnejsi-je-ale-tento-material-pro-prumysl

Příloha:

Text návrhu vyhlášky a srovnávací tabulka pro limity výluhů škodlivin

Text návrhu nové vyhlášky v §7 říká:

Podmínky využití strusky ze spalování ostatních odpadů k zasypávání
(1) Struska ze spalování ostatního odpadu zahrnutá pod katalogové číslo 19 01 12 může být použita k zasypávání pokud

a) prošla procesem zpracování, jehož součástí je vytřídění železných a neželezných kovů a dále objemová stabilizace pomocí zrání trvající alespoň 28 dnů,
b) obsah škodlivin ve výluhu nepřekračuje nejvýše přípustné hodnoty uvedené v bodě 1 v příloze č. 6 k této vyhlášce,
c) splňuje technické požadavky vymezené v bodě 2 v příloze č. 6 k této vyhlášce,
d) bude použita ke stavebním účelům uvedeným v tabulce v bodě 3 v příloze č. 6 k této vyhlášce za podmínek uvedených v této tabulce,
e) technická vrstva obsahující odpad je alespoň 1 m nad maximální výškou hladiny podzemní vody,
f) vzdálenost místa využití od studny nebo jímacího vrtu určeného k zásobování vodou domácností je nejméně 30 metrů;
g) nebude použita v ochranných pásmech vodních zdrojů I. a II. stupně6), v ochranných pásmech léčivých zdrojů a zdrojů minerálních vod I. a II. Stupně7), ve zvláště chráněných územích, v územích soustavy Natura 2000 nebo v záplavových územích.

(2) Zvláštní požadavky na vzorkování pro účely ověření vhodnosti strusky pro zasypávání jsou vymezeny v bodě 4 v příloze č. 6 k této vyhlášce.
Tabulka: Rozdíl mezi limity nastavenými v příloze č. 6 nové vyhlášky pro strusku a v příloze č. 5 pro jiné odpady porovnává tabulka níže.

reklama

 
foto - Petrlík Jindřich
Jindřich Petrlík
Autor je vedoucí programu Toxické látky a odpady spolku Arnika.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (15)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

RP

Radim Polášek

2.4.2021 18:21
Hm, Arnika je dost ekologistická účelová organizace, která lidmi dost manipuluje. Proto tomuto článku moc nevěřím. Zejména nevidím možnost, jak dosáhnout 65 % recyklace domovních odpadů . V domovních odpadech je odhadem 10 - 20 % nepoškozených a fatálně neznečištěných plastových obalů plus ještě dalších věcí, třeba kovoých odpadů, jako jsou plechovky a spreje, které jdou vytřídit do smysluplného recyklovaného produktu. Zbytek je směsný neidentifikovatelný odpad, který v případě plastů nejde na téměř cokoliv použít, protože plasty jsou neidentifikovatelné, poškozené a znečištěné a jako recyklované tak v porovnání s primární výrobou drahé. Taky biologické odpady recyklovatelné například v kompostech je problematické vytřídit, teřba od koudků plastů. Neboli z domovního odpadu se vybere, podle složení odpadu, mezi 10 až odhadem 30 % materiálu, který lze recyklovat, zbytek jsou skutečně odpadní obtížně recyklovatelné hmoty, které je ideální spálit.
Na rozdíl od Petrlíka podle mne jsou strusky ze spaloven hmoty, které při spalování prošly velmi vysokou teplotou tak 800 , tisíc stupňů C, proto většina škodlivých látek mimo těžké kovy buďto při spalování shoří nebo jako látky dioxinového typu vytěká a musí být zachyceny čištěním plynných spalin unikajících ze spalovny. Strusky jsou potom hmoty škvárového typu, keramická hmota spečená vlivem roztavené směsi oxidu křemičitého a některých kovů, sodíku, vápníku atd, které teplotu tavení oxidu křemíku snižují. Toxické kovy a podobně jsou potom v takové keramické strusce spolehlivě uzavřeny mechanicky i nakonec chemicky do žárem vytvořených křemičitanů a vodní výluhy toxických látek ze strusek jsou tak minimální.
Struska, ktero u autor článku popisuje, je spíš struska, která vzniká zapálením takového odpadu volně rozprostřeného na nějaké ploše neboli struska po požáru nějaké hromady odpadu. Velice podivné je taky autorovo uvažování o těžbě hliníkového odpadu z takové strusky. Hliník je nízkotavitelný a velice hořlavý kov, taví se při teplotě okolo 600 st C a při těchto teplotách už začíná hořet za vývinu vysokého množství tepla. Hliníkové odpady z takové strusky není potom absolutně možné těžit. Zvláště hliníkové nápojové plechovky, všelijaká hliníková víčka nebo dokonce alobal kvůli své tenkostěnnosti se degradují už při podstatně nižší teplotě, obsah kovu v nich výrazně klesá, takže tavením takové druhotné suroviny se získá jen velmi malé množství kovového hliníku, zatímco velmi vysoké množství strusky obsahující zejména oxid hlinitý AL2O3. A oxid hlinitý už nelze žádným běžným a jednoduchým způsobem přetvořit zpět na kov, jediná slušná možnost je takovou strusku oxidu hlinitého použít jako přísadu v primární výrobě hliníku z bauxitu (to je taky oxid hlinitý, akorát přírodní, vytvořený v geologické historii rozkladem některých hornin a přečištěný od nečistot).
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

3.4.2021 10:55 Reaguje na Radim Polášek
Ale pan Petrlík si bude mlet to svoje, ať napíšete cokoliv.

Pokud by byla struska ze spaloven opravdu nepřijatelně toxická, jde to asi lépe řešit tak, že do běžných spaloven půjdou jen odpady způsobující přijatelnou toxicitu strusky a zbytek odpadů se bude řešit zvlášť. Pak můžeme vesele drtivou většinu komunálního odpadu enegeticky využívat a příliš se nezalamovat velmi náročnou recyklací, která nadělá mnohem více škod, než užitku.
Odpovědět
DA

DAG

3.4.2021 11:56 Reaguje na Jiří Svoboda
To se mi zdá jako dost rozumný nápad.
Já teda ochranáře moc nechápu, protože se chovají jako kdyby počítali s tím, že člověk nebude do budoucna produkovat odpad.
Skládkování je špatné, spalování je špatné a zbytky ze spalování jsou špatné.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

5.4.2021 16:22 Reaguje na Radim Polášek
Prostě článek je, s odpuštěním, hovadina, od autora, který nemá ani ponětí o exaktních přírodních vědách a jejich zákonech, nesčetněkrát ověřených experimenty a měřeními. Je to naprosté blabla, jak popisujete. Dík za vyčerpávající rozbor scestných tvrzení v článku pana Petrlíka.
Ovšem obávám se, že správní ekoaktivisté ani tak vyčerpávající pravdy nepochopí a neuvěří jim.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

5.4.2021 16:23 Reaguje na Jiří Daneš
Možná také, že jen účelově lže, ten pan Petrlík.
Odpovědět
va

vaber

3.4.2021 09:05
podle článku to vypadá ,že se při spalování škodlivé látky vytvářejí a při kompostování a recyklaci měkam zmizí
základ je ,aby se vytvářelo co nejméně odpadu ,takové řešení zřejmě nikdo nechce , je to ekonomická záležitost ,
jako vždy vítězí jen peníze,
kdy začnou výrobci odpadů taky platit ,jakousi ,,uhlíkovou daň,,
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

5.4.2021 18:17 Reaguje na vaber
No - nevím, že by někdo "vyráběl odpad".
Ale mnozí výrobci balí své produkty do takového množství materiálů, že to fakt nedává smysl - a ty obalové materiály, ty pak odpadem jsou.
Příklad (jeden z tisíců): Běžte si koupit nějaký tzv. potravinový doplněk.
V papírové krabičce je plastová nádobka s víčkem, objem 100 ml. A v té nádobce se dole na dně stydí 30 tobolek, které když přesypete do náprstku, tak se do něj vejdou...
V USA se mléko prodává v galonových kanistrech. Spotřebuje se na ně odhadem polovina materiálu než na 5 litrových lahví.
Hodně mléka je v Tetrapaku. I tam platí, že na dvou- nebo třílitrovou krabici se spotřebuje méně materiálu než na dvě nebo tři litrové.
Úplná šílenost je balit jogurt do kelímků 150 ml, nebo dokonce menších. Nejmeněí rozumné porce je 250 ml.
Jak jsem už napsal výše: Příkladů, kde ušetřit aniž by to vadilo, jsou tisíce.

Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

3.4.2021 11:11
Je otázkou, co je lepší. Pominu-li neprodukovat odpad, tak jestli ho
skládkovat, neekonomicky recyklovat(lze to kompenzovat už cenou obalu),
nebo spalovat. U spalování pak, zda kontrolovaně skládkovat na několika
málo skládkách a nebo to rozptýlit pod náspy silnic a staveb. Poznání
není ukončeno a tak nikdo neví, co vše o těch kontaminantech zjistíme
za několik let a to budeme ty náspy odtěžovat a znovu skládkovat?
Já jsem spíše pro pár velkých průběžně kontrolovaných skládek.
Každopádně odkládat cokoliv na budoucnost nemá smysl a musí dojít
na nejschůdnější formu likvidace spalováním s energetickým přínosem.
Vím, že se to v okolí spalovny nesetká s nadšením, ale je tu možný
úplatek ve formě slev na energie a likvidaci odpadů pro místní.
Pokud to bude bez podobných kompenzací, tak mnohé spalovny nebudou
nikdy realizovány bez odporu místních obyvatel. Neuplácet tudíž
stát za místní znečištění, ale uplácet místní , kteří tím trpí.
Dosavadní systém "odpůstků" se často rozplyne, ale pachuť místních,
že byli obětováni, zůstává. V zaměstnání člověk dostává příplatek
za to, že si ničí zdraví a mělo by to být i v jeho bydlišti.
Tak jako se jinde platí "rekreační" poplatky, tak by měly být i ty
příplatky za zhoršené životní prostředí. Lidé by měli tak na výběr
žít tu i tam podle svých priorit a nebýt k tomu pouze přinuceni.
Vím o čem píšu, protože žiji pár stovek metrů od Arnikou kritizované
firmy na výrobu izolační minerální vlny a trpíme pouze my a jiní
z toho mají profit. Bránit však výrobě izolačních hmot šetřících
energie není reálné a někde se to prostě vyrábět musí. Mnohé se už
zlepšilo, ale do ideálu to má daleko.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

3.4.2021 17:19 Reaguje na Břetislav Machaček
Můžete mi trochu popsat nepříjemnosti od výrobce minerálních vln? Já jsem totiž jejich velký zastánce kvůli optimu výkon/cena včetně ekologické optimálnosti.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

3.4.2021 20:42 Reaguje na Jiří Svoboda
Jedná se o firmu Rockwool Bohumín a v rámci objektivity
musím konstatovat, že po nedávných úpravách dopalování
zplodin zemním plynem obsah škodlivin významně poklesl.
V minulých létech ale zastávala tato firma přední
žebříčky vypouštění formaldehydů. Dnes je to o hodně
lepší a nebýt občas výpadků technologie, tak by to bylo
celkem únosné. V minulosti to byla i poletující vata
v modrém dýmu z komína a velký zápach závisející na
atmosférickém tlaku. Bohužel ale narostla nákladní
automobilová doprava , protože i suroviny se vozí
nákladními auty a takřka všechny hotové produkty.
Taky hlučnost provozu došla až na výkupy několika
blízkých nemovitostí, jejich srovnáním se zemí
a rekultivaci pozemků, které jsou nyní trvale
zatravněny a částečně osázený dřevinami. Nejsem tak
vyloženým odpůrcem výroby, protože vidím snahu její
vlivy na okolí snižovat a vím, že někde se to musí
prostě vyrábět. No a proti samotné izolační vlně
nemám námitky žádné a považuji ji v porovnání
třeba s polystyrénem k přírodě za šetrnější. Dům
mám zateplen minerální vlnou a velmi kritizuji
zateplování jiných domů polystyrénem, který je
po nalepení broušen a poletují jeho otěry po
širokém okolí. V minulosti jsme mívali často
vatou "posněženou" třeba zeleninu a zvířata trávu.
Dýchali jsme vzduch nejen s formaldehydy, ale
i s jemným prachem z minerální vlny. Jaký vliv
to mělo a má na naše zdraví nikdo nezkoumal a
tak netuším jaký vliv to má na naše zdraví. Lépe
to často ani nevědět a zbytečně se nestresovat.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

3.4.2021 21:10 Reaguje na Břetislav Machaček
Uf,uf, nic moc.
Zdá se, že Knauf Insulation je docela na špici a s jeho vatami se opravdu nádherně pracuje. Jak je to okolo jejich výrobních závodů, to nevím. Snad jakš takš.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

4.4.2021 08:56 Reaguje na Jiří Svoboda
To už tak bývá, že ekologicky prospěšné výrobky
přinášejí místním trable. Spalovny odpadů taky
nejsou zcela košér, zpracování PET láhví drcením
rovněž(taky u nás ve městě),výroba OSB z dřevěné
štěpky a recyklovaného dříví se s formaldehydy
potýká taky. Větrná elektrárna za domem není taky
nic moc a tak si každý važte toho, že pouze
používáte až finální produkt a chápejte často i
ty kritiky, kterých se to bezprostředně týká.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

4.4.2021 13:14 Reaguje na Břetislav Machaček
Ale to už jste zmiňoval, měla by být povinnost platit za příkoří vůči okolí a přírodě, a o to by holt byly ty výrobky dražší.

Peníze jsou geniální nástroj a mohou být použity i k tomuto dobru.
Odpovědět
JD

Jiří Daneš

5.4.2021 16:29 Reaguje na Břetislav Machaček
On ten polystyren je také "ideální" z hlediska požárního, výborně hoří a snadno se zapálí, tragédie v Londýně, v roce 2017, si vyžádala nejméně 79 mrtvých.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

6.4.2021 08:34 Reaguje na Jiří Daneš
Ona ta firma před léty dělala u těch vykoupených
domů před bouráním pokus. Zateplili je různými
materiály a za přítomnosti hasičů, odborníků a
novinářů je řízeně zapálili. Takže jsme si užili
i "řízeného" začazení okolí.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist