Jindřich Petrlík: Struska ze spaloven do náspů a zasypů – pravda, půl pravdy a lež

Skládka strusky z malešické spalovny na skládce v Benátkách nad Jizerou.

Foto | Jindřich Petrlík / Arnika

Základem celé diskuse by měl být text, jak je v nové vyhlášce navržen. Je z něj totiž patrné, jaká pravidla jsou pro strusku stanovená. Uvádím ho proto v příloze spolu s tabulkou srovnávající limity pro výluhy škodlivin nastavené pro strusku a pro jiné odpady. Je z nich patrné, že limity pro výluh ze strusky jsou daleko mírnější a v Arnice si myslíme, že jsou nastavené tak, aby struska co možná nejčastěji prošla již tak chabou kontrolou a ocitla se ve stavbách ve volné krajině. Pro strusku také oproti jiným odpadům nejsou stanovené limity pro obsah polyaromatických uhlovodíků, sumární obsah těžkých kovů v sušině, anebo testy ekotoxicity. Přesto se MŽP a pánové Šyc a Hykš tváří, že struska bude testům ekotoxicity podléhat i nadále. Ptám se, proč by je spalovny dělaly, když nebudou muset? V tomto světle je zajímavý fakt, že například směs popele, strusky a popílku z liberecké spalovny odpadů v nezávisle udělaném testu ekotoxicity v roce 2006 neprošla (Košařová 2006), zatímco v testech zadávaných spalovnou prošla.

Michal Šyc a Jiří Hykš ve svém příspěvku často říkají jen polovinu pravdy. Ve svém článku například uvedli evropské země, které využívají strusku a popel mimo skládky. Podle jimi citovaného zdroje je ovšem také řada zemí, kde je využití strusky a popela sice povoleno, ale prakticky se nevyužívá, konkrétně například v Rakousku, Švédsku, Švýcarsku, Litvě, Maďarsku a dalších. V Norsku dokonce povoleno není (Blasenbauer, Huber a další 2020). A v zemích, kde využití strusky a popela je povoleno, jsou často nastavena přísnější pravidla, než jaká navrhuje nová vyhláška Ministerstva životního prostředí připravená podle Šyce a Hykše. Využití popele a strusky u nás povolovala i stará vyhláška upřesňující nakládání s odpady. Ale nestanovila pro ně méně přísná pravidla, než pro jiné odpady. A právě tato výjimečnost je jádrem naší kritiky nové vyhlášky. Výjimek pro znečišťovatele jsme si v minulosti užili dost.

Zastánci využití strusky ze spaloven podtrhují úspory docílené využitím vytříděných kovů z ní. Vyzdvihují rovněž fakt, že do zařízení na třídění kovů ze strusky musí spalovny investovat stovky milionů korun. Přínosem má být pak vytřídění až 3500 tun neželezných kovů, především hliníku, ročně. Zkusme se podívat právě na hliník, jehož vytěžení ze strusky spaloven podtrhuje i Šycem a Hykšem citovaný článek hodnotící využití strusky v inženýrských stavbách jako nejlepší variantu (Allegrini, Valenbo a další 2015). Jde hlavně o energetickou úsporu zpětným využitím hliníku a roční snížení emisí CO2 o více než 30 tisíc tun. Takové úspoře nelze, než zatleskat. Ale nedá se jí dosáhnout i jinak, bez přepálení hliníkových odpadů ve spalovně?

Velkou část hliníku v komunálním odpad nejspíš tvoří nápojové plechovky. Lucie Müllerová, mluvčí společnosti Eko-Kom, která se v Česku stará o sběr obalů pro Hospodářské noviny prohlásila: „Dle našeho kvalifikovaného odhadu bylo v roce 2017 na český trh uvedeno asi 8900 tun nápojových plechovek“ (Zenkner 2019). Co takhle ty stamiliony namísto do spaloven investovat do systému zálohování a zpětného výkupu nápojových plechovek? Takové systémy mají vysokou účinnost, takže by nám to mohlo přinést stejnou, ne-li vyšší úsporu kovů, aniž bychom je prohnaly spalovnou a část z nich ztratili v emisích do ovzduší. Anebo ještě lépe, část nápojů vrátit do vratného skla, snížíme spotřebu hliníku a pivo ze skla stejně chutná lépe, ne?

Vychytávání kovů ze strusky a jejich vracení do hutí má ještě jeden aspekt, na který zatím žádná ze studií nepamatovala. Jsou jím příměsi látek nachytaných v procesu spalování na kovy, které mohou v případě chlorovaných a bromovaných sloučenin zvyšovat toxicitu už tak problémové druhotné výroby kovů. Druhotná výroba hliníku je sice energeticky méně náročná, zato patří stejně jako spalovny odpadů k velkým zdrojům toxických dioxinů. A kovový šrot vytříděný ze spalovnové strusky k tomu může jen přispět.

Tím jsme se dostali k dalšímu diskutovanému aspektu, toxickým látkám ve strusce. Vedle klasicky sledovaných těžkých kovů a solí, které tvoří ve strusce významný problém, jsou tady i látky, které se do ní dostávají až v posledních letech v důsledku spalování odpadu s bromovanými zpomalovači hoření. K problematickým látkám ve strusce tak přibyly samotné zpomalovače hoření, které spalovna nedokáže rozložit, a pak bromované dioxiny srovnatelně toxické s dioxiny chlorovanými. Na tento argument reagovali Šyc a Hykš konstatováním, že „koncentrace bromu v odpadu a tím i ve spalinách či produktech spalování je řádově nižší než koncentrace chloru.“ Na pomoc si vzali studii z Tchajwanu z roku 2007, kde bylo zjištěno, že emise bromovaných dioxinů do ovzduší byly na úrovni do 1 % emisí chlorovaných dioxinů (Wang a Chang-Chien 2007). Ve své dedukci pak pokračují: „Obsah chlorovaných dioxinů je pak v rámci strusky pravidelně sledován. Jedná se tedy opět o účelové tvrzení v kontrastu proti stávajícím znalostem.“ Chci jen připomenout: Ve zprávě Arniky netvrdíme, že bromované dioxiny jsou ve vyšších koncentracích v kouři ze spaloven. Celá diskuse je přece o strusce a popelu, ne o emisích do ovzduší! Které tvrzení je tady účelové?

O strusce a popelu jiná studie z Tchajwanu z roku 2010 říká, že v nich končí 97% bromovaných dioxinů vycházejících ze spalovny komunálních odpadů a rovněž upozorňuje na povážlivě vysokou koncentraci bromovaných zpomalovačů hoření PBDE, jejichž obsah ve strusce a popelu může komplikovat případné využití tohoto odpadu vzhledem k možné kontaminaci životního prostředí (Wang, Hsi a další 2010). V České republice však není ani jedna laboratoř, která měří bromované dioxiny. Ostatně jako ve značné části evropských zemí s výjimkou Německa, Velké Británie, Švédska a možná jednoho či dvou dalších států. Ne, že by to naše laboratoře nedokázaly, ale o zjišťování látek, pro které neexistují limity, není zájem.

Ministerstvo životního prostředí také v odpovědi Ekolistu uvedlo: „Všechny čtyři ZEVO (pozn. red.: zařízení na energetické využití odpadu, lidově spalovny odpadů) v ČR mají platné osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností, v rámci kterého je pravidelně sledována i ekotoxicita. Struska ze ZEVO není ekotoxická, takže se jedná o lživé tvrzení ze strany Arniky.“

Testy ekotoxicity musela struska stejně jako jiné odpady podstoupit podle dříve platné vyhlášky. Ta nová od této povinnosti pro strusku upouští. Testy ekotoxicity jsou v ní povinné pro jiné odpady, pro strusku nikoliv. Ekotoxicita ověřená ve vzorcích odebraných a změřených nezávislými odborníky by mohla do určité míry nahradit chybějící analýzy jiných látek.

Podívejme se ještě na jedno tvrzení zastánců spaloven a použití strusky, podle nichž: „… zvýšená recyklace (myšleno odpadů) … sebou logicky nese i nárůst energetického využití odpadů. Státy ze špice evropského žebříčku jako Německo, Rakousko, Švédsko a Dánsko, vykazují při dosažení 50–66 % recyklace komunálních odpadů současně 32–50 % na energetické zpracování odpadů“ (Šyc a Hykš 2021). Budeme-li za špičku považovat maximální míru recyklace a kompostování odpadů, pak musíme toto konstatování na základě dat z Eurostatu upravit na to, že při dosažení 47 – 67% recyklace evropské státy současně mají 10 až 53% energetického využití, tedy spalování odpadů (viz tabulku níže). Jinými slovy, recyklace nemusí jít ruku v ruce s energetickým využitím. Navíc státy jako Rakousko, Nizozemí, Belgie, Dánsko, Lucembursko, Švédsko, Finsko a Estonsko budou muset část své kapacity spaloven zavřít, aby měly prostor dosáhnout požadované úrovně 65% recyklace komunálních odpadů. Anebo budou jejich kapacitu využívat pro odpad dovezený ze zahraničí. Estonsko s tím bude mít velký problém, protože jeho hlavní město je závislé na zásobování teplem z velké spalovny odpadů.

Skladba nakládání s odpady ve státech s nadprůměrnou recyklací odpadů ve srovnání s průměrem v EU. Údaje jsou v procentech.

Zdroj | Eurostat 2018

Celý problém nastavení legislativy pro nakládání se struskou by měli posoudit skutečně nezávislí odborníci, kteří nemají tak blízko ke spalovnářské lobby jako pánové Šyc a Hykš. Jimi navržená pravidla a provedený výzkum neprošly žádnou širší diskusí a veřejnou oponenturou. Nespalujme, recyklujme #sodvahou.

Reference:
Allegrini, E., C. Vadenbo, A. Boldrin and T. F. Astrup (2015). "Life cycle assessment of resource recovery from municipal solid waste incineration bottom ash." Journal of Environmental Management 151: 132-143.
Blasenbauer, D., F. Huber, J. Lederer, M. J. Quina, D. Blanc-Biscarat, A. Bogush, E. Bontempi, J. Blondeau, J. M. Chimenos, H. Dahlbo, J. Fagerqvist, J. Giro-Paloma, O. Hjelmar, J. Hyks, J. Keaney, M. Lupsea-Toader, C. J. O'Caollai, K. Orupold, T. Pajak, F. G. Simon, L. Svecova, M. Syc, R. Ulvang, K. Vaajasaari, J. Van Caneghem, A. van Zomeren, S. Vasarevicius, K. Wegner and J. Fellner (2020). "Legal situation and current practice of waste incineration bottom ash utilisation in Europe." Waste Manag 102: 868-883.
Košařová, G. (2006). Posouzení vlastností směsi škváry a popílku ze spalovny odpadů TERMIZO a.s. dle vyhlášky č. 294/2005 Sb. https://arnika.org/soubory/dokumenty/odpady/spalovny/Liberec/GKosarova_posudek.pdf Šyc, M. a J. Hykš (2021) "Využití strusky ze spalování komunálních odpadů jako ve vyspělé Evropě“ https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/michal-syc-a-jiri-hyks-nova-vyhlaska-o-podrobnostech-nakladani-s-odpady-muze-umoznit-vyuziti-strusky-ze-spalovani ."
Wang, L.-C., H.-C. Hsi, Y.-F. Wang, S.-L. Lin and G.-P. Chang-Chien (2010). "Distribution of polybrominated diphenyl ethers (PBDEs) and polybrominated dibenzo-p-dioxins and dibenzofurans (PBDD/Fs) in municipal solid waste incinerators." Environmental Pollution 158(5): 1595-1602.
Wang, L.-C. and G.-P. Chang-Chien (2007). "Characterizing the Emissions of Polybrominated Dibenzo-p-dioxins and Dibenzofurans from Municipal and Industrial Waste Incinerators." Environ Sci Technol 41(4): 1159-1165.
Zenkner, P. (2019). Hliníkový svět: Plechovek se ročně vyrobí na 200 miliard, stamiliony pochází z Česka. Mnohem zásadnější je ale tento materiál pro průmysl. Hospodářské noviny https://archiv.ihned.cz/c1-66498150-hlinikovy-svet-plechovek-se-rocne-vyrobi-na-200-miliard-stamiliony-pochazi-z-ceska-mnohem-zasadnejsi-je-ale-tento-material-pro-prumysl

Příloha:

Text návrhu vyhlášky a srovnávací tabulka pro limity výluhů škodlivin

Text návrhu nové vyhlášky v §7 říká: