Jindřich Petrlík: Tým Bořena
Jiná vzpomínka. Ráno jsme vstali ze spacáků v klubovně Týmu Bořena, pronajaté místnosti ve staré dřevěné budově v Lukově, která bývala školou. Byla zima, skoro mrzlo. Vzali jsme si bedýnky a krosny a vypravili se pěšky do údolí Lukovského potoka pod Radovesickou výsypku, na místo, kde hojně rostly bledule a ladoňky a kterému hrozilo brzké zasypání hlušinou z hnědouhelného dolu. Rostliny jsme vyrýpali rýči a rukama přendali do bedýnek. Vypůjčit si pro převoz nákladní auto prostě nešlo. Někdy jsme používali osobní auta. Ale taky jsme bedýnky nosili v ruce. Nebo jsme na konstrukci od krosen připevnili dřevěné bedny a vyrýpnuté rostliny i s kořenovým balem v nich do údolí Mukovského potoka přenesli na lokalitu, kterou jsme vyhodnotili jako vhodnou pro přesazení ohrožených druhů rostlin ze sousedního údolí. Dodnes na tom místě rostou a rozmnožují se. Místo jsme tedy vybrali správně.
Pro rostliny jsme v novém domově museli vyhloubit jamky, do kterých jsme umístili rostliny i s kořenovými baly. Taky jsme museli nanosit vodu z blízkého potoka. Jednou jsme na kopci nad tímto místem potkali sovětské oficíry z nedaleké posádky okupační armády. Divili se, co tam děláme, když je to tak blízko k místu, kde měli podle všeho jaderné hlavice. Přikazovali nám, že tam nesmíme chodit. Ignorovali jsme je. Byli jsme tu doma a oni nám neměli co přikazovat a zavádět ruské manýry.
Stěhování ještě vzácnějších rostlin z bílé stráně Bělák, původně chráněného naleziště těchto rostlin (zvláštní kategorie chráněného území v 80. letech), bylo podobné, ale o to složitější, že náhradní bílé stráně byly dál, na kopcích v Českém středohoří. Ale i těm se dnes na náhradních lokalitách daří. Jejich stěhování probíhalo v létě a bez auta by nebylo možné.
Takhle vypadaly počátky environmentálních organizací, na jejichž základě vyrostly dnešní nevládní organizace, ke kterým patří i Arnika.
Její součástí je i dnes Tým Bořena, který se stará o rostliny na jejich náhradních lokalitách v Českém středohoří.
reklama
Další informace |
Text vyšel v magazínu Pražská EVVOluce 4/2024, který se historii envirohnutí v Československu věnuje v celé řadě textů.