https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/michal-syc-a-jiri-hyks-nova-vyhlaska-o-podrobnostech-nakladani-s-odpady-muze-umoznit-vyuziti-strusky-ze-spalovani
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Michal Šyc a Jiří Hykš: Využití strusky ze spalování komunálních odpadů jako ve vyspělé Evropě

30.3.2021
Stavba silnice, ilustrační snímek.
Stavba silnice, ilustrační snímek.
Nová vyhláška o podrobnostech nakládání s odpady stanovuje podmínky pro využití strusky ze spalování ostatních odpadů v definovaných aplikacích stavebního průmyslu, a to jako podkladová vrstva pod pozemní komunikace, parkoviště apod.
 

Jedná se o běžnou praxi v řadě státu Evropy, jako jsou Německo, Francie, Dánsko, Nizozemí, Belgie, Španělsko (Katalánsko), Itálie, Velká Británie, Finsko apod., v mnohých z nich již po několik desetiletí.

Nová vyhláška umožní bezpečné využití strusky za jasně definovaných omezujících podmínek, což přispěje k úspoře primárních surovin a naplnění konceptu cirkulární ekonomiky v praxi. Že se jedná o aktuální trend, na který vyhláška reaguje, je evidentní z mezinárodního srovnání, neboť obdobná pravidla pro využití strusky implementovalo Polsko od roku 2015, Finsko od roku 2017 a v letošním roce pak Německo po více než 24 letech sjednotilo podmínky využití na spolkové úrovni (dosud bylo v kompetenci jednotlivých spolkových zemích). Detailní přehled evropské legislativy stejně jako přehled současné praxe v Evropě byl publikován v roce 2020 v časopise Waste Management v režimu open access (Blasenbauer et al, 2020).

Pro využití strusky ze spalování odpadů bude nutné implementovat v ČR celý koncept správné praxe, zahrnující předúpravu strusky pomocí zrání a získávání železných a neželezných kovů apod. Uvedení tohoto konceptu v praxi představuje investice pro provozovatele ZEVO na úrovni až stovek milionů Kč. Na druhou stranu je to spojené s nezanedbatelnými ekonomickými benefity z prodeje získaných kovů a také úsporou primárních surovin a recyklací kovů ze strusky. Dle dostupných znalostí je pak současný potenciál neželezných kovů ve strusce v ČR až 3 500 tun, z čehož je většina hliník. Jelikož primární produkce hliníku je energeticky velmi náročný proces, představuje zpětné využití výše uvedeného množství roční úspory CO2 více než 30 tisíc tun.

Zbytkovou frakci po separaci pak bude možné v souladu s novou vyhláškou využít v definovaných aplikacích stavebního průmyslu, což může vést k úspoře až cca 150 tis. tun primárních materiálů pro stavební průmysl. Dosavadní zkušenosti ukazují, že nejvýhodnější systém nakládání se struskou z hlediska dopadu na životní prostředí (hodnoceno metodikou LCA) je právě kombinace efektivní separace železných a neželezných kovů s následným využitím strusky po separaci v přesně definovaných aplikacích pod povrchem terénu v režimu odpadu, a to zejména v dopravním stavitelství jako podkladní nestmelené vrstvy v konstrukci pozemních komunikací (Allegrini et al., 2015), což je přesně systém navržený v nové vyhlášce.

V současné době je v souvislosti s novou vyhláškou a využitím strusky publikována ze strany různých organizací řada nepodložených či zavádějících tvrzení, které je vhodné uvést na správnou míru.

1. „Struska je ekotoxická a způsobí značné škody na životním prostředí“ – Není pravda. Podmínky nastavené v nové vyhlášce vyžadují mít platné Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností. V rámci toho je testována i vyloučena HP14 ekotoxicita. Tvrzení, že struska nebude podléhat testům ekotoxicity, je tedy lživé. Limitní hodnoty pro výluh nebezpečných látek jsou tak jako ve vyspělých státech Evropy stanoveny dle definovaných podmínek využití, tak, aby se minimalizovalo riziko ohrožení životního prostředí. Těmito definovanými podmínkami využití se rozumí využití odkovené a vyzrálé strusky v různých typech konstrukcí s definovanými parametry a souborem technických podmínek zaručujících ochranu podzemních a povrchových vod v důsledku nekontrolovatelného loužení nebo k nežádoucímu kontaktu s lidmi či dalšími složkami životního prostředí. Příkladem definovaných podmínek jsou minimální vzdálenost tělesa aplikace od hladiny podzemní vody, maximální mocnost vrstvy, omezená infiltrace do těla aplikace, minimální vzdálenost od zdrojů pitné vody, zákaz využití v ochranných pásmech vodních zdrojů I. a II. stupně, v ochranných pásmech léčivých zdrojů a zdrojů minerálních vod I. a II. stupně, ve zvláště chráněných územích, v územích soustavy Natura 2000 nebo v záplavových územích apod. Tvrzení, že dochází ke snižování limitních hodnot ve výluhu, vycházející pravděpodobně z přímého srovnání limitů Přílohy 5 a 6 nové vyhlášky, ukazuje na elementární neznalost smyslu a výpočtu limitních hodnot vyluhovatelnosti, neboť se jedná o absolutně odlišné hydrogeologické scénáře.

2. „Ministerstvu zjevně jde o to, aby nové spalovny pálily odpady na plné obrátky a chrlily stavební materiál, který se dá zpeněžit. Házejí tím další klacky pod nohy ekologičtější recyklaci. Poučme se z chyb, které udělaly západoevropské státy. Dánsko například počítá s uzavřením části spaloven, aby vůbec naplnilo míru povinné recyklace odpadů v roce 2035.“ – Není pravda.

Dánsko nepočítá „s uzavřením části spaloven, aby vůbec naplnilo míru povinné recyklace odpadů v roce 2035“. Návrh z prosince 2020 (www.kl.dk, 2020), který proběhl i některými českými odpadovými médii, se netýká naplnění míry povinné recyklace, ale byl zamýšlen jako součást národní strategie k dosažení cíle snížení celkového množství CO2 vyprodukovaného v Dánsku o 70 % v roce 2030 v porovnání s rokem 1990, na kterém se dohodli zástupci politických stran napříč spektrem. Součástí hledání možných „úspor CO2“ je samozřejmě i odpadový sektor, včetně spaloven, neboť v Dánsku již od roku 1997 platí zákaz skládkování biologicky rozložitelných odpadů a zákaz skládkování spalitelných odpadů (BEK 581/1996), takže pozornost je v Dánsku logicky orientována na jiné zdroje než skládky, jakožto největší producenty emisí skleníkových plynů v odpadovém sektoru (viz Obr. 1).

Obr. 1 Emise skleníkových plynů ze sektoru odpadového hospodářství
Obr. 1 Emise skleníkových plynů ze sektoru odpadového hospodářství

Pro lepší pochopení situace začneme s vysvětlením, že v Dánsku je v současné době v provozu 23 spaloven směsných komunálních odpadů různého stáří a velikosti, včetně nově otevřené Amager Bakke v centru Kodaně, která patří k nejmodernějším na světě a má dvojnásobnou kapacitu v porovnání se ZEVO Malešice. Celková kapacita všech dánských spaloven je 3,95 Mt/rok (populace v Dánsku cca 5,8 mil., v ČR je kapacita spaloven cca 0,75 Mt/rok při populaci cca 10,7 mil.) a přesto Dánsko vykazuje výrazně vyšší míru recyklace komunálních odpadů v porovnání s ČR (dle data Eurostat za rok 2017 v Dánsku je míra recyklace komunálních odpadů 53 % v ČR pouze 34 %).

Vzhledem k předpokládanému poklesu množství odpadu v Dánsku v roce 2030 a k faktu, že část současné kapacity je využita k energetickému využití odpadu dovezeného ze zahraničí, počítal návrh na uzavření spaloven s tím, že kapacita spaloven potřebná pro ryze dánský odpad v roce 2030 bude cca o 1 Mt/rok nižší, než je současný stav. V důsledku tohoto vznikl plán na „uzavření deseti nejméně efektivních spaloven“, což by společně s omezením importu odpadu ze zahraničí mohlo Dánsku ušetřit „přibližně 0,5 Mt CO2/rok“.

Je nutno poznamenat, že návrh z prosince 2020 obdržel v únoru 2021 zamítavé stanovisko od Dánské Energetické Agentury (Dánská Energetická Agentura, 2021), která má v kompetenci energetickou koncepci země včetně klimatických aktivit. Zamítavé stanovisko bylo vydáno v součinnosti s Energetickým regulačním úřadem, Ministerstvem životního prostředí, Ministerstvem průmyslu a hospodářství a Advokátní komorou. Jedním z důvodů pro zamítnutí návrhu byla chybějící socio-ekonomická analýza a nedostatečný plán pro nahrazení výpadku dodávek energie do centrálních/lokálních systémů zásobování teplem na které jsou spalovny napojeny a z toho pramenící nejasný dopad na skutečné úspory emisí skleníkových plynů.

Historický vývoj nakládání s komunálními odpady (Eurostat, 2020) jasně ukazuje synergický vliv energetického využití odpadů a recyklace, jakožto hlavních ukazatelů pokročilosti odpadového hospodářství viz Obr. 2. Jinými slovy, zvýšená recyklace – za současného omezení skládkování, jakožto nejméně vhodné metody pro nakládání s odpady – sebou logicky nese i nárůst energetického využití odpadů. Státy ze špice evropského žebříčku jako Německo, Rakousko, Švédsko a Dánsko, vykazují při dosažení 50–66 % recyklace komunálních odpadů současně 32–50 % na energetické zpracování odpadů.

Obr. 2 Vývoj nakládání s komunálními odpady v EU
Obr. 2 Vývoj nakládání s komunálními odpady v EU

3. Struska obsahuje toxické bromované dioxiny

Koncentrace bromu v odpadu a tím i ve spalinách či produktech spalování je řádově nižší než koncentrace chloru. Z toho je jednoznačná i řádově nižší koncentrace vznikajících polybromovaných dioxinů oproti polychlorovaným dioxinům. V roce 2007 při analýze emisí ze spaloven na Taiwanu bylo zjištěno, že emise bromovaných dioxinů byly na úrovni do 1 % emisí chlorovaných dioxinů, logicky vzhledem k řádově nižšímu obsahu bromu ve spalovaném odpadu (Wang a Chang-Chien, 2007). Obsah chlorovaných dioxinů je pak v rámci strusky pravidelně sledován. Jedná se tedy opět o účelové tvrzení v kontrastu proti stávajícím znalostem.

4. V ČR jsou špatné zkušenosti s využitím strusky viz „ostravská dálnice“

Struska z metalurgie a ze ZEVO mají shodný pouze název, jedná se o zcela základní neznalost obou materiálů, nebo o zcela účelové spojování zcela rozdílných věcí. Limity a postupy zpracování v nové vyhlášce naopak mají zajistit bezpečné použití v definovaných aplikacích.

Závěrem tedy nová vyhláška přináší legislativní rámec pro bezpečné využití strusky v definovaných aplikacích stavebního průmyslu za jasně definovaných podmínek, tak jak je běžné ve většině vyspělých evropských zemí. Implementace tohoto přístupu má řadu benefitů v čele s úsporou primárních materiálů a možností recyklace významného množství železných a neželezných kovů přes ekonomické benefity pro provozovatele ZEVO spojené ovšem s nutností počáteční významné investice do implementace celého konceptu a správné praxe v ČR.

Reference

Allegrini, E., Vadenbo, C., Boldrin, A., Astrup, T., 2015. Life cycle assessment of resource recovery from municipal solid waste incineration bottom ash. J. Environ. Manage. 151, 132–143. https://doi.org/10.1016/j.jenvman.2014.11.032
Blasenbauer, D., Huber, F., Lederer, J., Quina, M.J., Blanc-Biscarat, D., Bogush, A., Bontempi, E., Blondeau, J., Chimenos, J.M., Dahlbo, H., Fagerqvist, J., Giro-Paloma, J., Hjelmar, O., Hyks, J., Keaney, J., Lupsea-Toader, M., O’Caollai, C.J., Orupõld, K., Pająk, T., Simon, F.-G., Svecova, L., Šyc, M., Ulvang, R., Vaajasaari, K., Van Caneghem, J., van Zomeren, A., Vasarevičius, S., Wégner, K., Fellner, J., 2020. Legal situation and current practice of waste incineration bottom ash utilisation in Europe. Waste Manag. 102, 868–883. https://doi.org/10.1016/j.wasman.2019.11.031
Dánská Energetická Agentura, 2021, dostupné z https://ens.dk/ansvarsomraader/affald/tilpasning-af-forbraendingskapacitet
Eurostat, 2020, Greenhouse gas emissions from waste dostupné z https://ec.europa.eu/eurostat/web/products-eurostat-news/-/DDN-20200123-1
www.kl.dk, 2020 dostupné z https://www.kl.dk/kommunale-opgaver/klima/affaldsforbraending-kls-plan-for-kapacitetstilpasning/
Wang, L.C., Chang-Chien, G.P., 2007. Characterizing the emissions of polybrominated dibenzo-p-dioxins and dibenzofurans from municipal and industrial waste incinerators. Environ. Sci. Technol. 41, 1159–1165. https://doi.org/10.1021/es061801q

reklama

 
Michal Šyc a Jiří Hykš
Michal Šyc pracuje v Ústavu chemických procesů AV ČR, Jiří Hykš pracuje pro Danish Waste Solutions.
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (2)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Katka Pazderů

Katka Pazderů

3.4.2021 07:24
Na základě informací z článku je zřejmé, že se v ČR nabízí příležitost nejít Dánskou cestou spalování, ale cestou materiálového využití odpadů. Ano, je zřejmé, že tlak na vznik ZEVOs jako na alternativu energetického a tepelného zdroje místo fosilních paliv je v ČR vysoký. Ovšem proč realizovat mezistupeň, kdyř dnes už máme lepší možnosti zpracování odpadů, než je jejich spálení. A dle příkladu Dánska, pouhým přepočtem bychom v ČR mohli mít na 40 spaloven. Jen doufejme, že to budou ZEVO s přísnými emisními limity a že jich bude co nejméně.
Odpovědět
JH

Jiří Hykš

6.4.2021 14:03 Reaguje na Katka Pazderů
Dobrý den,
Využití škváry je zcela ve smyslu materiálového využití odpadů, ale tak jste to asi nemyslela. To, na co narážíte Vy, je pravděpodobně představa, že vše se dá zrecyklovat/vytřídit a tudíž se nic nemusí spalovat. Toto bohužel nikde na světě (nejenom v Dánsku) nefunguje a tzv. výmět z recyklačních linek může tvořit podstatnou část vstupního materiálu. Kde myslíte, že takový výmět nakonec skončí? Na skládce, v lepším případě opět v ZEVO ...

Pozn. na závěr: stejné množství odpadu můžete zpracovat při malém počtu ZEVO s vyšší kapacitou. Vysoký počet (malých) ZEVO v Dánsku je dán hustotou osídlení a členitostí obývaného území.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist