Čistota evropských moří: změny k lepšímu jsou vidět, chce to ale vytrvat

Baltské, Černé a Středozemní moře můžeme s jistou nadsázkou nazvat evropskými, stejně jako severovýchodní region atlantského oceánu. Jak si tyto vodní masy stojí z hlediska čistoty? Evropská komise pro životní prostředí nepřináší úplně pozitivní zprávy. Byť lokálních bodových zdrojů znečištění v posledních letech ubývá, rozhodně nejsou tato „evropská“ moře úplně čistá. Píše o tom portál EEA.europa.eu.

---

reklama

---

Vlastně všechny čtyři zmíněné mořské regiony jsou dobrým příkladem plošné kontaminace. V Baltu bychom vodu neznečištěnou nalezli jen na 4 % plochy, 9 % nekontaminovaných ploch se nachází v Černém moři, 13 % ve Středozemním a 25 % v cípu Atlantiku při evropském pobřeží.

Vypadá to špatně, ale odborníci doplňují, že změna k lepšímu je ve srovnání s obdobím 1998-2012 rozhodně vidět. Celková míra kontaminace moří omývajících Evropu průběžně klesá.

Pravda, cíl dosažení limitních koncentrací rtuti a kadmia dosud nebyl dosažen, ale ubíráme se správným směrem. Horší už je to například s DDT, které se spíše stabilizovalo.

Hlavním závěrem tedy je, že do roku 2020-2021 se nejspíš nepodaří splnit sedm bodů závazků rámcové směrnice o vodách) ani podobné (rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí). Především proto, že řada již na souši zakázaných a regulovaných kontaminantů (pesticid lindan, DDT, polychlorované bifenyly) má sklony v mořském prostředí dlouhodobě přetrvávat. Hlavními zdroji znečišťujících látek zůstává i nadále (sestupně) vypouštění nepřečištěných odpadních vod a kanalizačních splašků do moře, zemědělství, lodní přeprava, těžba ropných surovin v mořích, spotřeba fosilních paliv, aktivity v přístavech, akvakultury a činnost průmyslu na pobřeží.

Z hlediska chemického složení je 90 % přepravních tras a vody příbřežních regionů Švédska, Dánska, Holandska, Belgie a severu Francie ve „velmi chabém stavu“, zatímco na východním Baltu a na západě Velké Británie se situace lepší.

Podle autorů zprávy o kontaminaci příbřežních evropských vod je důležité nastavit správné strategie řešení. Zatímco bodové zdroje znečištění (například přístavy a doky) si žádají spíše dynamický přístup, průběžnou kontrolu a okamžitá řešení, jako zákaz vypouštění splašků a přepálených zbytků maziv do vody, jiné cíle mohou být dosaženy jen dlouhodobou a vytrvalou snahou. Tím je například úplný zákaz látek jako PCB či DDT, které se v životním prostředí postupně akumulují a jejich odbourávání trvá mnohem déle.

---

reklama

---