Dokáže alarmující filmový dokument změnit naše chování? Zdá se, že efekt je jen omezený

Britský dokumentární pořad Modrá planeta byl uveden do vysílání ve dvou sériích (2001 a 2017), přičemž ona dvojka byla hodnocena jako naprosto zásadní a stěžejní dílo pro světovou ochranu přírody. Divákům totiž nepředstavovala jen krásy života oceánů, ale také naléhavé ekologické problémy mořských ekosystémů. A tím sledující motivovala ke hlubší změně životního stylu. I když, jak píše Phys.org, tak přímočaré to vlastně nebylo.

Sir David Attenborough v roli vypravěče série Blue Planet II nabídl divákům krajně neradostný pohled na kritický stav mořských ekosystémů. Drastický propad biodiverzity, přelovení rybích populací, znečištění oceánů, úniky ropy, zamoření vodního prostředí jednorázovými plasty. Byla to nehezká, byť rozhodně poučná podívaná s dalekým dosahem. Na Ekolistu jsme v roce 2018 psali i o těch, kteří tvůrce filmu kritizovali za nedostatečný zápal při sdělování poselství o ohrožené planetě Zemi. Povšechně však byla tato dokumentární série chválena a ceněna a byl jí přisuzován zásadní význam při zvyšování povědomí veřejnosti o problematice životního prostředí.

Vžil se pro to i termín. Blue Planet Effect. V krátkosti měl mít Efekt Modré planety sílu měnit návyky, životní styl a osobní preference diváků, kteří si po zhlédnutí série dávali výrazně větší pozor například na to, co a jak konzumují. Například se dokumentem informovaní spotřebitelé propříště vyhýbali jednorázovým plastům, které v oceánech působí nevratné škody. Alespoň tak to globální média i mezinárodní environmentální skupiny popisovaly. Znělo to hezky. Protože představa, že stačí v jádru moudrým lidem naservírovat dobře natočený dokument a oni si z něj vezmou poučení, dávala smysl. Tedy, ne všem. Ti hloubavější, k nelibosti ostatních, na zázračnou moc filmu nevěřili.

Pojďte se s námi dívat na film

Pochybnosti o síle Efektu Modré planety projevili například badatelé z univerzit v Oxfordu a na London College a rozhodli se tento fenomén podrobit prosté zkoušce. Velmi prakticky. Dvě rozdělené skupiny respondentů (dohromady 150 lidí) nechali zhlédnout celé série dokumentu Modrá planeta I. a II. S tím, že jednička nenese ono kritické environmentální poselství. Představuje jen pestrost a krásu, bohatství života, bez příkladů ohrožení páchaného lidmi. Dvojka, jak známo, je o dost výhrůžnější a varovnější, s uceleným vykreslením problematiky. Poté už respondenti z obou skupin, teď už dohromady, vyplnili dotazníky zacílené na environmentální uvědomění a znalosti.

A skutečně, diváci Modré planety II. byli prokazatelně lépe informováni. Dokument je tedy poučil, zvýšil jejich povědomí o šíři problematiky. To ale nebylo hlavní podstatou testu badatelů. V průběhu sledování osmi dílů po padesáti minutách každé série i při sepisování testu se mohli respondenti volně občerstvovat ze štědře zásobeného bufetu. Který dosahoval značné pestrosti, pokud šlo o přítomnost jednorázových obalů, plechovek, brček, kelímků, PET lahví, ubrousků a utěrek – a environmentálně šetrnějších alternativ těchto konvenčních obalů. A jaké pochutiny si myslíte, že si poučení i nepoučení diváci vybírali?

„Sledování série Modrá Planeta II. výrazně zvýšilo u diváků míru pochopení náležitostí ochrany vodního prostředí, což se odrazilo i v dotaznících,“ říká Matilda Eve Dunnová, hlavní autorka celé studie a experimentu. „Ale neprojevilo se žádným rozdílem ve spotřebitelské volbě, konzumních preferencích poučených a nepoučených diváků.“ Jenom bližší pochopení problematiky tedy lidem nestačí a Efekt Modré planety je, zdá se, přinejmenším přeceňovaný.

---

reklama

---