Dřevěné pelety mají nálepku ekopaliva, ale ne vždy tomu tak je

Peletky dovezené přes půl světa nejsou to pravé ořechové. Ilustrační snímek.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | moses / Pixabay.com

Jeho autorem je William H. Schlesinger z newyorského Caryho Institutu pro ekosystémové studie (CIES), neziskové vzdělávací organizace, která se obvykle nesoustředí na rozbíjení mýtů. V případě „životnímu prostředí tolik prospěšného pálení dřeva“ ale udělali výjimku. Důvod? Ekonomický boom jejich lesních hospodářů, kteří bohatnou na vývozu dřevních pelet do Evropy, totiž nedávno inspiroval americký Kongres. Rádi by i v USA pasovali dřevní biomasu na uhlíkově neutrální zdroj. Což CIES nepovažuje za vůbec šťastný, ale přímo hned katastrofální nápad. Stejně jako myšlenka, že pálit dřevo je lepší, než pálit uhlí. Proč?

Dřevo, ve které věříme

Uhlí dnes globálně generuje 40 % elektrické energie (80 % každoroční těžby uhlí jde do elektráren). A jak tušíme, spalování uhlí produkuje oxid uhličitý a hezkou řádku dalších znečišťujících látek, unikajících do atmosféry. Což je špatně. A proto Evropa začala prosazovat spalování dřevní biomasy. Stromy totiž v průběhu svého životního cyklu čerpají oxid uhličitý z atmosféry a když je spálíme, jsme z hlediska uhlíkových emisí na nule. Do ovzduší při spalování unikne vlastně jen to, co do sebe stromy absorbovaly. Navíc je to obnovitelný zdroj energie. A EU je o tom natolik přesvědčena, že by ráda do roku 2020 získávala tímto způsobem 20 % veškeré energie.

Schlesinger ale upozorňuje na jisté mezery v této logice. Stromy jsou skutečně mimořádným „lapačem“ CO2. Každoročně do sebe zapracují 31 % uhlíku, který my lidé vypustíme do atmosféry. Za takové situace je ale poněkud scestné takové stromy kácet. Pokácený strom už žádný další uhlík neabsorbuje. Navíc není strom jako strom. Ty z hospodářských lesů, pěstované jako rychlý a obnovitelný zdroj energie, totiž absorbují uhlíku méně, než lesy neprodukční. Navíc plošná těžba lesů vede k výraznému uvolnění uhlíku z půdy do atmosféry. Je tedy spíše zdrojem, než zásobníkem uhlíku.

Nechme stromy růst

Pokud by nám tedy skutečně záleželo na tom, jak dostat co nejvíce uhlíku z atmosféry, měli bychom raději sázet stromy a nechat je růst. Ale my je potom kácíme a pálíme, čímž svou situaci rozhodně nezlepšujeme. Problematizující je i to, „v jakém věku“ je kácíme. Schlesinger upozorňuje na příklad americkými lesníky oblíbené borovice kadidlové. Na hektaru optimálního porostu se po čtyřiceti letech růstu sejde 125 tun dřevní biomasy, tedy vcelku slušné množství vázaného uhlíku. Jenže zažitá praxe velí pokácet vzrostlý porost o dvacet let dřív, „aby byla produkce a vývoz“. Potenciál vázaného uhlíku na hektar lesa je tím menší.

Další logickou mezerou je zažitý koncept, že pálení dřeva je čistším procesem, než pálení uhlí. Není. Dřevo v tomto porovnání má výrazně menší výhřevnost a tak k zisku stejných kilowatthodin musíme pálit více materiálu. Ze dřeva uniká méně oxidů uhlíku, než z uhlí, ale protože ho musíme spálit mnohem více než uhlí, je výsledkem jen více uhlíkových emisí k produkci jednoho kilowattu elektřiny. Energetické zhodnocení dřevní biomasy dává podle Schlesingera jakž takž smysl, pokud je realizována v místě spotřeby, respektive ne dále než 80 kilometrů od místa produkce. A za předpokladu, že porost je na daném místě plně obnoven.

Neutrální bilance, ve které chybí dovoz a výroba

Ale vyvážet americké peletky do Evropy? Bilance uhlíkových emisí paliva tím narůstá o 25 % na spáleném palivu nákladních lodí. A s tím se v EU nepočítá. Všechny tyto drobné detaily (plné neobnovení lesních porostů, faktory spojené s těžbou, zpracováním a vývozem) vedou k tomu, že spalování dřevní biomasy v konečném důsledku produkuje více emisí, než spalování uhlí. „Nedává žádný smysl, aby Evropané velebili dřevěné peletky jako uhlíkově neutrální, a přitom zcela přehlíželi CO2, emitované do atmosféry během jejich převozu. Je to jen export uhlíkových emisí za hranice, nic jiného,“ píše Schlesinger.

Produkční lesy jsou chudé

Ekonomové, kteří se zaštiťují životním prostředím, rádi upozorňují na to, že spalování dřevní biomasy dodává lesům hodnotu. Jinými slovy, dokud budou mít dřevěné pelety svou cenu, bude se vyplácet sázet a spravovat nové lesní porosty. Jinak by tato nezalesněná půda snadno mohla podlehnout developerskému rozvoji zástavby, která generuje zisk. Jenže hospodářské lesy, zvláště ty s rychlenou produkcí směrovanou na generování obnovitelného zdroje energie, plantáže, zastanou jen minimum ekosystémových funkcí. A případná vyšší poptávka po dřevní biomase může jen podepsat rozsudek nad lesy starými.

Věřit, že spalování dřeva je lepší než spalování uhlí, je tedy podle Schlesingera chybné. Větší poptávka po dřevní biomase povede jen k destrukci stávajících lesů, rozšíření druhově chudých stromových plantáží a samozřejmě, k uvolňování více uhlíku do atmosféry.