Ekoturistika není mrtvá! Na Filipínách pomáhá rybářům i žralokům. Zatím

Koncept ekoturistiky, v rámci kterého se obyvatelé nějakého regionu zřeknou vlastní rušivé činnosti (například lovu, sběru či zemědělství) a místo toho se stanou ochránci a průvodci výletníků v jimi spravované krajině, má hodně kladů i záporů. Případ filipínských rybářů z ostrova Oslob dobře reprezentuje ty klady. Zatím. Píše o tom TheConversation.

Rybolov byl vždycky dřina, zvlášť pokud je to jediný možný prostředek vaší obživy. Na Filipínách o tom vědí své, a proto po celé generace původní metody odchytu ryb zdokonalují. Čas jsou peníze, a proto si tu vypomáhali trhavinami, litím jedu do vody, nelegálními sítěmi s žábrovými háčky, různými formami pastí.

I tak s poptávkou sotva stačili udržet krok, lépe se jim nevedlo a destruktivní praxe lovu se promítala do výše a kvality úlovků. Na Oslobu se proto rozhodli změnit kurz a místo rybolovu vyzkoušeli jiný model. Ochranu mořského ekosystému v bezprostředním okolí ostrova a zastavení rybolovu. A na „jejich“ pobřeží se teď jezdí dívat turisté i potápěči.

Obři, kteří se vyplatí

Hlavním lákadlem ostrova Oslob jsou totiž osmimetroví žraloci obrovští. Ne, nejsou to ti obávaní podmořští dravci. Tihle se živí filtrováním planktonu a dalších drobných korýšů z vody, trochu podobně jako velryby. A jsou to natolik mimořádná zvířata, že lidé z vyspělých zemí neváhají platit horentní sumy za to, že si je budou moci prohlédnout zblízka, nebo si s nimi zaplavat pár temp. A přesně tohle je teď „vývozním artiklem“ celého filipínského ostrova, kde už rybáři rybaří jen ve volném čase a pro radost.

Žraločí ekoturistika totiž nese násobně víc. Přesněji, dříve si rybář s bídou vydělal 1,40 $ za den, dnes jako průvodce turistů mezi línými obry pod hladinou kolem dvaašedesáti.

Mezi lety 2012-2016 se tak obyvatelé ostrůvku Oslob vyšvihli mezi nejbohatší obyvatele Filipín. Namísto průměrného ročního příjmu 512 $ tu rybáři vydělávají 22 699 dolarů. Dvaačtyřicet kilometrů obvodu chráněného pobřeží vygenerovalo za čtyři léta 18,4 milionů dolarů.

Pokud někdo z místních zákazu destruktivního rybolovu prve nefandil, teď už je o jeho prospěšnosti naprosto přesvědčen. „Moje dcery mohou chodit do školy, všichni jíme dobré jídlo, žijeme v domě z betonu, který se nemusí bát tajfunů,“ vyjmenovává nové klady svého života Carissa Jumaudová, žena rybáře.

Ochrana, ze které mají prospěch všichni

Jak připomíná Judi Loweová, bioložka ze Southern Cross University, právě tento přístup „vytvoření nového zdroje příjmů“ je pro záchranu řady ekosystémů kritický. A bohužel velmi často selhává, protože není udržitelný. „Jakmile se zahraniční experti stáhnou, místní lidé se navrací k původní ničivé praxi.

Jakmile zmizí zdroj příjmů, pozbývá ochrana pro místní znovu smyslu. V některých paradoxních případech, například v Indonésii, byly peníze poskytované dárci formou mikropůjček využity na nákup modernějšího rybářského náčiní, které naopak devastaci moří a přelovení ryb podpořilo. Na Oslobu je to zatím jiné.“

Proč zatím? V lidské povaze není chovat se přiměřeně a těžit z dostupných zdrojů „tak akorát“. Ostrov Oslob navštívilo za čtyři léta přes 750 000 turistů. A pokud všichni chtějí vidět žraloky obrovské, je třeba je lákat k pobřeží příkrmem krillu. Častý kontakt s lidmi, překrmení snadno dostupným zdrojem potravy, to vše se může proti parybám a jejich filipínským ochráncům jednou obrátit. Nyní je ostrov Oslob ukázkou fungujícího modelu ekoturistiky, ze které prosperují místní obyvatelé. Ti z pod hladiny moří i na souši. Zatím.

---

reklama

---