Indonésie v plamenech – některé velké firmy už nebudou používat oheň
Vláda Indonésie pokutovala zatím 23 společností, které se zabývají produkcí palmového oleje, dřeva a buničiny, z celkem 276 prošetřovaných subjektů od začátku září 2015. Důvodem byla jejich aktivní role při zakládání ničivých požárů nebo nesplnění nastavených bezpečnostních parametrů při práci s ohněm. Tři společnosti byly zcela uzavřeny, protože se v jejich případě jednalo o opakované porušení zákona, u 14 dalších byly „zmraženy veškeré operace“, protože dosud nenapravily své interní provozní postupy a nadále pracují s ohněm a vypalováním jako běžnou součástí praxe. V případě, že zavedou patřičný systém bezpečnosti práce a prevence vzniku požárů, bude jim licence obnovena. Dalších 33 společností je v současnosti prošetřováno. Řadě společností byla udělena přísná výtka, na několik byl uvalen „nucený dohled“ a přislíbeny zvýšené kontroly. Kemal Amas, tajemník ministerstva životního prostředí k tomu dodává: „Množství nástrojů, se kterými můžeme penalizovat firmy porušující zákony, jsou dost omezené.“ Účinným prostředkem se nyní má stát možnost obvinit a soudit v civilně-právním procesu konkrétního majitele společnosti, namísto prostého „zmrazení operací“.
Zajímavě působí navržené preventivní schéma „vesnice bez ohně“ (fire-free villages), situované na jih Sumatry. V aktuálním návrhu se jedná o koncentrovanou skupinu 75 sídel, v oblasti s „vysokým rizikem vzniku nebezpečných požárů“. Obyvatelé zde budou proškoleni v boji s ohnivým živlem a prevencí vzniku požárů. Hlavní náplní tohoto kroku mají být preventivní proti-požární hlídky, jeho vedlejším motivačním produktem je plánované vybavení těchto vesnic modernější zemědělskou technikou a chemickými hnojivy, tak aby se zdejší lidé obešli bez vypalování a hnojení půdy popelem. Tento krok navíc našel podporu u producentů palmového oleje. Například společnost Golden Agri-Resources (GAR) se rozhodla „převzít sociální odpovědnost“ za pětikilometrový pás území kolem vlastních plantáží. Zvýší zde prý zaměstnanost, proškolí vesničany a propracuje s nimi systém spolupráce při preventivních zákrocích proti požárům. Agus Purnomo, vedoucí odboru udržitelnosti GAR ale dodává: „Co se ale stane za tímto pětikilometrovým pásmem, jde už mimo nás. Je to něco, s čím už si sami sotva poradíme.“
Jestli se na něčem odborníci shodnou, pak že pro prevenci vzniku dalších požárů v Indonésii bude nezbytná spolupráce mezi obyvateli, vládou a soukromým podnikatelským sektorem. Po formální stránce se jedná o významný pokrok, ale tato naznačená spolupráce „technicky“ běží už od roku 2014. Tehdy se velké mezinárodní společnosti, které v Indonésii vystupují pod jmény Wilmar, GAR, Asian Agri, Cargill a Musim Mas zavázaly, že do svého provozu plně začlení interní politiku ne-vypalování, oheň zcela vyřadí ze svých zemědělských praktik (ať už při zakládání nových plantáží nebo při obnově starých) a vyvarují se potenciálně rizikového počínání během výrobních operací. Zmíněné společnosti letos své prohlášení zopakovaly a potvrdily setrvání v deklarovaném záměru. Problematická je tu úloha subdodavatelských nebo „provozně spřátelených“ firem, které nejsou signatáři a mohou zmíněným společnostem odprodat výpěstky, jejichž produkce není vázána smluvní etikou.
Přečtěte si související článek Indonésie v plamenech – co se změnilo, aby se ničivé požáry neopakovaly?
Líbí se Vám článek? Přispějete na další?
reklama