Jedenáct let od havárie ve Fukušimě

U japonské jaderné elektrárny Fukušima I. stačilo jen 7 let, aby se stala vyhledávanou turistickou atrakcí.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Pincasso / Shutterstock

Mezinárodní recenze na TripAdvisor nešetří plným hodnocením, nadšení výletníci při popisu svých zkušeností z návštěvy hovoří současně o poučném a mentálně hluboce stimulujícím zážitku. Společnosti jako Japan Wonder Travel, Fukushima Tour, Real Fukushima, Tohoku-tour si na nedostatek senzacechtivých zákazníků stěžovat opravdu nemohou. A pro koho se náhodou nenajde místo v mikrobusu, projíždějícím se místem nedávné havárie, ten může zavítat do muzea-památníku nukleární katastrofy ve Futaba. Garantují tu, že troj-jazyčný výklad, interaktivní audio-vizuální prezentace a bezpočet exponátů přímo z místa nehody vás přiblíží kritickým okamžikům 11. března roku 2011. A co že se to tehdy vlastně stalo?

Zemětřesení přineslo zkázu

Nehoda, která se zapsala do dějin novověku jako „největší jaderná havárie od výbuchu v Černobylu“, byla nastartována mohutným zemětřesením Tōhoku. V prvních vteřinách předcházejících katastrofě šlo všechno podle havarijních plánů: přístroje, detekující seismickou činnost, spustily poplach a došlo na zahájení procesu automatického odstavení reaktorů. Stejný proces probíhal souběžně i ve třech dalších japonských jaderných elektrárnách. Ve Fukušimě I. ale do tohoto procesu vstoupil rozsáhlý výpadek elektrické sítě. Naštěstí tu byla potřebná záloha, v podobě diesel-agregátů, které nezbytnou dodávku procesní elektřiny zastoupily. Klíčovou funkcí pro bezpečnost odstavené jaderné elektrárny byla v daný moment cirkulace chladiva kolem jádra reaktorů, které odvádělo odpadní teplo po štěpných reakcích a bránilo přehřívání.

V březnu 2011 se potvrdily prakticky všechny obavy, které rezonovaly předchozími bezpečnostními zprávami o fukušimské jaderné elektrárně už do roku 1967.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | KEI / Wikimedia Commons

Až potud všechno v pořádku. Jenže ono zemětřesení také kromě otřesů o síle 8,9 na Richterově škále - mimochodem nejsilnější za celou historii měření síly otřesů v celém Japonsku - vyprodukovalo rovněž mohutnou vlnu tsunami. Vlnu, která v extrémech dosáhla výšky 40 metrů, a pronikla 10 kilometrů do vnitrozemí ostrova. U pobřeží Ōkuma, kde jaderná elektrárna stojí, měla tato lavina vody na výšku „jen“ 14 metrů. Ale i to s přehledem stačilo na to, aby došlo k zaplavení spodních pater reaktorů, k vypnutí nouzových generátorů a úplnému zastavení chladicího systému. Došlo k poškození tlakových nádob reaktorů, k tavení jádra. Při obnažení paliva vznikal vodík, který byl příčinou tří po sobě jdoucích explozí. Ty vedly k rozsáhlé kontaminaci uvnitř areálu, a následně i k úniku a rozptýlení štěpných produktů do okolí.

Dalo se to čekat

Nepříliš podrobný popis této zásadní havárie se vejde do jednoho odstavce a jde to ještě zúžit. V roce 2011 se konečně ukázalo, jak velkou chybou je stavět jaderné elektrárny na pobřeží ostrova, který má předlouhou minulost ničivých zemětřesení a tsunami, a nebrat tato zřejmá rizika v potaz. V březnu 2011 se potvrdily prakticky všechny obavy, které rezonovaly předchozími bezpečnostními zprávami o fukušimské jaderné elektrárně už do roku 1967. Společnost TEPCO, provozovatel Fukušima I., na ně nikdy příliš nebrala zřetel. Následné hloubkové šetření parlamentní komise pak kriticky potvrdilo, že katastrofu nezavinila ani tak přílivová vlna tsunami, jako sám člověk. Přesněji: „Šlo o havárii způsobenou člověkem. Bylo ji možné předvídat a měla být předvídána. Dalo se jí zabránit a mělo se jí zabránit.“

V následujících měsících pak Fukušima I. způsobí zemětřesení v celosvětové energetice, protože v kontextu japonské havárie bude přepisována energetická politika desítek zemí. Tyto dodatečné otřesy už utichly, a jaderné elektrárny dnes zajišťují větší výkon než před havárií z roku 2011. Skoro to vypadá, že se dnes už na 156 000 vystěhovaných obyvatel z dvacetikilometrového okruhu kolem Fukušimy, na škody ve výši desítek miliard dolarů, na obří ekologickou havárii a následky spojené s vypouštěním „těžké vody“ zpět do moře vzpomíná jen v muzeu a během výletů, organizovaných zážitkovými agenturami. Běh světa okolo nás se zrychluje s každým dnem, a také rychleji zapomínáme.

Dnes je to 11 let, kdy o sobě v 14:46 japonského času dalo vědět zemětřesní Tōhoku a s ním i ničivá vlna tsunami. Probuzené síly Země, které nám připomněly, že ne vždy máme všechno pod kontrolou. A že bychom si s bezpečností maximálně užitečných, ale taky potenciálně velmi nebezpečných zdrojů čisté energie, neměli lehkovážně zahrávat. Protože když tak učiníme, může se nám pro lepší pochopení lekce z Fukušima I. kdekoliv zopakovat.