Karety obrovské mají obrovský problém. Líhne se méně samců a v populaci začínají převládat samice
Velký bariérový útes, vinoucí se podél australského pobřeží, je zatím ještě stále domovem největších želvích „kolonií“. Na písčitých plážích zdejších atolů narazíme na místa, kde svá vajíčka klade 200 000 karet obrovských. Obraz tropického ráje, ze kterého každý rok vyráží na riskantní cestu do vln miliony malých karetek, je pro většinu milovníků přírody ztělesněním malé, ale přesto potěšující naděje na zachování tohoto ohroženého druhu. Výzkumníci amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) pro ně tentokrát nemají dobré zprávy.
Neviditelný problém
Prakticky 99 % mořských želv, které se tu vylíhnou, jsou totiž samice. A samice se tu v podobném zastoupení rodí nejméně od roku 1990. Potvrzuje to studie podložená odběry tkání a genetiky, kterou zde provedl Michael Jensen a Camryn Allenová. Příčina? Zvýšení průměrné teploty, coby důsledek globálních klimatických změn. A výsledek? Průběžná a rychle narůstající feminizace globální populace karet obrovských, která tiká jako nenápadná časovaná bomba. Na první pohled totiž želv „neubývá“ (respektive neubývá jich nad rámec celkového trendu), ale schopnost druhu reprodukovat se rychle klesá na nulu.
Mechanismus „ovlivnění pohlaví teplotou“ je mezi plazy běžnou a široce rozšířenou záležitostí. Pokud jsou teploty spíše nízké, trvá inkubace vajíčka o něco déle. Světlo světa po vyklubání z vejce pak s velkou pravděpodobností spatří samec. Je tepleji? Inkubace je kratší a z vajíčka se spíš vylíhne samice. Tento evoluční trik po miliony let fungoval na výbornou a těžily z něj druhy, které sází na větší počet rozmnožujících se samic. Jenže když necháme teplotu dlouhodobě nad průměrem? Začnou se nám hromadit samice, a ubývat samců.
Pláže plné samic jsou bez samců na nic
A stav, do kterého dospěla populace australských karet obrovských, je prý nyní blízký katastrofě. „Vyšší teploty neznamenají jen problém z hlediska inkubace, ale také výrazně zvyšují mortalitu nakladených vajíček,“ popisuje Allenová. „Je tedy zřejmé, že klimatické změny představují skutečně vážnou hrozbu pro přežití karet.“ Hrozba je přitom na první pohled neviditelná: na pláže Rainova ostrova ve Velkém bariérovém útesu dorazilo loni 200 000 želv, tedy zhruba tolik, co každý rok. Problém? Z přítomné masy „rozmnožování schopných“ želv byste samce spočítali na prstech.
Dospívající a dosud nerozmnožující se kusy, tedy jedinci ve věku od čtyř do zhruba třiadvaceti let, byly z 86 % samice. A co je nejhorší, „produkce“ malých karetek vylíhnutých na pláži, se z 99 % skládala jen ze samic. „Samci se tu už prostě nelíhnou,“ konstatují vědci z NOAA. Karetí samci jsou nyní v želví pacifické populaci zastoupení přibližně 14 procenty. Žít sice dokáží relativně dlouho, ale jejich přínos pro zachování druhu není neomezený. Zvlášť, když se budou rodit jen další samice.
„Pořád máme ještě 5-20 let, než začnou pohlavně dospívat samice, které se rodí dnes,“ říká Allenová. „To je čas, který máme na to, abychom vymysleli plán na jejich záchranu. Do té doby musíme zjistit, kolik samců budeme potřebovat, abychom udrželi životaschopnou populaci.“
Teplo není problém, ztráta kontaktu ano
První praželvy se na Zemi objevily někdy před 200 miliony let. „Planeta se od té doby již několikrát výrazně oteplila i ochladila - a mořské želvy tu pořád jsou,“ říká Nicolas Pilcher, výzkumník a vedoucí pracovník malajské neziskovky Nadace pro výzkum moří (MRF). „Zatím se pokaždé dokázaly na proměnu teplot adaptovat, nebo se geograficky posunout do příhodnějších regionů.“ Podstatné podle něj je, že poměr pohlaví zůstává u karet zachován, a to v rámci teplotně odlišných regionů. Kde je chladněji, je více samců, v teplejších oblastech je zase více samic. Finální součet je ale pořád 1:1. Zajímavý je i jeho výzkum na karetách pravých v Perském zálivu. „Teploty tu jsou momentálně takové, jaké budou v Austrálii za padesát let. A přitom se tu samců rodí 80 %.“ I populace karet obrovských z Perského zálivu tu navzdory extrémním teplotám produkuje 40 % samců. „Je to tedy otázka regionální adaptace a naší schopnosti zajistit, aby se samci a samice z různých regionů dokázali bezpečně spojit. Překážkou přežití mořských želv není klima, ale pytláctví, průmyslové rybářství a znečištění oceánů, které kontakt želv ze vzdálených destinací znemožňuje.“reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jeskyně už se z povodní vzpamatovaly. Zavřeny zůstávají jeskyně Na Pomezí a část Punkevních jeskyní
Radomír Dohnal: Existuje propojení mezinárodního boje proti klimatu s mezinárodním terorismem?
Hřbitovy jsou cenná útočiště živé přírody ve městech, objasňuje studie
Blboun nejapný si zaslouží rehabilitaci. Vyhynulý dronte byl docela svižný pták