Kauza vytrávené Bečvy ukázala řadu nejasností a systémových chyb, míní Ivan Holoubek

Foto | Ondřej Kašpar

„Ukázalo se, že nemáme přehled možných zdrojů znečištění, a z toho se pak odvozuje řada problémů při zvládání havárie,“ dodává dále Holoubek.

Ze všech výustí, které v daném úseku Bečvy jsou, přicházejí podle Holoubka do úvahy tři. „Obviněná Energoaqua, Deza a výusť Lhotka, která je jistým způsobem spojena s Dezou,“ říká Holoubek.

Ivan Holoubek připomíná, že každý, kdo způsobí havárii, má ze zákona oznamovací povinnost. A měl by se řídit havarijním plánem a pokyny vodoprávního úřadu a České inspekce životního prostředí. „Tedy pokud má tu čest, že se přizná. Bez ohledu, že je před volbami, bez ohledu, komu co patří. Tohle má u nás ještě dost daleko k dokonalosti,“ komentujte situaci Ivan Holoubek.

„Přiznáním se sice vystavuje sankcím, ale jestliže někdo způsobí újmu, je snad přirozené, že by za to měl nést odpovědnost,“ říká Holoubek.

Pokud dojde k havárii na řece, máme podle Holoubka v zásadě dvě možnosti, jak na ni reagovat. Znečištění buď plave po hladině, pak je na místě použití norných stěn, pomocí kterých se znečištění zachytí. Anebo je znečištění rozpuštěné ve vodě a pak se buď nechá plynout, nebo se co nejvíc naředí, například vypuštěním přehrady.

V případě Bečvy došlo k naředění znečištění upuštěním přehrady Bystřička.

„Upuštěním přehrady se znečištění naředí, ale také se tím spláchnou důkazy,“ vysvětluje důsledky Holoubek. „Anebo přijde přívalový déšť, který důkazy spláchne. Což se také na Bečvě 26. září stalo.“

Podle Holoubka otázka, jak je možné, že se první mrtvé ryby objevily až 3,5 kilometru od kanálu společnosti Energoaqua, která je z otravy řeky obviněna, když je to za dvěma jezy a několika peřejemi. „Je přitom základní znalostí, že největší koncentrace látky – a tedy největší úmrtnost ryb – bude na místě, kde látka vstupuje do toku. A dál už se bude znečištění jen ředit. To prostě s ohledem na přírodní zákony nejde jinak,“ konstatuje Holoubek.

Problémy a vzorky

A zcela zásadní problém je, že nebyly odebrány vzorky z výustí potenciálních zdrojů. „Bez ohledu, že by na to mělo být použito velké množství vzorkovnic,“ říká Holoubek. Správce povodí měl mít podle jeho názoru povědomost o tom, jaké možné zásadní zdroje znečištění v místě jsou a jaké věci je možné v případě havárie očekávat.“

„Když v okamžiku havárie neodebereme vzorky z výustí, nemáme žádné přímé důkazy. A pak se musíme spolehnout na důkazy nepřímé,“ říká Holoubek.

„Čím dřív se vzorky odeberou, tím větší mají přínos,“ říká dále Ivan Holoubek s tím, že i v tomto případě platí rčení, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.

„A pokud se neodeberou vzorky na výustích, pak je to špatný design celého zásahu. Nemáme pak jasnou identifikaci zdroje, nemáme důkazy,“ vysvětluje Holoubek.

Celkem se odebralo 130 vzorků. „To jsou ty, jejichž data byly embargované, protože jsou součástí vyšetřování,“ říká Holoubek, který se podílel na vyhodnocení vzorků.

„Zcela zodpovědně mohu říci, že vzorky potvrdily, že řeka teče. To je úžasný výsledek,“ říká ironicky Holoubek. „Koncentrace látek v prostoru a čase klesala. Z pohledu povodí je to vynikající, protože to minimalizovalo kontaminaci řeky Moravy a znečištění nepřeteklo přes hranice.“

„Ale nic nám to neřekne o tom, co se na Bečvě událo,“ konstatuje Holoubek.

Podle něho se také ukázalo, že ne ve všech vzorcích bylo analyzováno všechno. „Někdy se stanovovaly volné, vázané nebo celkové kyanidy, někdy ale jen to či ono,“ popisuje Holoubek.

Otázka podle Holoubka je, co v případě havárie dělat, jak správně postupovat. „Musí být jasné velení a jasná koordinace. Důležité je zabezpečení důkazů a informování veřejnosti,“ vyjmenovává Ivan Holoubek.

Co bylo příčinou otravy? „Uvažujme, že to byly kyanidy,“ říká Holoubek s tím, že kyanidy ve vodě určitě byly. Jen je otázka, zda ve formě volné, nebo vázané.

„Nicméně to muselo být velké množství látky, když otrávilo takové množství ryb. Takže hledáme zdroj, který mohl mít dané látky dostatek,“ uvažuje Holoubek.

Řeka Bečva protékající mezi Valašským Meziříčím a Juřinkou.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Radim Holiš / Wikimedia Commons

A podle něho je na místě otázka, zda ryby nemohlo otrávit i něco jiného. „Nabízí se chlór,“ říká Holoubek. A je podle něho velká škoda, že se rybáři nenechali při svých potížích po výlovu mrtvých ryb ošetřit u lékaře. Mohl být nějaký oficiální záznam.

„Můžeme uvažovat i nějakou starou zátěž, která byla někde dobře odizolovaná od vody a pak se do ní z nějaké příčiny dostala,“ uvažuje všechny možnosti Ivan Holoubek.

Na to, aby nějaká látka otrávila 80 tisíc ryb, musí jí být podle Holoubka značné množství. „Kdybychom uvažovali jen kyanidy, tak se bavíme o horních desítkách, možná stovkách kilogramů,“ odhaduje Holoubek.

Důležitý milník v příběhu havárie na Bečvě je podle Holoubka investigace Deníku Referendum, zveřejněná na konci listopadu, díky které se přišlo na to, že 19. září došlo v areálu Dezy k havárii, respektive provozní události, jak o tom později podnik referoval. „Po dvou měsících se k tomu těžko vrací, ale mohlo to být zdrojem nějakých problémů,“ říká Holoubek.

Soudní znalec

Soudní znalec má hodnotit možnosti, ale veřejně se k vyšetřování nemá vyjadřovat. „Veřejné vyjadřování soudního znalce Jiřího Klicpery je víc než pochybné a jeho penalizace je víc než směšná,“ komentuje vystupování soudního znalce Jiřího Klicpery, za své veřejné vystupování ke kauze Bečva dostal pokutu devět tisíc korun.

Firma Energoaqua požádala vědce Ivana Holoubka, Blahoslava Maršálka a Jakuba Hrušku, aby vypracovali kritické zhodnocení znaleckých posudků.

Jiří Klicpera použil metodu fluorosceinu, při které se vyhodnocení dělá vizuálně. „Ale fluoroscein v mělké vodě může být rozptýlen, aniž to pohledem jistíte. Pro případ Bečvy a charakter toku to nebyla vhodně použitá metodika,“ tvrdí Ivan Holoubek.

Druhý problém podle něho je, že Jiří Klicpera svévolně interpretuje výsledky pokusu. „Toxická látka podle jeho výkladu způsobně tekla po pravém břehu a všechny ryby byly způsobně v levé části toku. A ke smísení dojde až po 3,5 kilometrech, aniž by ke smísení došlo na dvou jezech a pěti peřejích. To prostě není možné,“ říká Ivan Holoubek.

„Je to odborná polemika. Co je ale nepřijatelné, aby soudní znalec na adresu autorů kritického posudku uvedl, že jsou to neználci, kteří ničemu nerozumí,“ komentuje reakci Jiřího Klicpery Ivan Holoubek.

Výustě

„To je špatná práce Povodí, které netuší, odkud mu co může do vody vstoupit. Je to špatná práce samosprávy. Mám čtyři kilometry ve své působnosti, tak bych měl vědět, co tam můžu mít za problém, protože se to může dotknout obyvatel. To by myslím mělo být zcela jasné poučení z havárie na Bečvě,“ upozorňuje Holoubek.

„Protože když se tohle bude vědět, bude se příště lépe pracovat inspekci i Povodí, státní správě, všem. Každý další zásah může být díky tomu snazší,“ uvažuje Holoubek.