Odtajnění informací o vzorcích na Bečvě by mohlo objasnit, zda při vyšetřování někdo někoho nekryl, říká právník Petr Svoboda

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Depositphotos

Obě důvodná podezření se podle Svobody potkávají v klíčových otázkách, totiž kdo, kdy a kde odebral jaké vzorky a jaké výsledky z nich zjistil. „To je totiž klíč k tomu zjistit, jaké znečišťující látky to byly a jaký byl jejich zdroj,“ vysvětluje Petr Svoboda.

Odběr vzorků zastřešovaly tři instituce, Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP), vodoprávní úřady a orgány činné v trestním řízení. „Ten, kdo je zde tzv. ekologickou prokuraturou, která má jít po stopě kauzy, je ČIŽP. Tato odpovědnost je primárně její,“ říká Svoboda.

Poskytnutí informací ke vzorkům

ČIŽP argumentovala tím, že kvůli ochraně vyšetřování nesmí poskytovat bližší informace, tedy ani vydat informace o vzorcích. Podle Petra Svobody se paragraf 8b trestního řádu nevztahuje na vzorky, které pořídila inspekce či vodoprávní úřad. Laicky řečeno, paragraf 8b zakazuje dotčeným institucím zveřejnit cokoliv, co se dozvěděly od vyšetřovatele, ne co samy zjistily svou činností.

Na orgány činné v trestním řízení dopadá paragraf 8a trestního řádu, který říká, že zveřejněním informací nesmí ohrozit vyšetřování. „Podle mého názoru od přelomu 2020 a 2021 zveřejnění informací o vzorcích nemůže vyšetřování ohrozit. A dnes, dva a čtvrt roku od havárie, už nemůže ohrozit vůbec nic,“ míní Petr Svoboda.

Jak to? „Nyní jsou už dávno všechny vzorky zaprotokolovány a zafixovány jako důkaz. Na základě vzorků byli vyslechnuti všichni potenciální svědci a jejich výpovědi zaprotokolovány. A není prostě myslitelné, že by od roku 2021 mohlo zveřejnění informací o vzorcích cokoliv ohrozit,“ tvrdí Petr Svoboda.

ČIŽP může informace zveřejnit sama

Nabízejí se v zásadě dvě možnosti, jak by se informace o vzorcích daly zveřejnit. Jednak by to mohla udělat sama inspekce na základě svého rozhodnutí, jednak si informace může veřejnost vyžádat na základě zákona.

Při vysvětlování té první varianty Petr Svoboda zmiňuje, kontrolní řád ukládá kontrolujícím osobám povinnost zachovávat mlčenlivost. „Zároveň ale nadřízená osoba může kontrolující osoby mlčenlivosti zprostit, pokud je to ve veřejném zájmu,“ říká Petr Svoboda.

V případě Bečvy se tu potkávají dva veřejné zájmy. Jednak zájem na řádném vyšetření havárie a pak zájem na poskytnutí informací. Jak již Svoboda uvedl výše, zveřejnění informací o vzorcích vyšetření havárie neohrozí. Zájem na poskytnutí informací je ale aktuální stále, byť svou naléhavost mělo i bezprostředně po havárii.

„První, kdo měl opravdu bezprostřední zájem na zveřejnění informací, byli rybáři, kteří byli ve vodě a kteří se po odklízení ryb potýkali se zdravotními potížemi,“ míní Petr Svoboda s tím, že z pohledu ochrany jejich zdraví by bylo užitečné vědět, jaké nebezpečné látky se ve vzorcích našly.

Další veřejný zájem je legitimní potřeba veřejnosti na transparentnost. „Deník Referendum a Česká televize informovali, že u Dezy se vzorky odebraly až čtyři dny po havárii. A jestli se tu objevuje toto důvodně podezření, pak je tu o to větší legitimní zájem veřejnosti ověřit si, jestli to tak bylo a proč,“ říká dále Petr Svoboda.

„A pak je tu klíčové základní právo na informace o stavu životního prostředí, které je chráněné Listinou základních práv a svobod,“ dodává Svoboda.

To je podle něho ve stručnosti pohled na možnosti České inspekce životního prostředí poskytnout informace. „Myslím, že je zřejmé, že inspekci nic nebrání v tom, aby veřejnosti tyto informace poskytla, a aby je poskytla komplexně. A zveřejnění těchto informací nás může navést k odpovědi na otázku zda někdo někoho kryl či nikoliv,“ říká Petr Svoboda.

Informace si vyžádejte

Může veřejnost k těmto informacím dostat cestou žádostí o informace? „Na rovinu říkám, že tato cesta je právně mnohem slabší,“ míní Svoboda.

Použitelný je podle něho zákon právu na informace o životním prostředí, podle kterého má veřejnost nárok na informace o stavu životního prostředí, o příčinách a důsledcích tohoto stavu či o látkách a dalších emisích do životního prostředí. „Podle mého názoru informace o vzorcích jsou informace o látkách,“ zamýšlí se Petr Svoboda.

Inspekce či vodoprávní úřad může (ale nemusí) ze zákona tyto informace odepřít kvůli vyšetřování. „Je tu poměrně široké správní uvážení. A toto je ten moment, kdy záleží, jestli na inspekci sedí člověk, který to vezme formalisticky, nebo to vyloží se ctí k základním principům. A myslím, že tak by to vykládat měl,“ říká Svoboda.

A pokud zveřejnění odepře, musí své rozhodnutí zdůvodnit a použít přitom princip přiměřenosti, tedy zvážit jednotlivé zájmy.

„Jeden zájem je vyšetření havárie, druhý je nárok na informace,“ shrnuje, co je potřeba zvážit, Petr Svoboda. „A podle mého názoru vyšetření havárie dnes už nemůže nic ohrozit.“

Naléhavější je podle něho jiný veřejný zájmy veřejnosti, totiž právo na transparentnost. Pro veřejnost je podle něho klíčové vědět, kdo co odebral a jestli nedošlo k tomu, že vzorky u Dezy nebyly odebrány záměrně. „Což je přesně to, co si všichni myslíme, že se stalo,“ říká Svoboda s tím, že stejně doporučuje tuto cestu zkusit a o informace si na základě zmíněného zákona požádat.