Kdo zaplatí recyklaci „fotovoltaického odpadu“?

Fotovoltaické panely, které byly u nás nainstalovány, za několik desítek let doslouží a bude potřeba je zlikvidovat. Zatímco malé instalace na střechách domů odborníkům vrásky na čele nedělají, u velkých instalacích na polích by mohla být likvidace tvrdším oříškem.

Tři možnosti

Podle Pavly Kulhánkové z ministerstva průmyslu a obchodu jsou do budoucna tři možnosti likvidace panelů. Řešením může být kolektivní systém a o recyklaci panelů se postará specializovaná recyklační společnost. Jde o model, který funguje například u odpadů z obalů nebo u elektroodpadů. Další možností je individuální plnění, kdy si vlastník elektrárny sám vytvoří finanční rezervy na bankovním účtě a z ní pak recyklaci zaplatí. Třetí variantou jsou povinné poplatky od provozovatelů solárních elektráren, jejichž příjemcem bude Státní fond životního prostředí, který se následně postará o financování recyklace. „Zatím není definitivně rozhodnuto, jak bude tato problematika řešena,“ konstatovala Kulhánková.

Vedoucí oddělení zpětného odběru na ministerstvu životního prostředí Jan Pavlíček uvedl, že ČR bude postupovat v souladu s řešením celé EU. Dosud známé zahraniční modely spočívají na dobrovolných dohodách mezi výrobci a provozovateli solárních elektráren při prodeji fotovoltaických panelů. Česká legislativa likvidaci fotovolaiky zatím neřeší.

Podle Jana Kanty ze Skupiny ČEZ musí být likvidace vždy záležitostí investora nebo provozovatele sítě. Zatímco u malých střešních instalací pravděpodobně nebude s tímto řešením problém, u velkých instalací hrozí riziko řízeného zániku společnosti provozující elektrárnu. Důvod? Snaha vyhnout se zodpovědnosti a nákladům na likvidaci.

Situace, kdy vlastník elektrárny „zbankrotuje“, se obává také starosta Mělníka Ctirad Mikeš. Podle něj je zásadní problém, že solární parky provozují většinou společnosti s ručením omezeným, které mají elektrárny často na pozemcích třetích osob.

Bronislav Bechník z RE Agency zmínil, že problém recyklace poškozených i vysloužilých panelů se bude v Německu řešit o několik let dříve než u nás. Nástup fotovoltaiky byl totiž v Německu mnohem dřív. Zatímco v ČR v roce 2000 začal projekt "Slunce do škol", v jehož rámci se rozmístilo po střechách škol asi 1 000 solárních systémů, mělo Německo do sítě zapojeno už 100 000 střešních solárních panelů.

Malých málo, velkých moc

Podle Jana Kanty ze Skupiny ČEZ je u nás velký nepoměr mezi malými instalacemi do 30 kW, což jsou zpravidla panely na střechách domů, a velkými instalacemi, které v krajině nelze přehlédnout. První skupina dodává výkon asi 100 MW. Jde zhruba o 500 000 panelů, které dohromady zabírají asi 200 ha, ale jsou umístěny zejména na střechách domů, kde prakticky nikomu nevadí. Velké instalace, umístěné většinou na úrodné zemědělské půdě, jsou na celkové ploše 3 600 ha, dávají výkon 1800 MW a počet panelů se pohybuje okolo 7,8 milionů kusů.

Rostislav Krejcar z Energetického regulačního úřadu dodal, že 1 MW instalovaného výkonu potřebuje 2 až 4 hektary pozemku. Staré panely mají nižší účinnost a potřebují tak více plochy, v některých případech až dvojnásobek.

Kdo likvidaci zaplatí?

Ekonomická životnost panelů, se kterou v ČEZu počítají, je prý 20 let. Technická může být ale vyšší. „A jaká bude reálná, to znamená jak dlouho to bude stát a vyrábět, to je ve hvězdách,“ řekl Kanta. I po dvaceti letech se prý může vyplatit provozovat panely i bez státní podpory. Podle Krejcara se dnes předpokládá pokles výkonu panelů o 0,8 % ročně.

Je možné, že výnos z cenných surovin jako stříbro a měď, získaných při recyklaci panelů, pokryje náklady. Bechník řekl, že na každém panelu je 67 % skla, které se dá recyklovat z více než 95 %. Stoprocentně recyklovatelný je hliník, kterého je na panelech 18 %. Vysoké procento recyklovatelnosti mají také křemík a měď. Dále bude třeba recyklovat další komponenty fotovoltaických elektráren – střídače, konstrukce, kabeláž, oplocení a podobně.

Odpadu bude hodně

Zástupce společnosti Aquatest Miloš Hnila zmínil, že „fotovoltaický“ odpad vzniká už nyní. Jde o vyřazené panely z výroby, poškozené panely z distribuce a montáže. Někdy je potřeba zrecyklovat nefunkční panel. Nyní se odhaduje, že tohoto odpadu je ve Evropě ročně 3 800 tun, v ČR jde asi 150 až 200 tun. Předpokládá se ale, že v roce 2020 nastane až desetinásobný nárůst množství fotovoltaického odpadu.

Miloš Hnila říká, že jsou v současnosti dvě formy recyklace. Termická recyklace je nejpokročilejší, s velkou energetickou náročností a velkým podílem ruční práce. Druhá možnost je kombinovaná metoda, kdy se používá mechanická úprava s následným chemickým procesem. Aquatest zvolil kombinovanou metodu.

---

reklama

---