Letecké společnosti letos nabízejí cesty "do nikam", prostě pro zážitek z létání
Letiště, odbavení cestujících, usazení se v letadle a zacvaknutí pásů, rolování po ranveji a odlet do výšek. Nikoliv však do dálek. Po 6 hodinách anebo jen po 90 minutách, tu a tam proložených obědem, následuje přistání na tom samém letišti, ze kterého se startovalo. Cesta je v tomto případě cílem míněna až příliš doslovně. Jde jen o zprostředkování zážitku z letu pasažérům. Že to zní trochu nepochopitelně?
Přesto se lístky na sedmihodinový „nízký“ přelet nad Austrálií s totožným místem odletu i přistání nabízený leteckou společností Qantas vyprodal za desítky minut. Podobně populární byl i dvanáctihodinový přelet nad Antarktidou. I když toho k vidění moc z okýnek nebylo. O to veseleji je na palubě. Taiwanská Eva Air zorganizovala tematicky laděný Hello Kitty let na Den otců, královské Brunei Airways servírovali během letu pasažérům luxusní menu a cestující s Japan Airways měli zase výlet v havajském duchu.
V roce 2018 přitom letecká přeprava přispěla 918 miliony tun CO2 ke globální uhlíkové bilanci. To se ale těmto cestám dal alespoň přisoudit nějaký smysl. U letů odnikud nikam, organizovaných jen pro samotný zážitek z létání, se hlubší význam této kratochvíle hledá těžko. Nejen ekologičtí aktivisté upozorňují, že na uhlíkové stopě jednotlivce se každý let dramaticky podepíše. A zvlášť v případě letů nad Antarktidou se nedá uvolňování CO2 označit za šťastný či neškodný nápad.
„Je to asi to nejhorší, co můžete učinit,“ říká Mark Carter z organizace Flight Free Oz. „Podívat se na Antarktidu chce každý, ale každý takový pohled přispívá ke globálnímu oteplování a jejímu zániku. Lety nad Antarktidou prostě přispívají k její destrukci.“
Provozovatelé leteckých společností se brání, že cirkulární lety jim pomáhají překlenout nelehké období a odvrátit jejich ekonomický kolaps. Většinou se ale takto hájí letecké společnosti (Virgin Atlantic, Quantas), kterým k překonání krize vlády zemí nabídly štědrou kompenzaci ztrát.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (7)
Lukáš Kašpárek
1.10.2020 11:56V dnešní době má konkurenční výhodu ten, kdo si zaváže oči a tak má víc odvahy testovat hranici udržitelnosti... smutné do jaké ubohosti se lidstvo dostalo...
Jakub Graňák
1.10.2020 22:17 Reaguje naJiří Daneš
6.10.2020 15:37 Reaguje na Lukáš KašpárekBřetislav Machaček
1.10.2020 16:23uhlíkových paliv jako na jiné dopravce a nemusí platit ani emisní
povolenky jako ti, co dělají něco smysluplného. Oni dokonce létají
klidně poloprázdní, protože i to se vyplácí a nebo poskytují letenky
za směšné ceny, aby zničili konkurenci. Není čas se nad tím zamyslet?
Cestovatelé mi asi dají co proto, protože než cesta letadlem jim vadí
více čadící komín důchodce nad hrobem.