Lodní doprava ve městech může být lokálně nepříjemný problém. Co s ním?

Smíchovské zdymadlo patří v Praze k nejvytíženějším. O drtivou většinu provozu se postarají výletní parníky.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Don Barrett / Flickr

„Meziročně se vodní doprava podílí zhruba na 1-2 % znečištění z dopravy. Veliký dopad má však na lokální kvalitu ovzduší,“ říká Andrea Šipanová, vedoucí oddělení ochrany ovzduší Magistrátu hlavního města Prahy. V celkovém měřítku je znečištění ovzduší z lodní dopravy zanedbatelné, ovšem lokálně může být problematické a to hlavně v obydlených oblastech.

Významným zdrojem imisí a hluku jsou hlavně v centru. Typicky problematickým místem v Praze jsou zdymadla, kde lodě tráví dlouhé časové intervaly se puštěnými motory. Na podzim roku 2018 se proto rada hlavního města Prahy schválila nové usnesení, které má vést k redukci emisí z lodní dopravy.

Opatření se týkalo jen plavidel kotvících u břehů, které má pod správou hlavní město Praha. Majitelé lodi měli do konci roku 2020 čas na výměnu starých motorů za nové, tak aby stroje splňovaly emisní normy Evropské unie. Kdo je nesplnil, tomu nebyla prodloužena smlouva o využívání kotvišť hlavního města Prahy.

V roce 2017 zjistili odborníci z ČVUT, že některé lodě mohou produkovat až desetinásobně větší množství emisí, než plavidla s novými motory. Jenže staří stroje není jediný problém. Podle odborníka Michala Vojtíška z ČVUT je zásadní také údržba motorů a jejich opravy, bez kterých se může zcela nový motor dostat do dezolátního stavu už za pár let. Správně udržovaný historický motor pak může být emisně přijatelnější než relativně nový motor bez údržby.

„K dnešnímu dni si troufám tvrdit, že kromě jedné lodě mají všechna vyhláškou ovlivněná plavidla vyměněné motory,“ říká správce pražských kotvišť a náplavek z Trade center Prague Dušan Sahula. Nařízení se dotklo zhruba čtyřiceti pěti lodí, z čehož dva historické parníky a tři technicky unikátní plavidla motor měnit nemusely.

Opatření na podobném principu jako vydal Magistrát hl. m. Prahy zvažují i na Ředitelství vodních cest ČR. Rádi by omezení uplatnili na přístavišti u nábřeží Edvarda Beneše, které spravují. „Stanoví se nějaký termín a do té doby budou muset mít všichni, kteří přístaviště používají, vyměněné motory,“ komentuje to Dušan Sahula. Zbývající pražské přístavy a kotviště mají v držení soukromé organizace jako je například akciová společnost České přístavy.

Lodní provoz na Vltavě.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Brian Wu / Flickr

Plavební komora Praha - Smíchov

Jedním z imisně i kapacitně nejzatíženějších míst lodní dopravou v Praze je oblast u plavební komory Praha – Smíchov. O jeho zkapacitnění usiluje státní podnik Povodí Vltavy. Na druhé straně Dětského ostrova plánuje postavit nové zdymadlo, které by podle povodí přispělo k rychlejšímu pohybu lodní dopravy v Praze a pomohlo by bezpečnějšímu pohybu plavidel v okolí zdymadla. Proti návrhu a realizaci stavby veřejně vystupuje MČ Praha 5 a spolek Zdravý Rozum. Bojí se, že zprovoznění druhého zdymadla by mimo v oblasti vedlo ke zvýšení množství hluku a imisí. A také tvrdí, že realizací záměru by došlo k porušení unikátní pražské památkové rezervace a vodního toku Vltavy jako významného krajinného prvku.

Z rozhodování o povolení stavby byl stavební úřad ÚMČ Praha 5 vyřazen, jelikož investor si zažádal o územní a stavební povolení zároveň od speciálního stavebního úřadu pro vodní stavby, který zastupuje Odbor ochrany prostředí MHMP, oddělení vodního hospodářství. Tento úřad vydal kladné vyjádření a stavbu povolil. MČ Praha 5 se proti tomuto rozhodnutí odvolala u odvolacího orgánu, kterým je Ministerstvo zemědělství, pod které mimo jiné spadá státní podnik a investor stavby zdymadla, Povodí Vltavy. Ministerstvo zemědělství rozhodnutí o povolení stavby potvrdilo, na což MČ Praha 5 a spolek Zdravý rozum reagovali žalobou na Ministerstvo zemědělství u Městského soudu v Praze a současně požádali o odklad účinnosti jeho rozhodnutí. Kromě jiného městská část zdůrazňuje svou povinnost péče o všeobecný rozvoj, potřeby občanů a životní prostředí. Žalovaný naopak namítá, že realizace stavby slouží k ochranně veřejných zájmů, jako je bezpečnost lodí. Také tvrdí že argumentace žaloby je spekulativní a poukazuje na možné navýšení nákladů na realizaci stavby, pokud by byl odkladný účinek přiznán.

Posledním rozhodnutím ve věci je přiznání odkladného účinku rozhodnutí Ministerstva zemědělství. Na rozhodnutí Městského soudu se stále čeká.